Letošní rok se mi povedl. Musím se pochválit.. Skončila jsem v půlce června. Všechno hotovo. Samozřejmě, ne vždy to byla čistě moje zásluha (vlastně skoro nikdy za těch 5 let.. :) ) - štěstí bylo letos požehnaně (musím to zaťukat) a já jen doufám, že se unavilo natolik, že na mě bude sedět ještě dlouho. PRÁZDNINY! Zaslouženě. Jeden by si myslel, že nebudu mít do čeho píchnout, leč medik nezahálí ani v létě a v době, kdy ostatní mají 3 nebo 4 měsíce prázdnin, my máme "jen" 2. Ve čtvrťáku ani v páťáku nemáme my z "dvojiky" zkouškové období, máme blokovou výuku, kdy každý blok je zakončen zkouškou (jeden můj kamarád si to prostě nemůže zapamatovat a pořád se mě na to zkouškové ptá.. :) ) . A proto končíme až s koncem června. A nastupuje se v říjnu, to všichni víme. Takže tedy 3 měsíce. A jak jsem psala, my v létě nezahálíme a tak v čase našeho potenciálního volna máme ještě povinné stáže. Celkem měsíc. Letos jsme 14 dní na gynekologii a 14 dní na chirurgii... Oba obory jsou chirurgické (na gyndě se, světe div se, taky operuje) a s mým vztahem k operačním sálům, který byl velmi negativní, jsem se připravovala na to, že celý měsíc stážování protrpím nevolností, omdléváním a pocitem nedostatku vzduchu. I opak byl pravdou a na mnou odmítaných sálech se mi dost zalíbilo. Profesionální práce vynikajících operatérů, při které bývá mnohdy i docela veselo. Kdo by rád nedržel háky?!?
Zatím jsem absolvovala gyndu. Popravdě týden by bohatě stačil. 2.týden se už vraceli doktoři z dovolených a nás mediků nebylo tolik zapotřebí. Celý čas byl v duchu sálů - operačních a porodních. Buď jsme asistovali při operacích, nebo při císařských řezech, nebo jsme se koukali na porod a byli jsme k ruce. Mohli jsme se taky jít podívat na oddělení, ale tam nebylo tolik práce, kterou by mohli nechat na nás. Být na porodnici je super. Nic se nevyrovná tomu, když se miminko narodí a rodiče ho poprvé uvidí. 9 měsíců se na něj těší, jsou zvědaví, jak bude vypadat a pak když je na světě, i ten největší tvrďák má slzy v očích. Vážně. Je to nádhera. Smekám a hluboce se klaním všem maminkám, které absolvují císařský řez (Luci, však víš :) ). Ze strany "od nohou" to tak nevypadá, ale při představě, že mi jen pod epidurálem ("uspání" dolní poloviny těla) tahají dítě z břicha...díky nechci. Tak jen doufám, že jestli budu mít někdy dítě, tak půjde přirozenou cestou.. I když to asi taky není nic moc. :) Každopádně mě ta stáž bavila. Docela se těším na další, i když bych se raději těšit neměla.. Znáte to.. Na něco se těšíte a pak to nedopadne. Ale dám vědět.
PaZL
