Zase po roce...

Měla bych umejt koupelnu, přečíst si něco do práce, a vůbec, dělat něco užitečnýho, ale nějak se mi nechce.. Po roce jsem zabloudila zpátky na můj blog.. Měla jsem sice v plánu pokračovat v psaní, ale nějak se to zvrtlo... Nedostatek času.. Tak sedím v mém novém "doma" a přemýšlím, že mám vlastně chuť i něco psát, když už teda ťukám do počítače každej den a i přesto rychlost mých úhozů a frekvence chyb zůstává podivně stejná.. :)

Rok se dá shrnout poměrně jednoduše. Je-li to ale můj poslední rok, který byl plný zvratů, rotací o 180 stupňů, novinek, bláznivin a jiných podobných událostí, jde to vážně ztěžka.. Tak to zkusím popořadě: zmiňovaný Drahý už není Drahým, užila jsem si léto, navštívila jsem Řecko, udělala jsem poslední státnici, užila si Vánoce, hledala práci, našla práci, hledala jsem byt, našla jsem byt, udělala jsem poslední zkoušku a tím jsem skončila školu, užila si poslední měsíc volna prací v kavárně, měla jsem rozlučkový večírek po 8 letech povolání kavárnice, přestěhovala jsem se a začala jsem pracovat, vyčistila jsem celý nový byt, zčásti jsem si ho vybavila, změnila jsem pracoviště v rámci oddělení a voilá, zde jsem. :) Tak to by bylo asi v rychlosti. Celou dobou se táhly mé neshody a nevyrovnanosti s otcem a sem tam zaperlil i bývalý Drahý. No, ale co už.

Když mě něco napadne, tak to sem připíšu. Teď se půjdu věnovat jiným bohulibým činostem. Mějte se.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je krásný den. Sedím na pohovce. Na klíně note.. Nějak jsem si na ten počítač zvykla, za ty 2 měsíce. :)

Den 53. a 54. Cesta z města .... do metropole.

Ráno zase jako malovaný. Ale musely jsme balit. A taky jsem musela na děkanát. Papíry mám všechny, tak snad s nima nebudou nějaký starosti. Uvidím v úterý. Vybyl nám ještě čas, takže jsme mohly jít do města na tu věž. :) Krásný pohled.. Fotky ještě přetažený nemám. Ani nevím, jestli se povedly.. Daly jsme si kebab k obědu.. Malej. I tak byl dost velkej. :) A na náměstí hráli lidi pašijové hry. Pak se průvod s Kristem vydal městem nahoru ke kříži.. Zrovna, když jsme chtěly stihnout tramvaj.. Lidí jak mraků.. Ale tramvaj jsme stihly. Takže ok. :) Pak objednat taxi - radši velký (kufry), zkontrolovat (asi po páté) všechny skříně a šuplíky a opustit kolej. Řidič taxíku nám řekl, že budeme muset platit 10 zl navíc - že je jako kombi - jako, že máme hodně zavazadel.. No.. Dobrá. Když nás dovezl na nádraží, chtěla jsem účet... On mi ale řekl, že mi dá účet jen na 11 zl - tolik stála ta cesta.. Ale, že platit musim 21 - protože kombi. Tak jsem se rozhorlila a řekla jsem, že jestli mi dá účet na 11, tak zaplatim 11. A že když mi dá účet na 21, pak zaplatim 21. Bouchl do volantu a účet na 21 mi napsal.. :) PCHE!! 100% diško?? Kdo to kdy viděl, ne? Na nádraží zase schody, ale už se to dalo vydržet. :) Na peróně byla hromada lidí, ale vlak byl relativně prázdnej.. V kupé pro 6 jsme byli 4. Jo, na peróně jsem taky potkala Madlenku. I se ségrou. Jedou do středy do Budapeště. Věděla jsem, že jedou, ale špatně jsem si zapamatovala čas našeho odjezdu, takže když se mě předevčírem ptala, že jestli nejedu náhodou 15:30, odpověděla jsem, že ne. A ono jo. :)

Ve vlaku nám s kuframa pomohl jeden chlápek. Fakt hodnej. Sama bych to tam rvát nechtěla. :) Cesta do Varšavy utekla v pohodě. Zdejší IC vlaky jsou fakt krásný a i relativně čistý. A hned v úvodu přijede chlápek s vozíkem a na výběr je káva, čaj nebo pitíčko a ke všemu sušenka. Nedala jsem si nic.. Ale prej to bylo zadarmo.. No nic. :) Příště.. Haha. Ve Varšavě trochu zmatek, protože vlak přijel sice na čas, ale jinak, než bylo na jízdence. Když jsme dorazili do cílové stanice, nastal problém s přestupem na druhý vlak.. Resp. s nalezením nádražní haly, kde jsou napsány odjezdy a příjezdy. Pamatovala jsem si, že jsem se z peronu dostala do tý haly eskalátorama.. Teď jsme ale vyjeli pojízdným chodníkem. Potkala jsem zase Madlu, tak jsme se někoho zeptaly.. Ten chlápek řekl, že musíme přes asi troje schody a tam, že to je. Já se zeptala na cestu z peronu.. Prej to jde ze středu peronu.. Čas odjezdu se blížil a my pořád nevěděly, z kterého nástupiště jedeme.. Rozhodla jsem se, že to riskneme. Měly jsme 3 kufry a ty tahat přes troje schody - díky nechci. Takže na peron, najít eskalátory - který tam vážně byly a hurá do patra. Pak ještě jedny eskalátory a už jsme věděly.. No spíš.. Vlak, odjezd v devět (jako ten náš), ale směr Vídeň a Pešť. Praha nikde.. Super.. Tak jsme porovnaly čísla vlaku a to sedělo. Takže směle na nástupiště. Kde jsem opět potkala Madlu. To už bylo vážně vtipný, protože ještě v Gdansku jsem jí říkala, jak nemůžeme jet stejným vlakem, protože je to na úplně opačnou stranu.. :) Oni ale ten vlak několikrát přepřáhli, takže jsme se každá dostala do cíle. Teda já určitě a věřím tomu, že i ony. :)

Lůžkový vlak zase krásný. Tentokrát jsme ale měly spolunocležnici.. Koukla jsem se na díl přátel a šla spát. Jo, taky jsem snědla croissant. Ono totiž.. My jedly naposled ten kebab. Pak asi v půl 10 večer ten croissant a pak až ráno asi v 9 konečně housku. :) Moc jsme toho nesnědly, ale hlad jsme neměly. :) Paní spolunocležnice (cca sedmdesátiletá pani) v noci chrápala jako dřevorubec. :) Spala jsem trhaně.. Při každé změně polohy jsem se probudila, ale rozhodně se mi leželo pohodlněji, než na cestě tam.. Zvykla jsem si totiž na úzkou postel. :D ( Nedávno jsem se ráno dobře praštila do lokte o noční stolek.. AUU. :) ) Když spíte, tak cesta uteče. V šest hodin ráno jsme se probudily, daly si na chodbě kafe a koukaly z okna. Z Varšavy jsme byli v prvním vagóně, po probuzení jsme byli v posledním. To bylo vtipný, když jsem šla na záchod. Já jsem si všimla, že se změnil směr jízdy, ale když jdete rozespalí na záchod, kouknete směrem do dalšího vagónu a vidíte jen ubíhající koleje... :) A pak už jen Praha. Na nádraží čekal nemocný Drahý. :) Díky, díky za odvoz ještě jednou. A pak už den plný vybalování a uklízení a uklízení a vybalování.

Kdybych to měla shrnout.. Jsem strašně ráda, že jsem se rozhodla jet. I když jen na 2 měsíce, ale zkušenost to je. Vydržela bych v pohodě i ten půlrok, a asi i rok. Díky internetu jsem byla ve spojení s domovem každý den, věděla jsem, co se děje a tolik se mi nestýskalo. Taky asi proto mám pocit, jako bych v Gdaňsku byla jen na výletě na tejden. :) Strašně to uteklo. Věděla jsem, že jsem schopná se nějak protlouct. Ale nebylo to nijak obtížný. Papíry jsem díky univerzitě a fakultě měla v pořádku a tudíž jsem s nima neměla žádnej problém.. To, že jsem nějaký drobný problémky měla, to bylo "welcome to Poland".. aneb neschopnost zdejších byrokratů. :) Zkusila jsem si život na koleji, se kterým jsem, až dosud, neměla zkušenost žádnou. Ta cesta mi dala hodně a nevzala mi nic. Poznala jsem nové kamarády a doufám, že z některých se stanou mí přátelé. Zjistila jsem, že jsem schopná učit se v angličtině a v ní psát i testy. Poznala jsem spoustu lidí z různých koutů světa.. Takže příští rok jedu vrátit keramické kuře Olaie do Španělska. To jako musím. Poznala jsem nové město, které je naprosto okouzlující s totálně jinou atmosférou než má Praha. Naučila jsem se násobit sedmi, protože 1zl rovná se zaokrouhleně nahoru 7Kč. :) Užila jsem si moře jako ještě nikdy. Sice bez koupání, ale to mi ve finále, překvapivě, vůbec nevadilo. Písek vyklepávám z věcí ještě teď. :) Překvapilo mě, že ačkoli je v Gdaňsku nespočet holubů a racků, ani jeden mě nesestřelil svým bělavým nábojem, což jsem čekala při každičkém přeletu jakéhokoli ptáka. :) A v neposlední řadě jsem si osvěžila spaní na úzké posteli, které mě utvrdilo v názoru, že už si nikdy nikdy nikdy nekoupím úzkou postel :) Potvrdila jsem si ale věc, kterou jsem už dávno věděla a tou je, že jsem přecejen kočka domácí. Žít v jiném městě v Čechách - to se dá. Žít na krátko někde jinde za hranicema, to se dá taky.. Ale jet tam napořád?? To pro mě není. Jsem patriot. I když s mnoha věcmi v naší zemi nesouhlasím, přesto jím zůstávám. Mám tu obrovské zázemí - rodinu a přátele, které nedovedu na delší dobu opustit. Takže se nebojte, jen tam se mě nezbavíte. Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny dneškem končí. Kdy sem napíšu příště a co to bude, vážně netuším. Mějte se moc krásně a užívejte skoro letní dny. Já se loučím.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Právě jsem se vrátila z nočního Gdaňsku. Fotky se určitě zase nepovedly, ale ještě jsem se nekoukala.

Den 52. Moře, moře, moře.

Tak jako už včera večer začalo trochu krápat.. Dneska ráno bylo šedivo. Mno, včera bylo taky, ale pak se to vybralo, tak snad.. Koukla jsem na mail a ta neuvěřitelně hodná paní, která řešila můj problém s laboratorními výsledky, je nechala někde oskenovat a poslala mi je mailem. Tak doufám, že všechna ta snaha bude k něčemu. Uvidím zítra. Ale.. Nevěřila bych, že ještě existují tak strašně hodní lidé, kteří vám pomůžou i když vás neznají a i když nemají "vybavení" na to vám pomoci okamžitě (v tomhle případě scanner a fax). A ještě napsala, abych se jí ozvala, jestli je všechno čitelné, a že jestli by nebylo, tak by ty výsledky z laborky zašla na poštu odfaxovat!!!! Až přijedu domů, jedna z prvních věcí bude, že najdu tu paní a něco jí přinesu, protože tohle se fakt nevidí. A ještě odpověděla, že se rádo stalo.. Fakt čumim s otevřenou pusou. Nicméně, šla jsem si ty výsledky vytisknout a jak říkám, uvidím zítra. Když jsem vylezla ven (kopy centrum je ve vedlejší budově), trochu na mě kapalo z nebe.. :( Cestou jsem si rovnou nechala potvrdit propouštěcí formulář. Jako ten poslední podpis, co mi v něm chyběl.. z kolejí. Nevím, jestli jsem to psala, ale včera mi razítko nechtěli dát, protože jsem neměla doklad o zaplacení. Dneska jsem ho měla a vidět ho nechtěli.. :)

Stejně jsem se rozhodla jet ještě do Sopotu. Ale pro sichr jsem tam jela vlakem. A počasí opět nezklamalo, protože asi po půl hodině, co jsem byla v Sopotu se ukázalo sluníčko a pak střídavě vylejzalo a zalejzalo. Tak prázdnej Sopot jsem ještě neviděla. To jako fakt. Je pravda, že poslední 2 návštěvy byly sobotní (vlastně asi všechny mé návštěvy Soptu byly sobotní - jak nad tím tak přemýšlím..), ale tohle jsem fakt neviděla.. Na molu bylo celkem asi 10 lidí.. :) Prošla jsem se tam a zpět, pak jsem si dala zapiekanku, protože jsem jí ještě neměla a protože jsem jí chtěla ochutnat.. Je to předem připravená půlka bagety, plněná čímkoli a sýrem. To celý zapečený. Já měla houbovou. Na výběr nebylo. V jiných stáncích většinou je. :) Jo, taky jsem vylezla na zdejší maják nebo co to je. Některý fotky jsou docela fajn. Pak jsem se vydala směr na kolej. Pěšky. Střídavě po cestě a střídavě po pláži. Moře bylo dneska, obzvláště v jednom místě, fakt hnusný. Jako by do něj vytekl tanker ropy.. Ale byly to jen hnědé řasy. Taky jsem dneska poprvé viděla kormorány. Hustě. Připlula malá rybářská lodička a kolem ní bylo asi 20 kormoránů. Někteří si pochutnávali na rybkách. Jak jsem se blížila ke Gdaňsku, moře bylo čistší a čistší. Dorazila jsem až do Brzežna. Symbolicky. Tam jsem zdejší moře viděla poprvé, tam jsem ho viděla i naposled.

Čekala jsem, až se setmí. Na noční Gdaňsk. Už to nebyl takový pocit, jako když jsem ho viděla v noci poprvé. Ale i tak to bylo fajn. Zase jsem viděla jiný uličky a jiné domy. A! Objevila jsem vyhlídkovou věž, o který mi říkal kamarád.. Já jí pořád nemohla najít a poslední den jí najdu.. :( Tak snad zítra vybyde trocha času, abych se tam ještě podívala. Totiž ty fotky by mohly být vážně dobré. :) Nějak se mi to natáhlo a já se od rána cejtím trochu grogy.. Takže dobrou noc.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Kdy to asi dopisuju? :) Je ráno. Ještě jsem nesnídala. Je šedivo, ale velká zima, zdá se, není.

Den 51. Ve znamení města

Ráno bylo šedivo. Ale nechtěla jsem sedět na pokoji, tak jsem vyrazila do ulic. Podívala jsem se ke kostelům, u kterých jsem ještě nebyla. A vůbec jsem chodila jinýma cestama než chodívám standartně. Prohlídla jsem si nákupní galerii. A pak se jen tak courala a dělala fotky. Je strašněj rozdíl v městě teď a v městě před týdnem. Před týdnem bylo sice taky docela teplo, ale lidi si ho neužívali. Zato včera.. Zahrádky restaurací obsypané lidmi, některé slečny vyrazili až v nevkusně krátkých sukních a letních šatech. Polovina slečen měla boty jen na holou nohu. Tak se mi zdá, že když tady po zimě vysvitne slunko, lidi chytá rapl. :) Je ale fakt, že tak krásný, teplý den, jako byl ten včerejší jsem tu ještě nezažila. Ráno bylo sice šedivo, ale během dne se projasnilo a svítilo sluníčko. Jo, když jsem byla u těch bot.. Hodně si toho tady všímám. A je pravda, že i když některé slečny a ženy nemají vkus a jejich oblečení je naprosto nesladěné a hrozné, boty mají většinou epesní. Fakt, že jo. Toho jsem si všimla už dávno. :) Jinak tu taky otevřeli stánky s točenou zmrzlinnou. Natočí vám do kornoutku 10 cm!!!!! věž. A to si fakt nevymejšlim. A můžete si jí dát jen tak, nebo něčím posypanou (to je pak, zdá se, menší).. No prostě na několik způsobů. Fronty mají. :) Na náměstí hráli hudebníci. Houslové trio. A lavičky byly obsypány důchodci i lidmi mladšími. Neuvěřitelnej den. Všude tolik lidí. Ještě jsem to tu neviděla. Město konečně žilo i přes den. Do teď každej spěchal někam do tepla, lidi se nezastavovali a jen rychle chodili. Zato včera. :)

Taky jsem si šla zaplatit kolej. Jinak nedostanu opouštějící razítko na formulář, kam ještě musím vyplnit svou adresu. Razítko od počítačů a z knihovny (kde jsem ani nebyla) už mám. Ten formulář pak musím odevzdat na děkanátu. Vůbec tam dělaj brikule. Mají hotovej transkript. Byla bych snad jediná, kdo by ho rovnou přivezl. :) Ale jak jsem už asi psala, nemám ten zdravotní dotazník. Mimochodem včera jsem si ho četla a je to řádná blbovina. Fakt jo. Jinak někdo od mojí paní doktorky se mi už ozval. Problém se řeší. Teď momentálně to všechno závisína tom, jestli mají v Praze přístup k faxu. Jestli ano, tak by mohl být problém vyřešen. Jestli ne, tak ho vyřeším až z domova. Svět se nezboří, no ne? :) Dneska, resp. zítra se uvidí. Tak mějte krásný den. Mě dneska čeká ještě Sopot. A moře. Naposledy. :)

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je sice už zítra, ale ještě jsem nešla spát, tak to ještě platí. :)

Den 50. :) Malbork

Den zase jako vymalovaný. Určitě nemůžu říct, že jsem z Gdaňsku viděla všechno, ale lidi tady mi říkali a hradu Malbork. Že prý je krásný, a že to stojí za výlet. Chtěly jsme ho vidět. Cesta vlakem trvala asi hodinu a čtvrt. Vystoupily jsme na stanici Malbork. Ale stanice dřív by byla výhodnější. Co se týče délky cesty na hrad. Takhle jsme se ale aspoň prošly městem. Všichni a všechno se tu připravuje na sezónu, takže budování a opravy jsou tu všude v plném proudu. Ne jinak tomu bylo i v Malborku. Město jako takové asi ani nemůžu posoudit, protože jsem ho moc neviděla. Co mě ale naprosto dostalo bylo to, že hrad je v těsné blízkosti paneláků. :) Nicméně, je to ohromná, impozantní a rozmanitá stavba. Největší středověký hrad v Evropě. Moje první zastávka ale byla v nedalekém kostele sv. Jana Křtitele. Relativně malý kostelík, standartní vzezření vnitřku. :) Pak už jsem ale nabrala kurz kasa. Puf.. Lístek pro studenta za 20zl. Mno, málo to není, ale co. Ona mi říkala, že je lepší jít s průvodcem. Tak jsem si počkala. Standartně se tu provádí, jak jinak, než v polštině. Jinak je můžné koupit si prohlídku s průvodcen v angličtině, němčině a asi i ruštině. Ale je to tak, že průvodce stojí řekněme 100zl. Jako fixně. Ty zaplatit musíte. Ať jste jeden nebo je vás 40. Pochopitelně, když je vás 40 lidí ve skupině, stovka se rozpočítá. :) Já zvolila polštinu. Jednak jsem nechtěla dát horentní sumu a druhak není tak těžký jim rozumět. Počkala jsem si asi 20 minutek do odchodu další skupiny. Hlášený čas prohlídky byl cca 3 hodiny. No páni. :) V půl jedný přišla pani průvodkyně. Ve skupině nás na začátku bylo asi 8, od půlky asi 5. Rozuměla jsem ne úplně všemu, ale hodně věcem jo, si myslim. Hrad je to vážně rozlehlej. Dozvěděla jsem se spoustu věcí. Nejvíc mě ale překvapilo to, že hrad byl během druhé války z velké části zničen. Ale dneska zase stojí téměř v plné parádě. Z venku to poznáte podle toho, že stěny nemají stejnou barvu. Když se pozorně zakoukáte, uvidíte, která část je původní a která je dostavovaná. Ale když jsem ten hrad viděla poprvé, vůbec ničeho zvláštního jsem si nevšimla. Prostě na první rychlý pohled nepoznáte fakt nic. Hrad je složen ze 3 částí. Malého, středního a velkého hradu. Prohlídka a vstupné je jen do hradu středního a velkého. Fotit můžete v celém areálu, ale jen to, co je pod širým nebem. To, co je uvnitř v místnostech můžete fotit až po zakoupení fotopasu za 25 zl. Upřímně, ta cena je dost velká na to, že uvnitř není téměř co fotit.. Taky je s výhodou, že skupinu s průvodcem můžete kdykoli opustit, nebo s průvodcem nejít rovnou od začátku. Nebo se sem tam připojit k nějaké skupině. Celý hrad je vám k dispozici. Včetně všech místností. V každé místnosti je nějaká bachařka, která tuto stráží. :) Prostě.. Ráno si koupíte lístek a odejít můžete až se zavíračkou. A to je zase fér. Takhle jsem si to prošla s výkladem, a pak jsem se ještě prošla po hradě, udělala fotky, koukla na místa, který jsem chtěla vidět ještě jednou. K obědu jsem si v místní restauraci dala výbornou klobásku z grilu. Mňam. :) Jinak suvenýry jako všude předražené, všude je možné koupit šperky a všechno možné z jantaru. Samozřejmě s hradní přirážkou. :) Výlet to byl moc pěkný. Užila jsem si to. A vřele doporučuju, jestli se tu někdy ocitnete. :) Teď už je moc hodin a půjdu spát. Dobrou noc.

PaZL

Zákoutí hradu. A trhlina ve zdi.

Kdeže to tu dodělávali ty stěny?

Další z četných zákoutí.

Velký hrad. Nádvoří.

Pohled na střední hrad. Teda jeho část.

Zmiňované paneláky v blízkosti hradu.

Hrad zvenku. :)

Kostel sv. Jana Křtitele.

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Ha, píšu včas. :)

Den 49. Oliwa po třetí

Dnes bylo opět krásně. Ráno jsem šla na děkanát. Jako pro výpis mé činnosti zde (transkript). Papír je sice připraven a vystaven, ale nedají mi ho, dokud jim nepřinesu zdravotní formulář. Ten mi dali po příjezdu. Ale prohlídka u doktora tady stojí asi 80 zl (cca 560 Kč). Nejsem blázen, že? Kdyby to třeba dali vědět dopředu, že musím mít potvrzení od doktora nebo tak něco. Nebo to napsali do průvodce pro nově příchozí studenty.. Nic. Bezva. Tak to vypadá tak, že pojedu domů bez transkriptu, doma mi doktorka vyplní formulář, ten jim sem pošlu a oni mi na oplátku pošlou transript. Super.. Jsem zvedavá, jak tohle dopadne, když na evropský kanceláři ještě do dneska nemají můj změněnej studijní plán. Jak je na tom fakulta nevím, protože ti se mi neozvali. :( No nic.

Pak jsme šly vyřídit tu pokutu. (Na děkanátu jsem si nechala dát prodlužující kupon.. Teď ho mám platný dokonce až do října. Fakt nechápu, proč to nešlo rovnou..) No, chtěli po mně manipulační poplatek (v přepočtu zhruba 100Kč), ale proč bych jim měla něco dávat, že? ISIC tu běžně neuznávaj, ačkoli by měli, tak jsem to nějak zaonačila a ťuk ťuk.. Vyšlo to. :) Nic jsem neprovedla, ne? Studuju pořád. Přece nebudu končit školu v půlce semestru.. Ale to panu revizorovi nedošlo.. No nic. Nakonec se to vyřešilo v můj prospěch, tak jsem moc ráda.

Když už jsme byly u nádraží, šly jsme se zase cournout do města. Pak jsme nesedly na tramvaj a jely směr Oliwa. Byla jsem v tom parku už třikrát. Je zvláštní, že pokaždý z něj mám nový a nový fotky. Ani jedna snad není stejná. A to jsem tam fakt byla třikrát. Objevily jsem novou část. Přes zimu byla asi zavřená nebo co. Nebo jsem si jí prostě nevšimla. Takový parčík, místy jakoby lesní cestičky.. Moc hezký. Všude rozkvetlé kytičky.. Pohádka. Po procházce jsem se odhodlala jít podívat do zdejšího kostele. Ne nijak inkognito, ale prostě na férovku. Olaia mi řekla, že tam nikdy neplatila, tak jsem to zkusila. A měla pravdu. :) Kostel je fakt nádhernej. A mají naprosto úžasný varhany, na které ještě k našemu štěstí někdo hrál. Teda zkoušel si nějaký věci. I to bylo ohromující. Už chápu, z jakého důvodu zvolili do kostelů varhany. Dobrej tah. :) Pak jsme jely do Galerie - trochu po obchodech. Zkusily jsme poprvé zdejší McDonald. Měli dobrý kroucený brambůrky. Řeckej salát mě sice neuchvátil, ale dal se. Pak mě bolely nohy. Vzala jsem si blbý boty. Teda dobrý, ale ne na celodenní courání. :) Mamka musela vydržet moje remcání. :) K večeři jsme měly pirožky s višničkami. :) Mňam. Jo, společně s maminou nás napadlo podívat se na net, jestli tam nenajdeme kontakt na mou doktorku. A ejhle. Našly jsme. Tak jsem jí napsala, jestli by mi poslala mojí poslední laborku. Protože - a to mě zarazilo, na děkanátu mi řekla, jestli nemám něco takovýho, že jim to jako stačí.. Tak jsem trochu mimo, protože ten zdravotní dotazník je dvoustránkový - rodinná anamnéza, osobní, tep, tlak, teplota.. Bla, bla, bla.. Ale nakonec by jim stačil i záznam z laborky.. Fakt nechápu. Tak uvidím, jak to dopadne. Jo, před chvílí mi někdo klepal na dveře. Byl to Japonec.. Nebo Číňan.. Nevím. Ani se nepředstavil. Chtěl zapalovač a vypadal jako zmatená včelka. Prej je ze šesťáku a přijel v neděli. Víc se mi z něj nepodařilo dostat.. Teda kdo jezdí studovat do ciziny v půlce semestru... Divný. Říkal, že zapalovač za chvilku vrátí.. Chvilky uplynuly už 3 a pořád nic. Tak ho asi půjdu škrtnout, protože vím, kde bydlí. :) Mějte se.

PaZL

Varhany.. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Uff. Dopsala jsem včerejšek a teď dnešek. :)

Den 48. Gdynia

Tak teda dneska fakt šedo. Od samýho rána. Nálada fakt nic moc. Ale je neděle, takže jsme se rozhodly nesedět a někam vyrazit. Ještě jsem nebyla v Gdynii, tak byl cíl jasný. Abych to třeba naprošvihla, že? :) Koupily jsme si lítek a žlutomodrým vláčkem vyrazily. Město mě trochu zarazilo. Samý vysoký budovy, takový socialisticky bezútěšný mi to město přišlo. Na konci ulice 10 Lutego je Molo Poludniowe. Konečně jsem vyfotila pár lodí, ale žádný ty gigantický záoceánský lodě. Tak nevím, jestli je tu někdy objevím. :) Jediný, co mi lidi v Gdynii doporučovali, bylo mořské akvárium. Byla zima a foukalo. A na nějaké akvárium jsme teda náladu fakt neměly. Prošly jsme se po jednom nákupním centru - dost divným - mimochodem. Byl čas oběda, tak jsme se rozhodly zajít na rybu. Chtěly jsme pořádnej kus ryby, takže filet z pstruha a pečený bramborky. Číšnice byla fakt divná.. Ještě jsme ani nedojedly a už se ptala, jestli chceme ještě něco. Když jsme řekly, že ne, rovnou nám dala účet na stůl.. Co tohle je za móresy? A nadto ta cena!!! 80zl!?!?!?!?!? To je cena za večeři klidně i pro 4 lidi! Byla jsem fakt naštvaná. A podpořilo to mou divnou dnešní náladu.. Pak jsme nabraly kurz moře. Teda procházku kolem moře. To se zase musí nechat, že cestu pro pěší a pro cyklisty tu mají moc pěknou. Ale taky trochu dálnice. :) Začalo totiž vykukovat sluníčko. Hned bylo veseleji. Cestu zpět jsme zvolily jinou trasou, náhodou jsme se dostaly ke kostelu, který jsme viděly cestou do Gdyně a kterej byl dost zvláštní. Podívaly jsme se dovnitř. V normálních kostelech je to tak, že oltář máte proti vchodu. Tady v tom kostele to bylo tak, že oltář byl na straně boční. Jakože, když máte obdélníkovej půdorys, tak na jeho delší straně. Divný. Jinak to byl celkem moderní kostel, docela světlej. Měli hrozně moc zpovědnic.. Asi moc hříšníků. :)

Zpátky do Gdaňsku jsme jely vlakem. A zase jsme šly do města. Daly jsme si zmrzku do Grycana. :) A teď dáme zase filmek a půjdeme do hajan. Ještě předtím ale připojím pár fotek. Tak dobrou noc. :)

PaZL

Onen kostel. Mezi paneláky, dlužno dodat.

"Co to ta ženská s tím foťákem chce, jako?"

Cesta podél pobřeží.

Podvodní mina. Foceno přes plot námořního muzea. :)

Plachetnice. Nádherně vyřezaná, pravděpodobně dělala 3x denně kolečko mezi moly. Samozřejmě za tučnou úplatu. :)

A další plachetnice. :)