Nepokradeš...

Haha, opak je pravdou a děje se to dnes a denně.. Bohužel.

Včera jsem byla v práci. Navštívila mě mamka, protože si u mě v kavárně dala sraz s jednou moc milou paní, kterou jsme obě neviděly asi tak 3 nebo 4 roky. A jak si povídaly a já obsluhovala okolí, nestihla jsem mamku upozornit, aby si hlídala svoje věci, když jsem si všimla jedné moc divné slečny, která si sedla poněkud nápadně blízko kabelky mojí mamky. Když jsem té slečně pak nesla colu a ona tam už nebyla, věděla jsem, že je zle. Odnesla si mámin mobil. Naštěstí nic víc. Mamka byla úžasná, že prej je to jen telefon. Já viděla rudě. Byla jsem odhodlaná onu slečnu uškrtit na místě, kdybych jí ovšem někdy potkala, což je nepravděpodobné.

Nebylo to poprvé, co se nám v kavárně tohle stalo.. A dít se to bude pořád. Tomu nezabráníte. Musíte si prostě "jen" pořádně hlídat své věci. Je to neuvěřitelný, ale ta slečna stihla rozepnout kabelku a vzít mobil asi za necelou sekundu... Jsou rychlí, otrlí, drzí a jsou všude. Měli by jim ruce sekat.. Nebo spíš v bazarech by neměli kupovat kradené zboží.. Kdyby se tak nedělo, nikdo by mobily nekradl.. A poučení? Prostě budu nemilosrdně vyhazovat všechny "hosty", kteří se mi jednoduše nezamlouvají. Když se pozorně díváte, prokouknete je. Já jsem jí taky prokoukla.. Jen jsem nestihla mamku upozornit.:(

PaZL

Deník medika aneb jak jsem začala mít v oblibě operační sály

Letošní rok se mi povedl. Musím se pochválit.. Skončila jsem v půlce června. Všechno hotovo. Samozřejmě, ne vždy to byla čistě moje zásluha (vlastně skoro nikdy za těch 5 let.. :) ) - štěstí bylo letos požehnaně (musím to zaťukat) a já jen doufám, že se unavilo natolik, že na mě bude sedět ještě dlouho. PRÁZDNINY! Zaslouženě. Jeden by si myslel, že nebudu mít do čeho píchnout, leč medik nezahálí ani v létě a v době, kdy ostatní mají 3 nebo 4 měsíce prázdnin, my máme "jen" 2. Ve čtvrťáku ani v páťáku nemáme my z "dvojiky" zkouškové období, máme blokovou výuku, kdy každý blok je zakončen zkouškou (jeden můj kamarád si to prostě nemůže zapamatovat a pořád se mě na to zkouškové ptá.. :) ) . A proto končíme až s koncem června. A nastupuje se v říjnu, to všichni víme. Takže tedy 3 měsíce. A jak jsem psala, my v létě nezahálíme a tak v čase našeho potenciálního volna máme ještě povinné stáže. Celkem měsíc. Letos jsme 14 dní na gynekologii a 14 dní na chirurgii... Oba obory jsou chirurgické (na gyndě se, světe div se, taky operuje) a s mým vztahem k operačním sálům, který byl velmi negativní, jsem se připravovala na to, že celý měsíc stážování protrpím nevolností, omdléváním a pocitem nedostatku vzduchu. I opak byl pravdou a na mnou odmítaných sálech se mi dost zalíbilo. Profesionální práce vynikajících operatérů, při které bývá mnohdy i docela veselo. Kdo by rád nedržel háky?!?

Zatím jsem absolvovala gyndu. Popravdě týden by bohatě stačil. 2.týden se už vraceli doktoři z dovolených a nás mediků nebylo tolik zapotřebí. Celý čas byl v duchu sálů - operačních a porodních. Buď jsme asistovali při operacích, nebo při císařských řezech, nebo jsme se koukali na porod a byli jsme k ruce. Mohli jsme se taky jít podívat na oddělení, ale tam nebylo tolik práce, kterou by mohli nechat na nás. Být na porodnici je super. Nic se nevyrovná tomu, když se miminko narodí a rodiče ho poprvé uvidí. 9 měsíců se na něj těší, jsou zvědaví, jak bude vypadat a pak když je na světě, i ten největší tvrďák má slzy v očích. Vážně. Je to nádhera. Smekám a hluboce se klaním všem maminkám, které absolvují císařský řez (Luci, však víš :) ). Ze strany "od nohou" to tak nevypadá, ale při představě, že mi jen pod epidurálem ("uspání" dolní poloviny těla) tahají dítě z břicha...díky nechci. Tak jen doufám, že jestli budu mít někdy dítě, tak půjde přirozenou cestou.. I když to asi taky není nic moc. :) Každopádně mě ta stáž bavila. Docela se těším na další, i když bych se raději těšit neměla.. Znáte to.. Na něco se těšíte a pak to nedopadne. Ale dám vědět.

PaZL

Pražské papání

Právě jsem se vrátila z letošního Prague food festivalu (PFF). Loni jsme chtěli jít s Drahým, ale nějak nám to nevyšlo, takže když mi mamka volala, že by koupila lístky, neváhala jsem. Rozhodně nejsem žádný znalec, ale jídlo mám ráda a je to super příležitost, jak poznat jídlo luxusnějších restaurací, aniž byste za něj museli utrácet nehorázné sumy peněz a navíc - třeba by vám ani nechutnalo. Celá akce běžela 3 dny (od 12 do 22 hodin) na Slovanským ostrově a dokonce i v prostorách Žofína. Cena vstupenky 350,- Kč. My jsme se zúčastnily v neděli. Den jako stvořený pro obžerství, až na 30°C ve stínu (vrátila jsem se rudá jako spařené sele).

V půl 1 jsme se dostavily. Hned u vchodu nás zarazila dlouhá fronta čekajících lidí. Uff, v takovém vedru tu stát, to se nám nechtělo. Ale vždyť přeci už máme koupené lístky!! Frontu míjíme, dostáváme GRANDY (místní "peníze", 1 GRAND = 25,- Kč, ovšem se vstupenkou jich dostáváte rovnou 10) a plánek stánků s papáním. Strategie byla jasná. Napřed všechno okoukneme a pak se rozhodneme, co bychom tak ochutnaly. Jen ke stánku se sushi jsme zamířily rovnou a hned jsme si daly. :) Každý stánek bylo zastoupení jedné restaurace a kuchaři připravovali několik druhů předkrmů, jídel a sladkých mňamek. Každé jídlo bylo ohodnoceno počtem grandů, které jste za něj museli zaplatit. Překvapilo mě, že všichni měli připraveno neuvěřitelné množství porcí. Podle mě i v 10 hodin v noci byste si mohli dát cokoli. Bylo by všeho dost. Neřekli by vám: Sorry, jídlo došlo.

Grandy brzy docházely, ale bylo možné si je na místě za penízky směnit. Kromě jídelních stánků se v areálu nacházely i stánky čistě jen s vodou (perlivá, neperlivá :) ) a to bylo v tom vedru velmi příjemné. Počasí bylo krásné, jídlo bylo chutné, lidí bylo dost, ale všichni byli příjemně rozptýleni po celém ostrově, někteří si dokonce udělali piknik v trávě v příjemném stínu stromů. Fronty jsem zaregistrovala asi jen 4. První byla ta u vchodu, ve druhé čekali lidé na "plzeň" U Pinkasů (a to včetně mě, protože ionty se ve vedru prostě doplňovat musí :) ), třetí se tvořila před stánkem Ambiente The living restaurant (maso, maso a zase maso) a čtvrtá, světe div se, na dámských záchodech (tentokrát se ale dala docela přežít).

Uvnitř na Žofíně jste si mohli dát jednak kávu (ta byla zadarmo) a druhak zde probíhala část doprovodného programu v podobě Cooking show, kde šéfkuchaři zastoupených restaurací předváděli svůj um. Když dovařili, mohli jste rovnou ochutnat. Rychlost, jakou se kolem právě uvařeného jídla utvořil shluk lidí si dovedete, myslím, živě představit. Všimly jsme si jedné paní, která vždy vytušila, že už přijde ochutnávka a na židli se s železnou pravidelností připravovala do startovací pozice. :) My jsme shlédli přípravu jehněčího masa v bylinkové krustě, malování mléčnou pěnou do kávy (http://www.youtube.com/watch?v=ZDZs__m5iAI) a ravioli se smetanovo-parmezánovou náplní ve smetanové omáčce se syrovým masem. Ani jedno jsme nestihly ochutnat (vždy připravená paní určitě ano :) ). Další součásti doprovodného programu byly, podle programu, koncerty, módní přehlídky a pivní degustace. Ani jedné jsme se nezúčastnily. Po 4 hodinách jsme se se zážitky a poněkud zmoženy vedrem vydaly na cestu domů.

Musím říct, že to byl docela zážitek. Ten nápad je skvělý. Nejen, že se výboně najíte a získáte přehled o tom, co vám chutná a kde vám to uvaří, ale hlavně zjistíte JESTLI vám to vůbec chutná. Porce totiž vůbec nejsou velké (stánek od stánku se ale velikostně lišily), takže můžete jít i do jídel, která jste chtěli vždycky zkusit, ale neměli jste odvahu. Já měla na začátku pocit, že musím zkusit snad úplně všechno, ale i když jsme procházely kolem skvěle vypadajících jídel a vůní všeho druhu, dokázala jsem si vybrat, co bych chtěla zkusit. Víceméně mi chutnalo všechno. Nějaké chutě znáte, nějaké kombinace vás překvapí. Těším se na příští ročník. Když jedu někam, kde se mi to líbí, udělám si takový "dluh". Například, když jsem byla naposled v Paříži, vylezla jsem jen do půlky Eiffelovky. Dlužím si tedy "kompletní" výlez a to mi nějak pro sebe zajišťuje, že se tam jednou vrátím. Snad. V případě PFF je to půlka ocasu humra, nad kterým jsem tak přemýšlela, až jsem si ho nedala. :) Tak snad příští rok.

PaZL

____________________________________________________________________A Na úplný závěr seznam toho, co jsme vlastně ochutnaly:

http://www.praguefoodfestival.com/festival-food-nedele.php


2 – IFC GASTRO

- Argentinský Merlot Rosé, Goyenechea,Mendoza
- Argentinské Chardonnay, Goyenechea,Mendoza

Já jsem si dala rosé, mamka bílé, ale pak jsme si je vyměnily. :) Vína byla dobrá (na to, že mi Argentinská vína nikdy moc nechutnala) a stoupla rychle do hlavy. :)

3 – FOOD SERVICE MAKRO/ AROMI
Aromi
- Telecí tonné se zelenými fazolkami a salátem z nových brambor
- Těstoviny Latini z tvrdé špaldové mouky s Bottarga a rozinkami

První jídlo jsem měla já, salát byl velmi dobrý, omáčka, na které tele odpočívalo taktéž. Masíčko bylo jen "zatáhnuté" a ve středu syrové. Zvláštní, ale nebylo to špatné. Těstoviny byly opravdu z tvrdé mouky, ale v kombinaci s rozinkami a vším ostatním (papriky, něco zeleného a něco kyselého - chuť jsem se nepokoušela identifikovat) byla ta kombinace zajímavá. Mě by to nenapadlo. Nechutnalo to zle.

6 – PAŘÍŽ, SARAH BERNHARDT
- Pečené mušle sv. Jakuba s květákovým pyré, kaparovou omáčkou a kmínovou pěnou

Tohle jídlo jsem chtěla vyzkoušet, ale odradil mě poměr velikosti porce a ceny.


8 – MATTONI

Tady jsme si daly vodu. :)

13 – DŮM VÍNA U ZÁVOJE – vína Francie, světa, sýry a delikatesy

Výborné sýry.

18 – RYBÍ TRH
- Krevety Black tiger na bambusovém špízu s asijskou glasurou

Měla jsem chuť na krevety. V omáčce byl zázvor; byla červená, pikantní a dobrá.


19 – THE SUSHI BAR
- Maki Sushi Set – směs maki sushi

Jasná volba. Tohle mamka prostě musela ochutnat. I kdyby nic jiného. Mě to chutná moc. Na výběr bylo sushi rybí a zeleninové. Daly jsme si rybí - tuňák, halibut, losos a ředkev (typická ryba :) ) Tradičně byl na talíři i nakládaný zázvor (mamce, podle mých předpokladů, moc chutnal), sojová omáčka a wasabi.

20 – MANDARIN ORIENTAL, PRAGUE, ESSENSIA
- Smažené kuře ‘balado’,Chilli sambal a kokosovou rýží

Tohle jídlo jsme chtěly ochutnat, ale musely bychom čekat půl hodiny, protože se připravovaly další porce. Tak jsem si ho nedaly.

21 – MARRIOTT, BRASSERIE PRAHA
- Letní sorbet s příchutí Mojito

Sorbet byl doplněn žlutým melounem. Respektive naopak. :) Sorbet byl vynikající, žlutý meloun nemusím, ale nakonec jsem se přecijen přemohla. :)

22 – PILSNER URQUELL/U PINKASŮ

Jednoznačně plznička!

27 – CAFÉ IMPERIAL/METROPOL CAFÉ

A teď mám trochu problém. Podle plánku je to ten stánek, kde jsme ochutnaly gnocchi sypané lanýžem. Podle oficiálního menu tu ale žádné takové jídlo není. Na stánkovém menu bylo dopsáno ručně. Nerada bych přiřkla zásluhy někomu jinému. Je-li to tak, neudělala jsem to schválně. Každopádně obě jsme poprvé vyzkoušely LANÝŽE! Upřímně, nevím, proč z toho lidi tolik dělají. To co teď napíšu mnozí budou považovat za zavrženéhodné barabrství, ale mě tyto houby vážně nenadchly. Chuť mi přišla plochá, nevýrazná, v zásadě žádná. Ale třeba nebyl lanýž z nejčerstvějších.

Deník medika aneb jak lézt lidem do zadku

Tak už i já jsem někomu do toho zadku vlezla! Respektive Drahý si asi vážně oddychl. Včera byla mým trapasem zakončena dvoutýdenní stáž na urologii. Její podmínkou (a podmínkou splnění zkoušky:) ) bylo, že jsme museli vyšetřit alespoň jednoho pacienta per rectum (konečníkem). A já jsem po 13-ti dnech ještě neměla splněno. Začala jsem pomalu připravovat Drahého na to, že jestli se nezadaří, přijde na řadu on. Přece si to někde zkusit musím. Naštěstí pro něj se ale pacient, který potřeboval vyšetřit a který se od medika vyštřit nechá (!!! - nikoho nenutíme a ani nesmíme, se vším musí pacient souhlasit), našel. Všestranná spokojenost (asi až na toho pána).

Pa ZL

Deník medika aneb začínáme

Můj Drahý přišel s nápadem, že když už studuju to, co studuju, mohla bych sem psát různé poznatky a postřehy a historky z praxe. Dobrý nápad, řeknu si. Jenže přijít s ním v době, kdy končím předposlední rok je tak trochu na 2 věci. :) Respektive moc si toho neužijete. Krom toho většina lidí nemůže (zcela logicky) některé vtipy pochopit, aniž by jim před ním byla vysvětlena většina slov. Jako například jeden ze včerejška kdy bylo z 19 gramové prostaty vzato 12 bioptických vzorků a pan asistent prohlásil, že v tomhle případě je to vlastně taková bioptická prostatektomie. My jsme se docela smáli. Vy asi moc nebudete. A v neposlední řadě se sice za těch 5 let událo hodně veselých historek (třeba ve druháku, když námi přezdívaný "Křemílek" z chemie vyhazoval z okna jednu křídu za druhou se slovy, že ty křídy snad dělají z čistýho vápence), nicméně moje dlouhodobá paměť nefunguje tak, jak bych si představovala. A proto, když už se zde nějaká historka objeví, bude to historka relativně mladšího data. Vážně vtipný je, že když tady teď tak sedím a přemýšlím o nějakém tom vtípku, tak si vážně nevzpomenu. Ach jo.

Dneska Zuzanka zase jednou myslela a dopadlo to tak, že jsem byla za kardinálního blba na velký vizitě. Máme na starost nějaké pacienty a ty potom referujeme docentovi. Já měla pána, který měl jít hned ráno na operaci, tak jsem si ho ani nijak nepřipravovala, vlastně jsem se ani moc nedívala, na jakou operaci jde. Celý týden to probíhalo tak, že operantovi, který šel na sál hned ráno, jsme museli rychle napsat vizitu, aby mohl v 8 "pod kudlu". A já jsem si MYSLELA, že to tak bude probíhat i v pátek (den velké vizity). A ejhle, neproběhlo. Stála jsem tam jako truhlík, stačila jsem se jen zeptat doktora, na jakou operaci to pán vlastně jde a zbytek jsem odstála a odkoktala.. Trapas jak Brno. Asi ani ne pro kamarády a pro ostatní doktory, ale hlavně pro mě. Už to fakt nechci zažít. Ale je to dobře. Už to nikdy neudělám. :) Aspoň se o to budu snažit.

Pa ZL

Odahalena !!!

Jsem odhalena. Vinou mé neprozřetelnosti a posléze i lenosti mě můj Drahý, před kterým jsem schválně zatajovala adresu mého blogu, našel. Budu si muset dávat pozor na jazyk. A nebo založím blog jiný. :) Ha. Mějte se.

Pa ZL

Já se bavím!!

Právě si píšu s Drahým po ICQ. Už dobrý měsíc ze mě láme adresu mého blogu. A já mu jí dát nechci.. No, on píše dobře a já jen takový moje úlety, což mi přijde dost trapný... Ani nečekám, že to někdy bude někdo číst... Třeba až já za 20 let a to pak bude fakt řádná sranda. Takže prostě mu tu adresu nedám.. Zatím.. Není tu nic ke čtení. Ale on si patrně myslí, že jo, protože neuvěřitelně naléhá. :) A já se směju. Ale nejsem zlá.. :D

PaZL

Gumídkové intermezzo

Mám takový "zlozvyk". Zbožňuju gumové bonbóny. Není to tak neobvyklá věc, ale já jsem schopná sníst jich děsivě moc za hodně krátkou dobu. Předevčírem jsem jich dostala kilo.. A protože se teď musím učit, tak musím zákonitě pořád i něco žvejkat. A protože je mi většinou zle z přejedení, tak se radši učím v obýváku, abych od těch oblud byla co nejdál. I tak už jich zmizelo přes půlku. Bože, půl kila medvědů za den.. (dostala jsem je předevčírem večer :) ) To je běs. Teď bych se taky měla učit - zítra mám zkoušku.. Ale určitě jste poznali, jak moc se mi chce.. A tak radši otvírám krabici plnou těch gumových potvor, poté jí pečlivě zavřu, abych ji pak zase otevřela a nabrala si hrst.. Gumídci méďové..

Pa ZL

Vypadají trochu děsivě..



Tak tahle se mi vážně líbí.. Zpracováním.. :)

Tak já to zkusím

Už to přišlo i na mě.. Je to dost divný, protože jsem nikdy nepsala básničky, přetextovala jsem jen jednu píseň a moje deníkové období začalo a skončilo s větou "Můj milý deníčku, všichni mě štvou".. Literární vlohy nemám. Psát neumím. Vlastně vůbec nevím, co mě přimělo k tomu založit si blog. Netuším, co sem budu psát, nevím jestli se to bude dát číst a jestli to vůbec někdo číst bude. ;) Tak si asi popřeju hodně štěstí a námětů a těm, co to třeba někdy budou číst, pevné nervy s mým stylem.
                                                                                        Pa ZL