Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je krásný den. Sedím na pohovce. Na klíně note.. Nějak jsem si na ten počítač zvykla, za ty 2 měsíce. :)

Den 53. a 54. Cesta z města .... do metropole.

Ráno zase jako malovaný. Ale musely jsme balit. A taky jsem musela na děkanát. Papíry mám všechny, tak snad s nima nebudou nějaký starosti. Uvidím v úterý. Vybyl nám ještě čas, takže jsme mohly jít do města na tu věž. :) Krásný pohled.. Fotky ještě přetažený nemám. Ani nevím, jestli se povedly.. Daly jsme si kebab k obědu.. Malej. I tak byl dost velkej. :) A na náměstí hráli lidi pašijové hry. Pak se průvod s Kristem vydal městem nahoru ke kříži.. Zrovna, když jsme chtěly stihnout tramvaj.. Lidí jak mraků.. Ale tramvaj jsme stihly. Takže ok. :) Pak objednat taxi - radši velký (kufry), zkontrolovat (asi po páté) všechny skříně a šuplíky a opustit kolej. Řidič taxíku nám řekl, že budeme muset platit 10 zl navíc - že je jako kombi - jako, že máme hodně zavazadel.. No.. Dobrá. Když nás dovezl na nádraží, chtěla jsem účet... On mi ale řekl, že mi dá účet jen na 11 zl - tolik stála ta cesta.. Ale, že platit musim 21 - protože kombi. Tak jsem se rozhorlila a řekla jsem, že jestli mi dá účet na 11, tak zaplatim 11. A že když mi dá účet na 21, pak zaplatim 21. Bouchl do volantu a účet na 21 mi napsal.. :) PCHE!! 100% diško?? Kdo to kdy viděl, ne? Na nádraží zase schody, ale už se to dalo vydržet. :) Na peróně byla hromada lidí, ale vlak byl relativně prázdnej.. V kupé pro 6 jsme byli 4. Jo, na peróně jsem taky potkala Madlenku. I se ségrou. Jedou do středy do Budapeště. Věděla jsem, že jedou, ale špatně jsem si zapamatovala čas našeho odjezdu, takže když se mě předevčírem ptala, že jestli nejedu náhodou 15:30, odpověděla jsem, že ne. A ono jo. :)

Ve vlaku nám s kuframa pomohl jeden chlápek. Fakt hodnej. Sama bych to tam rvát nechtěla. :) Cesta do Varšavy utekla v pohodě. Zdejší IC vlaky jsou fakt krásný a i relativně čistý. A hned v úvodu přijede chlápek s vozíkem a na výběr je káva, čaj nebo pitíčko a ke všemu sušenka. Nedala jsem si nic.. Ale prej to bylo zadarmo.. No nic. :) Příště.. Haha. Ve Varšavě trochu zmatek, protože vlak přijel sice na čas, ale jinak, než bylo na jízdence. Když jsme dorazili do cílové stanice, nastal problém s přestupem na druhý vlak.. Resp. s nalezením nádražní haly, kde jsou napsány odjezdy a příjezdy. Pamatovala jsem si, že jsem se z peronu dostala do tý haly eskalátorama.. Teď jsme ale vyjeli pojízdným chodníkem. Potkala jsem zase Madlu, tak jsme se někoho zeptaly.. Ten chlápek řekl, že musíme přes asi troje schody a tam, že to je. Já se zeptala na cestu z peronu.. Prej to jde ze středu peronu.. Čas odjezdu se blížil a my pořád nevěděly, z kterého nástupiště jedeme.. Rozhodla jsem se, že to riskneme. Měly jsme 3 kufry a ty tahat přes troje schody - díky nechci. Takže na peron, najít eskalátory - který tam vážně byly a hurá do patra. Pak ještě jedny eskalátory a už jsme věděly.. No spíš.. Vlak, odjezd v devět (jako ten náš), ale směr Vídeň a Pešť. Praha nikde.. Super.. Tak jsme porovnaly čísla vlaku a to sedělo. Takže směle na nástupiště. Kde jsem opět potkala Madlu. To už bylo vážně vtipný, protože ještě v Gdansku jsem jí říkala, jak nemůžeme jet stejným vlakem, protože je to na úplně opačnou stranu.. :) Oni ale ten vlak několikrát přepřáhli, takže jsme se každá dostala do cíle. Teda já určitě a věřím tomu, že i ony. :)

Lůžkový vlak zase krásný. Tentokrát jsme ale měly spolunocležnici.. Koukla jsem se na díl přátel a šla spát. Jo, taky jsem snědla croissant. Ono totiž.. My jedly naposled ten kebab. Pak asi v půl 10 večer ten croissant a pak až ráno asi v 9 konečně housku. :) Moc jsme toho nesnědly, ale hlad jsme neměly. :) Paní spolunocležnice (cca sedmdesátiletá pani) v noci chrápala jako dřevorubec. :) Spala jsem trhaně.. Při každé změně polohy jsem se probudila, ale rozhodně se mi leželo pohodlněji, než na cestě tam.. Zvykla jsem si totiž na úzkou postel. :D ( Nedávno jsem se ráno dobře praštila do lokte o noční stolek.. AUU. :) ) Když spíte, tak cesta uteče. V šest hodin ráno jsme se probudily, daly si na chodbě kafe a koukaly z okna. Z Varšavy jsme byli v prvním vagóně, po probuzení jsme byli v posledním. To bylo vtipný, když jsem šla na záchod. Já jsem si všimla, že se změnil směr jízdy, ale když jdete rozespalí na záchod, kouknete směrem do dalšího vagónu a vidíte jen ubíhající koleje... :) A pak už jen Praha. Na nádraží čekal nemocný Drahý. :) Díky, díky za odvoz ještě jednou. A pak už den plný vybalování a uklízení a uklízení a vybalování.

Kdybych to měla shrnout.. Jsem strašně ráda, že jsem se rozhodla jet. I když jen na 2 měsíce, ale zkušenost to je. Vydržela bych v pohodě i ten půlrok, a asi i rok. Díky internetu jsem byla ve spojení s domovem každý den, věděla jsem, co se děje a tolik se mi nestýskalo. Taky asi proto mám pocit, jako bych v Gdaňsku byla jen na výletě na tejden. :) Strašně to uteklo. Věděla jsem, že jsem schopná se nějak protlouct. Ale nebylo to nijak obtížný. Papíry jsem díky univerzitě a fakultě měla v pořádku a tudíž jsem s nima neměla žádnej problém.. To, že jsem nějaký drobný problémky měla, to bylo "welcome to Poland".. aneb neschopnost zdejších byrokratů. :) Zkusila jsem si život na koleji, se kterým jsem, až dosud, neměla zkušenost žádnou. Ta cesta mi dala hodně a nevzala mi nic. Poznala jsem nové kamarády a doufám, že z některých se stanou mí přátelé. Zjistila jsem, že jsem schopná učit se v angličtině a v ní psát i testy. Poznala jsem spoustu lidí z různých koutů světa.. Takže příští rok jedu vrátit keramické kuře Olaie do Španělska. To jako musím. Poznala jsem nové město, které je naprosto okouzlující s totálně jinou atmosférou než má Praha. Naučila jsem se násobit sedmi, protože 1zl rovná se zaokrouhleně nahoru 7Kč. :) Užila jsem si moře jako ještě nikdy. Sice bez koupání, ale to mi ve finále, překvapivě, vůbec nevadilo. Písek vyklepávám z věcí ještě teď. :) Překvapilo mě, že ačkoli je v Gdaňsku nespočet holubů a racků, ani jeden mě nesestřelil svým bělavým nábojem, což jsem čekala při každičkém přeletu jakéhokoli ptáka. :) A v neposlední řadě jsem si osvěžila spaní na úzké posteli, které mě utvrdilo v názoru, že už si nikdy nikdy nikdy nekoupím úzkou postel :) Potvrdila jsem si ale věc, kterou jsem už dávno věděla a tou je, že jsem přecejen kočka domácí. Žít v jiném městě v Čechách - to se dá. Žít na krátko někde jinde za hranicema, to se dá taky.. Ale jet tam napořád?? To pro mě není. Jsem patriot. I když s mnoha věcmi v naší zemi nesouhlasím, přesto jím zůstávám. Mám tu obrovské zázemí - rodinu a přátele, které nedovedu na delší dobu opustit. Takže se nebojte, jen tam se mě nezbavíte. Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny dneškem končí. Kdy sem napíšu příště a co to bude, vážně netuším. Mějte se moc krásně a užívejte skoro letní dny. Já se loučím.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Právě jsem se vrátila z nočního Gdaňsku. Fotky se určitě zase nepovedly, ale ještě jsem se nekoukala.

Den 52. Moře, moře, moře.

Tak jako už včera večer začalo trochu krápat.. Dneska ráno bylo šedivo. Mno, včera bylo taky, ale pak se to vybralo, tak snad.. Koukla jsem na mail a ta neuvěřitelně hodná paní, která řešila můj problém s laboratorními výsledky, je nechala někde oskenovat a poslala mi je mailem. Tak doufám, že všechna ta snaha bude k něčemu. Uvidím zítra. Ale.. Nevěřila bych, že ještě existují tak strašně hodní lidé, kteří vám pomůžou i když vás neznají a i když nemají "vybavení" na to vám pomoci okamžitě (v tomhle případě scanner a fax). A ještě napsala, abych se jí ozvala, jestli je všechno čitelné, a že jestli by nebylo, tak by ty výsledky z laborky zašla na poštu odfaxovat!!!! Až přijedu domů, jedna z prvních věcí bude, že najdu tu paní a něco jí přinesu, protože tohle se fakt nevidí. A ještě odpověděla, že se rádo stalo.. Fakt čumim s otevřenou pusou. Nicméně, šla jsem si ty výsledky vytisknout a jak říkám, uvidím zítra. Když jsem vylezla ven (kopy centrum je ve vedlejší budově), trochu na mě kapalo z nebe.. :( Cestou jsem si rovnou nechala potvrdit propouštěcí formulář. Jako ten poslední podpis, co mi v něm chyběl.. z kolejí. Nevím, jestli jsem to psala, ale včera mi razítko nechtěli dát, protože jsem neměla doklad o zaplacení. Dneska jsem ho měla a vidět ho nechtěli.. :)

Stejně jsem se rozhodla jet ještě do Sopotu. Ale pro sichr jsem tam jela vlakem. A počasí opět nezklamalo, protože asi po půl hodině, co jsem byla v Sopotu se ukázalo sluníčko a pak střídavě vylejzalo a zalejzalo. Tak prázdnej Sopot jsem ještě neviděla. To jako fakt. Je pravda, že poslední 2 návštěvy byly sobotní (vlastně asi všechny mé návštěvy Soptu byly sobotní - jak nad tím tak přemýšlím..), ale tohle jsem fakt neviděla.. Na molu bylo celkem asi 10 lidí.. :) Prošla jsem se tam a zpět, pak jsem si dala zapiekanku, protože jsem jí ještě neměla a protože jsem jí chtěla ochutnat.. Je to předem připravená půlka bagety, plněná čímkoli a sýrem. To celý zapečený. Já měla houbovou. Na výběr nebylo. V jiných stáncích většinou je. :) Jo, taky jsem vylezla na zdejší maják nebo co to je. Některý fotky jsou docela fajn. Pak jsem se vydala směr na kolej. Pěšky. Střídavě po cestě a střídavě po pláži. Moře bylo dneska, obzvláště v jednom místě, fakt hnusný. Jako by do něj vytekl tanker ropy.. Ale byly to jen hnědé řasy. Taky jsem dneska poprvé viděla kormorány. Hustě. Připlula malá rybářská lodička a kolem ní bylo asi 20 kormoránů. Někteří si pochutnávali na rybkách. Jak jsem se blížila ke Gdaňsku, moře bylo čistší a čistší. Dorazila jsem až do Brzežna. Symbolicky. Tam jsem zdejší moře viděla poprvé, tam jsem ho viděla i naposled.

Čekala jsem, až se setmí. Na noční Gdaňsk. Už to nebyl takový pocit, jako když jsem ho viděla v noci poprvé. Ale i tak to bylo fajn. Zase jsem viděla jiný uličky a jiné domy. A! Objevila jsem vyhlídkovou věž, o který mi říkal kamarád.. Já jí pořád nemohla najít a poslední den jí najdu.. :( Tak snad zítra vybyde trocha času, abych se tam ještě podívala. Totiž ty fotky by mohly být vážně dobré. :) Nějak se mi to natáhlo a já se od rána cejtím trochu grogy.. Takže dobrou noc.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Kdy to asi dopisuju? :) Je ráno. Ještě jsem nesnídala. Je šedivo, ale velká zima, zdá se, není.

Den 51. Ve znamení města

Ráno bylo šedivo. Ale nechtěla jsem sedět na pokoji, tak jsem vyrazila do ulic. Podívala jsem se ke kostelům, u kterých jsem ještě nebyla. A vůbec jsem chodila jinýma cestama než chodívám standartně. Prohlídla jsem si nákupní galerii. A pak se jen tak courala a dělala fotky. Je strašněj rozdíl v městě teď a v městě před týdnem. Před týdnem bylo sice taky docela teplo, ale lidi si ho neužívali. Zato včera.. Zahrádky restaurací obsypané lidmi, některé slečny vyrazili až v nevkusně krátkých sukních a letních šatech. Polovina slečen měla boty jen na holou nohu. Tak se mi zdá, že když tady po zimě vysvitne slunko, lidi chytá rapl. :) Je ale fakt, že tak krásný, teplý den, jako byl ten včerejší jsem tu ještě nezažila. Ráno bylo sice šedivo, ale během dne se projasnilo a svítilo sluníčko. Jo, když jsem byla u těch bot.. Hodně si toho tady všímám. A je pravda, že i když některé slečny a ženy nemají vkus a jejich oblečení je naprosto nesladěné a hrozné, boty mají většinou epesní. Fakt, že jo. Toho jsem si všimla už dávno. :) Jinak tu taky otevřeli stánky s točenou zmrzlinnou. Natočí vám do kornoutku 10 cm!!!!! věž. A to si fakt nevymejšlim. A můžete si jí dát jen tak, nebo něčím posypanou (to je pak, zdá se, menší).. No prostě na několik způsobů. Fronty mají. :) Na náměstí hráli hudebníci. Houslové trio. A lavičky byly obsypány důchodci i lidmi mladšími. Neuvěřitelnej den. Všude tolik lidí. Ještě jsem to tu neviděla. Město konečně žilo i přes den. Do teď každej spěchal někam do tepla, lidi se nezastavovali a jen rychle chodili. Zato včera. :)

Taky jsem si šla zaplatit kolej. Jinak nedostanu opouštějící razítko na formulář, kam ještě musím vyplnit svou adresu. Razítko od počítačů a z knihovny (kde jsem ani nebyla) už mám. Ten formulář pak musím odevzdat na děkanátu. Vůbec tam dělaj brikule. Mají hotovej transkript. Byla bych snad jediná, kdo by ho rovnou přivezl. :) Ale jak jsem už asi psala, nemám ten zdravotní dotazník. Mimochodem včera jsem si ho četla a je to řádná blbovina. Fakt jo. Jinak někdo od mojí paní doktorky se mi už ozval. Problém se řeší. Teď momentálně to všechno závisína tom, jestli mají v Praze přístup k faxu. Jestli ano, tak by mohl být problém vyřešen. Jestli ne, tak ho vyřeším až z domova. Svět se nezboří, no ne? :) Dneska, resp. zítra se uvidí. Tak mějte krásný den. Mě dneska čeká ještě Sopot. A moře. Naposledy. :)

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je sice už zítra, ale ještě jsem nešla spát, tak to ještě platí. :)

Den 50. :) Malbork

Den zase jako vymalovaný. Určitě nemůžu říct, že jsem z Gdaňsku viděla všechno, ale lidi tady mi říkali a hradu Malbork. Že prý je krásný, a že to stojí za výlet. Chtěly jsme ho vidět. Cesta vlakem trvala asi hodinu a čtvrt. Vystoupily jsme na stanici Malbork. Ale stanice dřív by byla výhodnější. Co se týče délky cesty na hrad. Takhle jsme se ale aspoň prošly městem. Všichni a všechno se tu připravuje na sezónu, takže budování a opravy jsou tu všude v plném proudu. Ne jinak tomu bylo i v Malborku. Město jako takové asi ani nemůžu posoudit, protože jsem ho moc neviděla. Co mě ale naprosto dostalo bylo to, že hrad je v těsné blízkosti paneláků. :) Nicméně, je to ohromná, impozantní a rozmanitá stavba. Největší středověký hrad v Evropě. Moje první zastávka ale byla v nedalekém kostele sv. Jana Křtitele. Relativně malý kostelík, standartní vzezření vnitřku. :) Pak už jsem ale nabrala kurz kasa. Puf.. Lístek pro studenta za 20zl. Mno, málo to není, ale co. Ona mi říkala, že je lepší jít s průvodcem. Tak jsem si počkala. Standartně se tu provádí, jak jinak, než v polštině. Jinak je můžné koupit si prohlídku s průvodcen v angličtině, němčině a asi i ruštině. Ale je to tak, že průvodce stojí řekněme 100zl. Jako fixně. Ty zaplatit musíte. Ať jste jeden nebo je vás 40. Pochopitelně, když je vás 40 lidí ve skupině, stovka se rozpočítá. :) Já zvolila polštinu. Jednak jsem nechtěla dát horentní sumu a druhak není tak těžký jim rozumět. Počkala jsem si asi 20 minutek do odchodu další skupiny. Hlášený čas prohlídky byl cca 3 hodiny. No páni. :) V půl jedný přišla pani průvodkyně. Ve skupině nás na začátku bylo asi 8, od půlky asi 5. Rozuměla jsem ne úplně všemu, ale hodně věcem jo, si myslim. Hrad je to vážně rozlehlej. Dozvěděla jsem se spoustu věcí. Nejvíc mě ale překvapilo to, že hrad byl během druhé války z velké části zničen. Ale dneska zase stojí téměř v plné parádě. Z venku to poznáte podle toho, že stěny nemají stejnou barvu. Když se pozorně zakoukáte, uvidíte, která část je původní a která je dostavovaná. Ale když jsem ten hrad viděla poprvé, vůbec ničeho zvláštního jsem si nevšimla. Prostě na první rychlý pohled nepoznáte fakt nic. Hrad je složen ze 3 částí. Malého, středního a velkého hradu. Prohlídka a vstupné je jen do hradu středního a velkého. Fotit můžete v celém areálu, ale jen to, co je pod širým nebem. To, co je uvnitř v místnostech můžete fotit až po zakoupení fotopasu za 25 zl. Upřímně, ta cena je dost velká na to, že uvnitř není téměř co fotit.. Taky je s výhodou, že skupinu s průvodcem můžete kdykoli opustit, nebo s průvodcem nejít rovnou od začátku. Nebo se sem tam připojit k nějaké skupině. Celý hrad je vám k dispozici. Včetně všech místností. V každé místnosti je nějaká bachařka, která tuto stráží. :) Prostě.. Ráno si koupíte lístek a odejít můžete až se zavíračkou. A to je zase fér. Takhle jsem si to prošla s výkladem, a pak jsem se ještě prošla po hradě, udělala fotky, koukla na místa, který jsem chtěla vidět ještě jednou. K obědu jsem si v místní restauraci dala výbornou klobásku z grilu. Mňam. :) Jinak suvenýry jako všude předražené, všude je možné koupit šperky a všechno možné z jantaru. Samozřejmě s hradní přirážkou. :) Výlet to byl moc pěkný. Užila jsem si to. A vřele doporučuju, jestli se tu někdy ocitnete. :) Teď už je moc hodin a půjdu spát. Dobrou noc.

PaZL

Zákoutí hradu. A trhlina ve zdi.

Kdeže to tu dodělávali ty stěny?

Další z četných zákoutí.

Velký hrad. Nádvoří.

Pohled na střední hrad. Teda jeho část.

Zmiňované paneláky v blízkosti hradu.

Hrad zvenku. :)

Kostel sv. Jana Křtitele.

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Ha, píšu včas. :)

Den 49. Oliwa po třetí

Dnes bylo opět krásně. Ráno jsem šla na děkanát. Jako pro výpis mé činnosti zde (transkript). Papír je sice připraven a vystaven, ale nedají mi ho, dokud jim nepřinesu zdravotní formulář. Ten mi dali po příjezdu. Ale prohlídka u doktora tady stojí asi 80 zl (cca 560 Kč). Nejsem blázen, že? Kdyby to třeba dali vědět dopředu, že musím mít potvrzení od doktora nebo tak něco. Nebo to napsali do průvodce pro nově příchozí studenty.. Nic. Bezva. Tak to vypadá tak, že pojedu domů bez transkriptu, doma mi doktorka vyplní formulář, ten jim sem pošlu a oni mi na oplátku pošlou transript. Super.. Jsem zvedavá, jak tohle dopadne, když na evropský kanceláři ještě do dneska nemají můj změněnej studijní plán. Jak je na tom fakulta nevím, protože ti se mi neozvali. :( No nic.

Pak jsme šly vyřídit tu pokutu. (Na děkanátu jsem si nechala dát prodlužující kupon.. Teď ho mám platný dokonce až do října. Fakt nechápu, proč to nešlo rovnou..) No, chtěli po mně manipulační poplatek (v přepočtu zhruba 100Kč), ale proč bych jim měla něco dávat, že? ISIC tu běžně neuznávaj, ačkoli by měli, tak jsem to nějak zaonačila a ťuk ťuk.. Vyšlo to. :) Nic jsem neprovedla, ne? Studuju pořád. Přece nebudu končit školu v půlce semestru.. Ale to panu revizorovi nedošlo.. No nic. Nakonec se to vyřešilo v můj prospěch, tak jsem moc ráda.

Když už jsme byly u nádraží, šly jsme se zase cournout do města. Pak jsme nesedly na tramvaj a jely směr Oliwa. Byla jsem v tom parku už třikrát. Je zvláštní, že pokaždý z něj mám nový a nový fotky. Ani jedna snad není stejná. A to jsem tam fakt byla třikrát. Objevily jsem novou část. Přes zimu byla asi zavřená nebo co. Nebo jsem si jí prostě nevšimla. Takový parčík, místy jakoby lesní cestičky.. Moc hezký. Všude rozkvetlé kytičky.. Pohádka. Po procházce jsem se odhodlala jít podívat do zdejšího kostele. Ne nijak inkognito, ale prostě na férovku. Olaia mi řekla, že tam nikdy neplatila, tak jsem to zkusila. A měla pravdu. :) Kostel je fakt nádhernej. A mají naprosto úžasný varhany, na které ještě k našemu štěstí někdo hrál. Teda zkoušel si nějaký věci. I to bylo ohromující. Už chápu, z jakého důvodu zvolili do kostelů varhany. Dobrej tah. :) Pak jsme jely do Galerie - trochu po obchodech. Zkusily jsme poprvé zdejší McDonald. Měli dobrý kroucený brambůrky. Řeckej salát mě sice neuchvátil, ale dal se. Pak mě bolely nohy. Vzala jsem si blbý boty. Teda dobrý, ale ne na celodenní courání. :) Mamka musela vydržet moje remcání. :) K večeři jsme měly pirožky s višničkami. :) Mňam. Jo, společně s maminou nás napadlo podívat se na net, jestli tam nenajdeme kontakt na mou doktorku. A ejhle. Našly jsme. Tak jsem jí napsala, jestli by mi poslala mojí poslední laborku. Protože - a to mě zarazilo, na děkanátu mi řekla, jestli nemám něco takovýho, že jim to jako stačí.. Tak jsem trochu mimo, protože ten zdravotní dotazník je dvoustránkový - rodinná anamnéza, osobní, tep, tlak, teplota.. Bla, bla, bla.. Ale nakonec by jim stačil i záznam z laborky.. Fakt nechápu. Tak uvidím, jak to dopadne. Jo, před chvílí mi někdo klepal na dveře. Byl to Japonec.. Nebo Číňan.. Nevím. Ani se nepředstavil. Chtěl zapalovač a vypadal jako zmatená včelka. Prej je ze šesťáku a přijel v neděli. Víc se mi z něj nepodařilo dostat.. Teda kdo jezdí studovat do ciziny v půlce semestru... Divný. Říkal, že zapalovač za chvilku vrátí.. Chvilky uplynuly už 3 a pořád nic. Tak ho asi půjdu škrtnout, protože vím, kde bydlí. :) Mějte se.

PaZL

Varhany.. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Uff. Dopsala jsem včerejšek a teď dnešek. :)

Den 48. Gdynia

Tak teda dneska fakt šedo. Od samýho rána. Nálada fakt nic moc. Ale je neděle, takže jsme se rozhodly nesedět a někam vyrazit. Ještě jsem nebyla v Gdynii, tak byl cíl jasný. Abych to třeba naprošvihla, že? :) Koupily jsme si lítek a žlutomodrým vláčkem vyrazily. Město mě trochu zarazilo. Samý vysoký budovy, takový socialisticky bezútěšný mi to město přišlo. Na konci ulice 10 Lutego je Molo Poludniowe. Konečně jsem vyfotila pár lodí, ale žádný ty gigantický záoceánský lodě. Tak nevím, jestli je tu někdy objevím. :) Jediný, co mi lidi v Gdynii doporučovali, bylo mořské akvárium. Byla zima a foukalo. A na nějaké akvárium jsme teda náladu fakt neměly. Prošly jsme se po jednom nákupním centru - dost divným - mimochodem. Byl čas oběda, tak jsme se rozhodly zajít na rybu. Chtěly jsme pořádnej kus ryby, takže filet z pstruha a pečený bramborky. Číšnice byla fakt divná.. Ještě jsme ani nedojedly a už se ptala, jestli chceme ještě něco. Když jsme řekly, že ne, rovnou nám dala účet na stůl.. Co tohle je za móresy? A nadto ta cena!!! 80zl!?!?!?!?!? To je cena za večeři klidně i pro 4 lidi! Byla jsem fakt naštvaná. A podpořilo to mou divnou dnešní náladu.. Pak jsme nabraly kurz moře. Teda procházku kolem moře. To se zase musí nechat, že cestu pro pěší a pro cyklisty tu mají moc pěknou. Ale taky trochu dálnice. :) Začalo totiž vykukovat sluníčko. Hned bylo veseleji. Cestu zpět jsme zvolily jinou trasou, náhodou jsme se dostaly ke kostelu, který jsme viděly cestou do Gdyně a kterej byl dost zvláštní. Podívaly jsme se dovnitř. V normálních kostelech je to tak, že oltář máte proti vchodu. Tady v tom kostele to bylo tak, že oltář byl na straně boční. Jakože, když máte obdélníkovej půdorys, tak na jeho delší straně. Divný. Jinak to byl celkem moderní kostel, docela světlej. Měli hrozně moc zpovědnic.. Asi moc hříšníků. :)

Zpátky do Gdaňsku jsme jely vlakem. A zase jsme šly do města. Daly jsme si zmrzku do Grycana. :) A teď dáme zase filmek a půjdeme do hajan. Ještě předtím ale připojím pár fotek. Tak dobrou noc. :)

PaZL

Onen kostel. Mezi paneláky, dlužno dodat.

"Co to ta ženská s tím foťákem chce, jako?"

Cesta podél pobřeží.

Podvodní mina. Foceno přes plot námořního muzea. :)

Plachetnice. Nádherně vyřezaná, pravděpodobně dělala 3x denně kolečko mezi moly. Samozřejmě za tučnou úplatu. :)

A další plachetnice. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Lempl, lempl, lepml. Dopisuju zase pozdě.

Den 47. Sedmimílová procházka.

Ráno bylo zasejc nádherně. Byla sobotěnka, takže žádnej spěch. Bylo tak nádherně, že jsme se vydaly zase do Spotu. A zase pěšky. Pro mamku poprvé. :) Pěkně z Jelitkowa do Sopotu po pláži. Pláž připomínala dálnici, protože, kupodivu, nejen já jsem měla stejný nápad s procházkou. Moře bylo krásně klidné. Když jsme dorazily do města, tak jsme se prošly po molu. Pak jsme se vydaly ulicí Bohaterów Monte Cassino nahoru, protože když jsem byla v Sopotu naposledy, dostala jsem letáček, který hlásal fish and chips, kdesi v této ulici. Rozhodla jsem se tohle jídlo vyzkoušet. Naposledy jsem měla fish and chips správně v Anglii. A rybičky máme obě rády, tak proč si to nedat. Našla jsem krámek a volba byla vážně téměř jasná. Když jsem viděla, jak to jídlo připravujou, tak jsem si říkala, že toho moc není, ale pak!! Gigantickej kornout plnej poctivejch hranolků a kousky ryby v pikantním vypečeným těstíčku. A omáčku jsme si mohly vybrat a mohly jsme si jí samy nadávkovat, kolik jsme chtěly. Mňam!! Na výběr byl kečup, hořčice, česneková omáčka, salsa, barbecue omáčka, kari omáčka. Dala jsem si salsu, kari a bbq. Fakt mazec dobrý. :) Seděly jsme na lavičce a dlabaly. Mňam. Cestou do Gdaňsku, kterou jsme se rozhodly jít taky pěšky - ale delší cestou až do Brzezna, jsme si daly pořádnou vafli. Mega gofr. :) Vafle, mix ovoce, šlehačka (přes celou vafli - tady se šlehnou fakt nešetří), rozinky a čoko rýži. Fakt super. Napráskla jsem se jako blázen zase. Na cestě jsme potkaly Španěláky. Šli se taky projít. :) No, procházka to byla fajn a velmi dlouhá. Pak jsme se šly ještě pokochat do města - mamina si staré město zamilovala. :) Daly jsme si kafe v Pikawě. :) No, den byl náročnej, ale vydařenej. Večer byl filmek a spánek. :) Tak se mějte.

PaZL

P.S. Včera ve městě jsme zažily něco, co jsem ještě neviděla. Jak se blíží Velikonoce, tak tu bylo procesí. Jedna pěla do amplionu a hromada lidí za ní šla se svíčkama.. Pak se zastavili, někdo něco řekl, všichni na ráz poklekli a modlili se. Hmmm..

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Už jsem docela grogy. Dopsala jsem včerejšek, tak ještě ten dnešek, abych neměla skluz. :))

Den 46. POKUTA!!

Ráno jsem vstala, poklidila (koberec potřeboval vyluxovat. :) ), sklidila hromadu oblečení, zkoukla další část Sluhy dvou pánů a pak jsem se vydala ven. Napřed jsem se stavila na rektorátě - kvůli potvrzení délky pobytu zde. Pak jsem zašla na děkanát kvůli výpisu mnou studovaných předmětů. Bude to asi v pondělí. Teda ona mi řekla, že by to mohlo být už dnes, ale neměla jsem čas.. Jo, a taky mi řekla, že mi říkala, že tu zkoušku dělat nemusím, ale že musím mluvit s profesorkou... Jak jsem říkala.. Tenkrát tam bylo něco, co jsem úplně tak nechytla, ale kdyby to řekla jasně - něco jako promluvte si s profesorkou, potřebujete povolení, zeptejte se na anesteziologii - tak by problém nebyl.. Jasně to zřejmě neřekla, tak problém byl. Ale hlavně.. První, co řekla bylo: "Nemusíte dělat zkoušku". A řekla to s úsměvem. To už pak moc věcí nevnímáte, že? No, snad to nakonec dopadne dobře. Uvidím v pondělí.

Celou dobu tu jezdím na černo.. (Koupila jsem si tu asi 15 lístků.) Lístek pro studenta tu stojí 1zl, což není moc. Je to na 15 minut a jen jedním dopravním prostředkem. To je tu divný.. Co dopravní prostředek, to jinej lístek. I když měníte jen číslo tramvaje.. Musíte mít novej lístek.. Divný. No a já si dneska, jako vzorná občanka dokonce ten lístek štípla. Přišel revizor.. Lístek jsem mu hrdě ukázala. Chtěl vidět průkazku studenta.. Tu jsem měla. Chtěl vidět zadní stranu.. A ouha.. Sice tu všichni ví, že tu mám být na 5 měsíců, kupón potvrzující moje studium zde mám ale jen do konce března. Super. A to jsem byla ráno na děkanátě. Úplně jsem na to zapomněla.. Cejtila jsem se zase jako největší podovník. Bude mě to stát asi 14 zl. Víc jim nedám. A budu se i hádat.. Mají totiž blbě napsaný moje rodný číslo, takže když nic nezabere, tohle může bejt argument. Ale jsem ráda, protože kdybych jela bez lístku, může to bejt i 300 zl. A to je sakra moc. Takhle jsem se opět ujistila v tom, v co věřím, a to je to, že boží mlejny melou. Na každýho dřív nebo pozdějc dojde.. A 14 zl jsem tu zhruba na černo projezdila, takže netratím. :) No, ale byla jsem vzteklá, protože zrovna, když jsem si ten lístek štípla.. Teď se bojím jezdit dopravníma prostředkama. Odpoledne jsem si zase zašla nahoru ke kříži. Dneska nebyl tak vyfoukaný vzduch, takže nebylo vidět moře. Pak jsem slezla dolů a prošla se zase městem. K večeři jsem se přecpala. :) A teď hurá, půjdu si lehnout. Nebo si ještě na dobrou noc pustím nějaký filmek. :) Dobrou noc.

PaZL

P.S. Pokutu jsem dostala cestou na letiště pro mamku. Přijela na tejden a spolu pak pojedeme i domů. K večeři jsme si zašly do Primitivu. Dneska mě ale docela zklamali.. Jídlo nebylo takové, jako bych ho čekala.. :(

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Dopisuju zase pozdě. Nějak se mi to tu krátí a já jsem nějaká líná nebo co. :)

Den 45. Holčičí párty

Ráno jsem šla zase po papírech. Naštěstí všechno dopadlo ok. Všechny podpisy mám, takže můžu vyřídit vše potřebné pro ukončení stáže. Jen nevím, jak to dopadne s tou anesteziologií. Už asi 3. den je krásně. Rozhodla jsem se jít k moři. Zase. :) Tentokrát jsem se ale moc neprocházela. Jen tak trochu. Bylo docela větrno, ale já si sedla na kus betonu, poslouchala hudbu a šum moře a sledovala okolí. Říká se, že delfíni jsou jediná zvířata, která si dokážou spontánně hrát, ale když jsem sledovala ptáky, jak si plachtí ve větru, nevěřila jsem, že delfíni jsou opravdu jediní. Taky jsem viděla hledače pokladů. :) Když už mi byla trochu zima, tak jsem sedla na tramvaj a jela nakupovat. Asi můj poslední nákup.. Trochu jsem se prošla po Galerii, a pak se s jednou taškou vydala vstříc koleji. :) Nevím, jak dlouho jsem byla venku. Asi 4 hodiny. Každopádně jsem se těšila na večer na osmou hodinu, protože jsme měly mít dívčí vaflovou párty. :) Byly tam všechny holky ze šestýho ročníku plus ještě jedna mně neznámá, nakonec ale fajn holka. Vafle byly skvělé (tak půlku jsem pekla já), těsto se Ingridce moc povedlo. Měli jsme spoustu ovoce - jahody a ananas, zmrzlinu, marmeládu, jogurt.. Donesla jsem víno - nad očekávání dobré. :) Bavily jsme se hodně o medicíně, pak o svatbách a o dětech a tak o všech těch holčičích věcech. :) Bylo to strašně fajn a zase to moc rychle uteklo. Asi v půl 12 jsme se zvedly k odchodu. Jinak - Ingridka má strašně krásný byt. Úplně jako z Ikea katalogu. Předsíňka, obývák spojený s kuchyňkou, prostornou koupelnu a ložnici s šatnou. A to vše velmi vkusně zařízený. Úplně jsem zírala. Nedivím se, že ani jedna (Ingrid a Maddie) nechtějí své byty opustit. Si je tady ňuňali 5 let a teď se musí vrátit domů a od nemocnic dostanou prý daleko horší byty.. No, aspoň nějaký dostanou, že? :) Takže tak. To byl můj čtvrtek. :) Papa

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Neděje se nic. Do zad mi svítí zapadající sluníčko. Večer mě nečeká nic zvláštního.

Den 44. Den blbec

Z postele mě vyhnal břichobol. Asi jsem něco blbýho snědla, i když si to neuvědomuju.. Bylo to asi v 8. Na plánu jsem měla dneska oběhat si tu školu. Poprvé jsem vytáhla jarní sáčko. Měla jsem sice rolák, ale teplo fakt bylo. :) A chvílema i sluníčko, které se pak změnilo v konstantní šeď.. V 11 jsem se vypravila. Napřed Anesteziologie. Profesorka se do mně pustila, proč jsem nepřišla na zkoušku, že jsem jí propásla, že jsem tam měla přijít a že mi to nepodepíše.. Super. Tak jsem jí vysvětlila, že mě paní doktorka odkázala na děkanát, a že tam mi po týdnu čekání sdělili, že zkoušku dělat nemusím. A ona na to, že je to nemyslitelné, že jsem se rozhodla tady studovat, takže musím se všim všudy a že ona se musí vyjádřit a tak.. Tak jsem si říkala, jestli po mně náhodou tu zkoušku ještě nebude chtít.. Volala doktorce, která nás měla na zodpovědnost, volala na děkanát.. Mluvila Polsky, samozřejmě. Pak se zeptala, jestli jsem rozuměla. Nevěděla jsem, jestli mluví do telefonu nebo na mě, ale já rozuměla téměř všemu. Nakonec se mě zeptala, co má se mnou jako dělat.. Že to fakt neví. Cejtila jsem se jako debil. Jako ten největší lhář a flink a povaleč. Řekla jsem jí, že nejsem lhář, a že mi opravdu řekli, že tu zkoušku dělat nemusím. Že právě proto jsem se radši ptala, abych pak neměla problémy. Tenkrát na děkanátu mi řekli ještě něco, co jsem tak úplně nepochopila.. Něco o dokumentu z anesteziologie, kterej je pro děkanát. Pochopila jsem to tak, že jim pak stejně donesu nějaké vyjádření - jako splnila bez zkoušky nebo tak něco.. Každopádně jsem značnou část odpoledne trpěla výčitkami, jestli jsem třeba něco rozuměla špatně a nakonec opravdu lžu.. I když neúmyslně. Když jsem se ale nad tím zamyslela, tak přece profesorka mluvila s děkankou.. A kdyby šlo o nějkaký extra papír, tak by mi to snad řekla, že já udělala chybu... :( No prostě jsem se necejtila úplně ok. Nejsem flákač. Nakonec jsem jí požádala, jestli by mi nemohla napsat něco jako splněno bez zkoušky. Že u nás na fakultě a na univerzitě potřebujou vědět, že jsem ten předmět odchodila. Na to mi řekla, že to napíše. Ale že neví, jak mi to budou uznávat.. Takže teď ještě hrozí to, že celou stáž budu muset zaplatit ze svýho. Mám tam jít pro ten papír zítra. Tak uvidím. Bylo to brr. Pak jsem šla na pohotovost. Profesor tam nebyl, tak jsem tam nechala papír k podpisu a snad zítra už konečně bude. Abych se trochu uklidnila, šla jsem do města. Ne tramvají. Pěkně pěšky. Poslouchala jsem hudbu, šla jsem a cítila se jako největší looser.. :( Bylo po 12 a začínala jsem mít hlad. Rozhodla jsem se, že si dám párek v rohlíku. Objednala jsem si ho ustánku, ale měla jsem jen stovku a paní neměla na rozměnění. Tak jsem zkusila rozměnit jinde.. Nic. Ach jo.. Rozhodla jsem se uklidnit se i kávy a zákusku. Je mi fakt jedno, jestli jsem sama, jestli jím sama a jestli v kavárně sedím sama u malýho stolku. Objednala jsem si cappuccino a tvarohovej dort. Moc dobrej. A jedla jsem, pila, sledovala rybičky v akváriu a přemýšlela. Na kolej jsem šla zadní cestou kolem kříže. (Bulhárci tam byli včera poprvé. Já tam byla už 3x. Je to zvláštní. Oni pořád někde jsou, jsou tu dva, ale já byla na skoro víc místech, než oni. Ne, to taky asi není pravda.. Pořád jsem nebyla v Gdyni. Ale prej není tak zajímavá, takže myslím, že jedna návštěva příští tejden bude stačit.. :) ) Cestou jsem se stavila na trhu pro jablka, brambory a žampiony.. Nevzpomněla jsem si na slovo "zemiak".. Takže jsem vypadala zase jak z pomocný školy.. :( Když jsem dorazila na pokoj, nefungoval net.. Super.. Restart.. NIC, vypojení a zapojení kabelu.. NIC. Vypnutí a zapnutí.. NIC. Slyšela jsem, že Bulhárci dorazili. Věděla jsem, že měli taky problém s netem, tak jsem se šla zeptat, jestli jim funguje.. Fungoval.. Super. Odpojili mě. Skvělý. To už bylo trochu moc.. :,( Chvíli jsem u nich pobyla, řekla jsem jim historku z anesteziologie. Utěšovali mě, že to bude ok, že si ve škole nemůžou protiřečit.. Když jsem se vrátila na pokoj, internet jako zázrakem šel. Volala jsem mamce, ale ta to nezvedala. Tak jsem volala Drahému, abych mu vylíčila děsivost dnešního dne. Jídlo, který jsem si pak uvařila taky za moc nestálo. K večeři si udělám asi cornflakes. Při mým dnešním bezva dni bude zkažený mlíko.. Večer se nechystám dělat nic zajímavýho. Asi radši. Kdyby něco, dopíšu. Zatím se mějte.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Zase dopisuju později. :)

Den 43. Tak nakonec nic..

Nemusela jsem vstávat a tuším, že jsem si zatáhla i závěsy, takže jsem spala asi do půl 10 nebo tak nějak. :) Nedělala jsem nic. :) Venku bylo krásně, proto jsem se odpoledne rozhodla vyrazit ven. Jako podívat se, jak tu jezděj autobusy a odkud a tak. Rozhodla jsem se zase zkusit ty moje krásný hnědý boty, který jsem zatím užila jen 2x.. Po asi půlkilometru jsem se musela vrátit, protože to docela dost bolelo.. :( A venku bylo docela teplo, takže péřovka taky nic moc. Byla jsem otrávená, tak jsem se rozhodla nechodit nikam. Bylo úterý, tak jsem čekala, jestli se někam nevyrazí, ale nakonec se tu nikdo nestavil, že bychom jako šli ven. Tak nic. Pustila jsem si Pýchu a předsudek.. Nádhernej film. Dlouho jsem neviděla nic tak emotivního. Strašně se mi ten film líbil. Nedá se to ani popsat. Je to taková klasická romantická pohádka, ale je to fakt krásný. Doporučuju. :) Jelikož jsem se začala koukat před půlnocí, usnula jsem asi ve 2. :) Papa

PaZL