středa 1. dubna 2009

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Neděje se nic. Do zad mi svítí zapadající sluníčko. Večer mě nečeká nic zvláštního.

Den 44. Den blbec

Z postele mě vyhnal břichobol. Asi jsem něco blbýho snědla, i když si to neuvědomuju.. Bylo to asi v 8. Na plánu jsem měla dneska oběhat si tu školu. Poprvé jsem vytáhla jarní sáčko. Měla jsem sice rolák, ale teplo fakt bylo. :) A chvílema i sluníčko, které se pak změnilo v konstantní šeď.. V 11 jsem se vypravila. Napřed Anesteziologie. Profesorka se do mně pustila, proč jsem nepřišla na zkoušku, že jsem jí propásla, že jsem tam měla přijít a že mi to nepodepíše.. Super. Tak jsem jí vysvětlila, že mě paní doktorka odkázala na děkanát, a že tam mi po týdnu čekání sdělili, že zkoušku dělat nemusím. A ona na to, že je to nemyslitelné, že jsem se rozhodla tady studovat, takže musím se všim všudy a že ona se musí vyjádřit a tak.. Tak jsem si říkala, jestli po mně náhodou tu zkoušku ještě nebude chtít.. Volala doktorce, která nás měla na zodpovědnost, volala na děkanát.. Mluvila Polsky, samozřejmě. Pak se zeptala, jestli jsem rozuměla. Nevěděla jsem, jestli mluví do telefonu nebo na mě, ale já rozuměla téměř všemu. Nakonec se mě zeptala, co má se mnou jako dělat.. Že to fakt neví. Cejtila jsem se jako debil. Jako ten největší lhář a flink a povaleč. Řekla jsem jí, že nejsem lhář, a že mi opravdu řekli, že tu zkoušku dělat nemusím. Že právě proto jsem se radši ptala, abych pak neměla problémy. Tenkrát na děkanátu mi řekli ještě něco, co jsem tak úplně nepochopila.. Něco o dokumentu z anesteziologie, kterej je pro děkanát. Pochopila jsem to tak, že jim pak stejně donesu nějaké vyjádření - jako splnila bez zkoušky nebo tak něco.. Každopádně jsem značnou část odpoledne trpěla výčitkami, jestli jsem třeba něco rozuměla špatně a nakonec opravdu lžu.. I když neúmyslně. Když jsem se ale nad tím zamyslela, tak přece profesorka mluvila s děkankou.. A kdyby šlo o nějkaký extra papír, tak by mi to snad řekla, že já udělala chybu... :( No prostě jsem se necejtila úplně ok. Nejsem flákač. Nakonec jsem jí požádala, jestli by mi nemohla napsat něco jako splněno bez zkoušky. Že u nás na fakultě a na univerzitě potřebujou vědět, že jsem ten předmět odchodila. Na to mi řekla, že to napíše. Ale že neví, jak mi to budou uznávat.. Takže teď ještě hrozí to, že celou stáž budu muset zaplatit ze svýho. Mám tam jít pro ten papír zítra. Tak uvidím. Bylo to brr. Pak jsem šla na pohotovost. Profesor tam nebyl, tak jsem tam nechala papír k podpisu a snad zítra už konečně bude. Abych se trochu uklidnila, šla jsem do města. Ne tramvají. Pěkně pěšky. Poslouchala jsem hudbu, šla jsem a cítila se jako největší looser.. :( Bylo po 12 a začínala jsem mít hlad. Rozhodla jsem se, že si dám párek v rohlíku. Objednala jsem si ho ustánku, ale měla jsem jen stovku a paní neměla na rozměnění. Tak jsem zkusila rozměnit jinde.. Nic. Ach jo.. Rozhodla jsem se uklidnit se i kávy a zákusku. Je mi fakt jedno, jestli jsem sama, jestli jím sama a jestli v kavárně sedím sama u malýho stolku. Objednala jsem si cappuccino a tvarohovej dort. Moc dobrej. A jedla jsem, pila, sledovala rybičky v akváriu a přemýšlela. Na kolej jsem šla zadní cestou kolem kříže. (Bulhárci tam byli včera poprvé. Já tam byla už 3x. Je to zvláštní. Oni pořád někde jsou, jsou tu dva, ale já byla na skoro víc místech, než oni. Ne, to taky asi není pravda.. Pořád jsem nebyla v Gdyni. Ale prej není tak zajímavá, takže myslím, že jedna návštěva příští tejden bude stačit.. :) ) Cestou jsem se stavila na trhu pro jablka, brambory a žampiony.. Nevzpomněla jsem si na slovo "zemiak".. Takže jsem vypadala zase jak z pomocný školy.. :( Když jsem dorazila na pokoj, nefungoval net.. Super.. Restart.. NIC, vypojení a zapojení kabelu.. NIC. Vypnutí a zapnutí.. NIC. Slyšela jsem, že Bulhárci dorazili. Věděla jsem, že měli taky problém s netem, tak jsem se šla zeptat, jestli jim funguje.. Fungoval.. Super. Odpojili mě. Skvělý. To už bylo trochu moc.. :,( Chvíli jsem u nich pobyla, řekla jsem jim historku z anesteziologie. Utěšovali mě, že to bude ok, že si ve škole nemůžou protiřečit.. Když jsem se vrátila na pokoj, internet jako zázrakem šel. Volala jsem mamce, ale ta to nezvedala. Tak jsem volala Drahému, abych mu vylíčila děsivost dnešního dne. Jídlo, který jsem si pak uvařila taky za moc nestálo. K večeři si udělám asi cornflakes. Při mým dnešním bezva dni bude zkažený mlíko.. Večer se nechystám dělat nic zajímavýho. Asi radši. Kdyby něco, dopíšu. Zatím se mějte.
PaZL

Žádné komentáře: