Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je krásný den. Sedím na pohovce. Na klíně note.. Nějak jsem si na ten počítač zvykla, za ty 2 měsíce. :)

Den 53. a 54. Cesta z města .... do metropole.

Ráno zase jako malovaný. Ale musely jsme balit. A taky jsem musela na děkanát. Papíry mám všechny, tak snad s nima nebudou nějaký starosti. Uvidím v úterý. Vybyl nám ještě čas, takže jsme mohly jít do města na tu věž. :) Krásný pohled.. Fotky ještě přetažený nemám. Ani nevím, jestli se povedly.. Daly jsme si kebab k obědu.. Malej. I tak byl dost velkej. :) A na náměstí hráli lidi pašijové hry. Pak se průvod s Kristem vydal městem nahoru ke kříži.. Zrovna, když jsme chtěly stihnout tramvaj.. Lidí jak mraků.. Ale tramvaj jsme stihly. Takže ok. :) Pak objednat taxi - radši velký (kufry), zkontrolovat (asi po páté) všechny skříně a šuplíky a opustit kolej. Řidič taxíku nám řekl, že budeme muset platit 10 zl navíc - že je jako kombi - jako, že máme hodně zavazadel.. No.. Dobrá. Když nás dovezl na nádraží, chtěla jsem účet... On mi ale řekl, že mi dá účet jen na 11 zl - tolik stála ta cesta.. Ale, že platit musim 21 - protože kombi. Tak jsem se rozhorlila a řekla jsem, že jestli mi dá účet na 11, tak zaplatim 11. A že když mi dá účet na 21, pak zaplatim 21. Bouchl do volantu a účet na 21 mi napsal.. :) PCHE!! 100% diško?? Kdo to kdy viděl, ne? Na nádraží zase schody, ale už se to dalo vydržet. :) Na peróně byla hromada lidí, ale vlak byl relativně prázdnej.. V kupé pro 6 jsme byli 4. Jo, na peróně jsem taky potkala Madlenku. I se ségrou. Jedou do středy do Budapeště. Věděla jsem, že jedou, ale špatně jsem si zapamatovala čas našeho odjezdu, takže když se mě předevčírem ptala, že jestli nejedu náhodou 15:30, odpověděla jsem, že ne. A ono jo. :)

Ve vlaku nám s kuframa pomohl jeden chlápek. Fakt hodnej. Sama bych to tam rvát nechtěla. :) Cesta do Varšavy utekla v pohodě. Zdejší IC vlaky jsou fakt krásný a i relativně čistý. A hned v úvodu přijede chlápek s vozíkem a na výběr je káva, čaj nebo pitíčko a ke všemu sušenka. Nedala jsem si nic.. Ale prej to bylo zadarmo.. No nic. :) Příště.. Haha. Ve Varšavě trochu zmatek, protože vlak přijel sice na čas, ale jinak, než bylo na jízdence. Když jsme dorazili do cílové stanice, nastal problém s přestupem na druhý vlak.. Resp. s nalezením nádražní haly, kde jsou napsány odjezdy a příjezdy. Pamatovala jsem si, že jsem se z peronu dostala do tý haly eskalátorama.. Teď jsme ale vyjeli pojízdným chodníkem. Potkala jsem zase Madlu, tak jsme se někoho zeptaly.. Ten chlápek řekl, že musíme přes asi troje schody a tam, že to je. Já se zeptala na cestu z peronu.. Prej to jde ze středu peronu.. Čas odjezdu se blížil a my pořád nevěděly, z kterého nástupiště jedeme.. Rozhodla jsem se, že to riskneme. Měly jsme 3 kufry a ty tahat přes troje schody - díky nechci. Takže na peron, najít eskalátory - který tam vážně byly a hurá do patra. Pak ještě jedny eskalátory a už jsme věděly.. No spíš.. Vlak, odjezd v devět (jako ten náš), ale směr Vídeň a Pešť. Praha nikde.. Super.. Tak jsme porovnaly čísla vlaku a to sedělo. Takže směle na nástupiště. Kde jsem opět potkala Madlu. To už bylo vážně vtipný, protože ještě v Gdansku jsem jí říkala, jak nemůžeme jet stejným vlakem, protože je to na úplně opačnou stranu.. :) Oni ale ten vlak několikrát přepřáhli, takže jsme se každá dostala do cíle. Teda já určitě a věřím tomu, že i ony. :)

Lůžkový vlak zase krásný. Tentokrát jsme ale měly spolunocležnici.. Koukla jsem se na díl přátel a šla spát. Jo, taky jsem snědla croissant. Ono totiž.. My jedly naposled ten kebab. Pak asi v půl 10 večer ten croissant a pak až ráno asi v 9 konečně housku. :) Moc jsme toho nesnědly, ale hlad jsme neměly. :) Paní spolunocležnice (cca sedmdesátiletá pani) v noci chrápala jako dřevorubec. :) Spala jsem trhaně.. Při každé změně polohy jsem se probudila, ale rozhodně se mi leželo pohodlněji, než na cestě tam.. Zvykla jsem si totiž na úzkou postel. :D ( Nedávno jsem se ráno dobře praštila do lokte o noční stolek.. AUU. :) ) Když spíte, tak cesta uteče. V šest hodin ráno jsme se probudily, daly si na chodbě kafe a koukaly z okna. Z Varšavy jsme byli v prvním vagóně, po probuzení jsme byli v posledním. To bylo vtipný, když jsem šla na záchod. Já jsem si všimla, že se změnil směr jízdy, ale když jdete rozespalí na záchod, kouknete směrem do dalšího vagónu a vidíte jen ubíhající koleje... :) A pak už jen Praha. Na nádraží čekal nemocný Drahý. :) Díky, díky za odvoz ještě jednou. A pak už den plný vybalování a uklízení a uklízení a vybalování.

Kdybych to měla shrnout.. Jsem strašně ráda, že jsem se rozhodla jet. I když jen na 2 měsíce, ale zkušenost to je. Vydržela bych v pohodě i ten půlrok, a asi i rok. Díky internetu jsem byla ve spojení s domovem každý den, věděla jsem, co se děje a tolik se mi nestýskalo. Taky asi proto mám pocit, jako bych v Gdaňsku byla jen na výletě na tejden. :) Strašně to uteklo. Věděla jsem, že jsem schopná se nějak protlouct. Ale nebylo to nijak obtížný. Papíry jsem díky univerzitě a fakultě měla v pořádku a tudíž jsem s nima neměla žádnej problém.. To, že jsem nějaký drobný problémky měla, to bylo "welcome to Poland".. aneb neschopnost zdejších byrokratů. :) Zkusila jsem si život na koleji, se kterým jsem, až dosud, neměla zkušenost žádnou. Ta cesta mi dala hodně a nevzala mi nic. Poznala jsem nové kamarády a doufám, že z některých se stanou mí přátelé. Zjistila jsem, že jsem schopná učit se v angličtině a v ní psát i testy. Poznala jsem spoustu lidí z různých koutů světa.. Takže příští rok jedu vrátit keramické kuře Olaie do Španělska. To jako musím. Poznala jsem nové město, které je naprosto okouzlující s totálně jinou atmosférou než má Praha. Naučila jsem se násobit sedmi, protože 1zl rovná se zaokrouhleně nahoru 7Kč. :) Užila jsem si moře jako ještě nikdy. Sice bez koupání, ale to mi ve finále, překvapivě, vůbec nevadilo. Písek vyklepávám z věcí ještě teď. :) Překvapilo mě, že ačkoli je v Gdaňsku nespočet holubů a racků, ani jeden mě nesestřelil svým bělavým nábojem, což jsem čekala při každičkém přeletu jakéhokoli ptáka. :) A v neposlední řadě jsem si osvěžila spaní na úzké posteli, které mě utvrdilo v názoru, že už si nikdy nikdy nikdy nekoupím úzkou postel :) Potvrdila jsem si ale věc, kterou jsem už dávno věděla a tou je, že jsem přecejen kočka domácí. Žít v jiném městě v Čechách - to se dá. Žít na krátko někde jinde za hranicema, to se dá taky.. Ale jet tam napořád?? To pro mě není. Jsem patriot. I když s mnoha věcmi v naší zemi nesouhlasím, přesto jím zůstávám. Mám tu obrovské zázemí - rodinu a přátele, které nedovedu na delší dobu opustit. Takže se nebojte, jen tam se mě nezbavíte. Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny dneškem končí. Kdy sem napíšu příště a co to bude, vážně netuším. Mějte se moc krásně a užívejte skoro letní dny. Já se loučím.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Právě jsem se vrátila z nočního Gdaňsku. Fotky se určitě zase nepovedly, ale ještě jsem se nekoukala.

Den 52. Moře, moře, moře.

Tak jako už včera večer začalo trochu krápat.. Dneska ráno bylo šedivo. Mno, včera bylo taky, ale pak se to vybralo, tak snad.. Koukla jsem na mail a ta neuvěřitelně hodná paní, která řešila můj problém s laboratorními výsledky, je nechala někde oskenovat a poslala mi je mailem. Tak doufám, že všechna ta snaha bude k něčemu. Uvidím zítra. Ale.. Nevěřila bych, že ještě existují tak strašně hodní lidé, kteří vám pomůžou i když vás neznají a i když nemají "vybavení" na to vám pomoci okamžitě (v tomhle případě scanner a fax). A ještě napsala, abych se jí ozvala, jestli je všechno čitelné, a že jestli by nebylo, tak by ty výsledky z laborky zašla na poštu odfaxovat!!!! Až přijedu domů, jedna z prvních věcí bude, že najdu tu paní a něco jí přinesu, protože tohle se fakt nevidí. A ještě odpověděla, že se rádo stalo.. Fakt čumim s otevřenou pusou. Nicméně, šla jsem si ty výsledky vytisknout a jak říkám, uvidím zítra. Když jsem vylezla ven (kopy centrum je ve vedlejší budově), trochu na mě kapalo z nebe.. :( Cestou jsem si rovnou nechala potvrdit propouštěcí formulář. Jako ten poslední podpis, co mi v něm chyběl.. z kolejí. Nevím, jestli jsem to psala, ale včera mi razítko nechtěli dát, protože jsem neměla doklad o zaplacení. Dneska jsem ho měla a vidět ho nechtěli.. :)

Stejně jsem se rozhodla jet ještě do Sopotu. Ale pro sichr jsem tam jela vlakem. A počasí opět nezklamalo, protože asi po půl hodině, co jsem byla v Sopotu se ukázalo sluníčko a pak střídavě vylejzalo a zalejzalo. Tak prázdnej Sopot jsem ještě neviděla. To jako fakt. Je pravda, že poslední 2 návštěvy byly sobotní (vlastně asi všechny mé návštěvy Soptu byly sobotní - jak nad tím tak přemýšlím..), ale tohle jsem fakt neviděla.. Na molu bylo celkem asi 10 lidí.. :) Prošla jsem se tam a zpět, pak jsem si dala zapiekanku, protože jsem jí ještě neměla a protože jsem jí chtěla ochutnat.. Je to předem připravená půlka bagety, plněná čímkoli a sýrem. To celý zapečený. Já měla houbovou. Na výběr nebylo. V jiných stáncích většinou je. :) Jo, taky jsem vylezla na zdejší maják nebo co to je. Některý fotky jsou docela fajn. Pak jsem se vydala směr na kolej. Pěšky. Střídavě po cestě a střídavě po pláži. Moře bylo dneska, obzvláště v jednom místě, fakt hnusný. Jako by do něj vytekl tanker ropy.. Ale byly to jen hnědé řasy. Taky jsem dneska poprvé viděla kormorány. Hustě. Připlula malá rybářská lodička a kolem ní bylo asi 20 kormoránů. Někteří si pochutnávali na rybkách. Jak jsem se blížila ke Gdaňsku, moře bylo čistší a čistší. Dorazila jsem až do Brzežna. Symbolicky. Tam jsem zdejší moře viděla poprvé, tam jsem ho viděla i naposled.

Čekala jsem, až se setmí. Na noční Gdaňsk. Už to nebyl takový pocit, jako když jsem ho viděla v noci poprvé. Ale i tak to bylo fajn. Zase jsem viděla jiný uličky a jiné domy. A! Objevila jsem vyhlídkovou věž, o který mi říkal kamarád.. Já jí pořád nemohla najít a poslední den jí najdu.. :( Tak snad zítra vybyde trocha času, abych se tam ještě podívala. Totiž ty fotky by mohly být vážně dobré. :) Nějak se mi to natáhlo a já se od rána cejtím trochu grogy.. Takže dobrou noc.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Kdy to asi dopisuju? :) Je ráno. Ještě jsem nesnídala. Je šedivo, ale velká zima, zdá se, není.

Den 51. Ve znamení města

Ráno bylo šedivo. Ale nechtěla jsem sedět na pokoji, tak jsem vyrazila do ulic. Podívala jsem se ke kostelům, u kterých jsem ještě nebyla. A vůbec jsem chodila jinýma cestama než chodívám standartně. Prohlídla jsem si nákupní galerii. A pak se jen tak courala a dělala fotky. Je strašněj rozdíl v městě teď a v městě před týdnem. Před týdnem bylo sice taky docela teplo, ale lidi si ho neužívali. Zato včera.. Zahrádky restaurací obsypané lidmi, některé slečny vyrazili až v nevkusně krátkých sukních a letních šatech. Polovina slečen měla boty jen na holou nohu. Tak se mi zdá, že když tady po zimě vysvitne slunko, lidi chytá rapl. :) Je ale fakt, že tak krásný, teplý den, jako byl ten včerejší jsem tu ještě nezažila. Ráno bylo sice šedivo, ale během dne se projasnilo a svítilo sluníčko. Jo, když jsem byla u těch bot.. Hodně si toho tady všímám. A je pravda, že i když některé slečny a ženy nemají vkus a jejich oblečení je naprosto nesladěné a hrozné, boty mají většinou epesní. Fakt, že jo. Toho jsem si všimla už dávno. :) Jinak tu taky otevřeli stánky s točenou zmrzlinnou. Natočí vám do kornoutku 10 cm!!!!! věž. A to si fakt nevymejšlim. A můžete si jí dát jen tak, nebo něčím posypanou (to je pak, zdá se, menší).. No prostě na několik způsobů. Fronty mají. :) Na náměstí hráli hudebníci. Houslové trio. A lavičky byly obsypány důchodci i lidmi mladšími. Neuvěřitelnej den. Všude tolik lidí. Ještě jsem to tu neviděla. Město konečně žilo i přes den. Do teď každej spěchal někam do tepla, lidi se nezastavovali a jen rychle chodili. Zato včera. :)

Taky jsem si šla zaplatit kolej. Jinak nedostanu opouštějící razítko na formulář, kam ještě musím vyplnit svou adresu. Razítko od počítačů a z knihovny (kde jsem ani nebyla) už mám. Ten formulář pak musím odevzdat na děkanátu. Vůbec tam dělaj brikule. Mají hotovej transkript. Byla bych snad jediná, kdo by ho rovnou přivezl. :) Ale jak jsem už asi psala, nemám ten zdravotní dotazník. Mimochodem včera jsem si ho četla a je to řádná blbovina. Fakt jo. Jinak někdo od mojí paní doktorky se mi už ozval. Problém se řeší. Teď momentálně to všechno závisína tom, jestli mají v Praze přístup k faxu. Jestli ano, tak by mohl být problém vyřešen. Jestli ne, tak ho vyřeším až z domova. Svět se nezboří, no ne? :) Dneska, resp. zítra se uvidí. Tak mějte krásný den. Mě dneska čeká ještě Sopot. A moře. Naposledy. :)

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je sice už zítra, ale ještě jsem nešla spát, tak to ještě platí. :)

Den 50. :) Malbork

Den zase jako vymalovaný. Určitě nemůžu říct, že jsem z Gdaňsku viděla všechno, ale lidi tady mi říkali a hradu Malbork. Že prý je krásný, a že to stojí za výlet. Chtěly jsme ho vidět. Cesta vlakem trvala asi hodinu a čtvrt. Vystoupily jsme na stanici Malbork. Ale stanice dřív by byla výhodnější. Co se týče délky cesty na hrad. Takhle jsme se ale aspoň prošly městem. Všichni a všechno se tu připravuje na sezónu, takže budování a opravy jsou tu všude v plném proudu. Ne jinak tomu bylo i v Malborku. Město jako takové asi ani nemůžu posoudit, protože jsem ho moc neviděla. Co mě ale naprosto dostalo bylo to, že hrad je v těsné blízkosti paneláků. :) Nicméně, je to ohromná, impozantní a rozmanitá stavba. Největší středověký hrad v Evropě. Moje první zastávka ale byla v nedalekém kostele sv. Jana Křtitele. Relativně malý kostelík, standartní vzezření vnitřku. :) Pak už jsem ale nabrala kurz kasa. Puf.. Lístek pro studenta za 20zl. Mno, málo to není, ale co. Ona mi říkala, že je lepší jít s průvodcem. Tak jsem si počkala. Standartně se tu provádí, jak jinak, než v polštině. Jinak je můžné koupit si prohlídku s průvodcen v angličtině, němčině a asi i ruštině. Ale je to tak, že průvodce stojí řekněme 100zl. Jako fixně. Ty zaplatit musíte. Ať jste jeden nebo je vás 40. Pochopitelně, když je vás 40 lidí ve skupině, stovka se rozpočítá. :) Já zvolila polštinu. Jednak jsem nechtěla dát horentní sumu a druhak není tak těžký jim rozumět. Počkala jsem si asi 20 minutek do odchodu další skupiny. Hlášený čas prohlídky byl cca 3 hodiny. No páni. :) V půl jedný přišla pani průvodkyně. Ve skupině nás na začátku bylo asi 8, od půlky asi 5. Rozuměla jsem ne úplně všemu, ale hodně věcem jo, si myslim. Hrad je to vážně rozlehlej. Dozvěděla jsem se spoustu věcí. Nejvíc mě ale překvapilo to, že hrad byl během druhé války z velké části zničen. Ale dneska zase stojí téměř v plné parádě. Z venku to poznáte podle toho, že stěny nemají stejnou barvu. Když se pozorně zakoukáte, uvidíte, která část je původní a která je dostavovaná. Ale když jsem ten hrad viděla poprvé, vůbec ničeho zvláštního jsem si nevšimla. Prostě na první rychlý pohled nepoznáte fakt nic. Hrad je složen ze 3 částí. Malého, středního a velkého hradu. Prohlídka a vstupné je jen do hradu středního a velkého. Fotit můžete v celém areálu, ale jen to, co je pod širým nebem. To, co je uvnitř v místnostech můžete fotit až po zakoupení fotopasu za 25 zl. Upřímně, ta cena je dost velká na to, že uvnitř není téměř co fotit.. Taky je s výhodou, že skupinu s průvodcem můžete kdykoli opustit, nebo s průvodcem nejít rovnou od začátku. Nebo se sem tam připojit k nějaké skupině. Celý hrad je vám k dispozici. Včetně všech místností. V každé místnosti je nějaká bachařka, která tuto stráží. :) Prostě.. Ráno si koupíte lístek a odejít můžete až se zavíračkou. A to je zase fér. Takhle jsem si to prošla s výkladem, a pak jsem se ještě prošla po hradě, udělala fotky, koukla na místa, který jsem chtěla vidět ještě jednou. K obědu jsem si v místní restauraci dala výbornou klobásku z grilu. Mňam. :) Jinak suvenýry jako všude předražené, všude je možné koupit šperky a všechno možné z jantaru. Samozřejmě s hradní přirážkou. :) Výlet to byl moc pěkný. Užila jsem si to. A vřele doporučuju, jestli se tu někdy ocitnete. :) Teď už je moc hodin a půjdu spát. Dobrou noc.

PaZL

Zákoutí hradu. A trhlina ve zdi.

Kdeže to tu dodělávali ty stěny?

Další z četných zákoutí.

Velký hrad. Nádvoří.

Pohled na střední hrad. Teda jeho část.

Zmiňované paneláky v blízkosti hradu.

Hrad zvenku. :)

Kostel sv. Jana Křtitele.

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Ha, píšu včas. :)

Den 49. Oliwa po třetí

Dnes bylo opět krásně. Ráno jsem šla na děkanát. Jako pro výpis mé činnosti zde (transkript). Papír je sice připraven a vystaven, ale nedají mi ho, dokud jim nepřinesu zdravotní formulář. Ten mi dali po příjezdu. Ale prohlídka u doktora tady stojí asi 80 zl (cca 560 Kč). Nejsem blázen, že? Kdyby to třeba dali vědět dopředu, že musím mít potvrzení od doktora nebo tak něco. Nebo to napsali do průvodce pro nově příchozí studenty.. Nic. Bezva. Tak to vypadá tak, že pojedu domů bez transkriptu, doma mi doktorka vyplní formulář, ten jim sem pošlu a oni mi na oplátku pošlou transript. Super.. Jsem zvedavá, jak tohle dopadne, když na evropský kanceláři ještě do dneska nemají můj změněnej studijní plán. Jak je na tom fakulta nevím, protože ti se mi neozvali. :( No nic.

Pak jsme šly vyřídit tu pokutu. (Na děkanátu jsem si nechala dát prodlužující kupon.. Teď ho mám platný dokonce až do října. Fakt nechápu, proč to nešlo rovnou..) No, chtěli po mně manipulační poplatek (v přepočtu zhruba 100Kč), ale proč bych jim měla něco dávat, že? ISIC tu běžně neuznávaj, ačkoli by měli, tak jsem to nějak zaonačila a ťuk ťuk.. Vyšlo to. :) Nic jsem neprovedla, ne? Studuju pořád. Přece nebudu končit školu v půlce semestru.. Ale to panu revizorovi nedošlo.. No nic. Nakonec se to vyřešilo v můj prospěch, tak jsem moc ráda.

Když už jsme byly u nádraží, šly jsme se zase cournout do města. Pak jsme nesedly na tramvaj a jely směr Oliwa. Byla jsem v tom parku už třikrát. Je zvláštní, že pokaždý z něj mám nový a nový fotky. Ani jedna snad není stejná. A to jsem tam fakt byla třikrát. Objevily jsem novou část. Přes zimu byla asi zavřená nebo co. Nebo jsem si jí prostě nevšimla. Takový parčík, místy jakoby lesní cestičky.. Moc hezký. Všude rozkvetlé kytičky.. Pohádka. Po procházce jsem se odhodlala jít podívat do zdejšího kostele. Ne nijak inkognito, ale prostě na férovku. Olaia mi řekla, že tam nikdy neplatila, tak jsem to zkusila. A měla pravdu. :) Kostel je fakt nádhernej. A mají naprosto úžasný varhany, na které ještě k našemu štěstí někdo hrál. Teda zkoušel si nějaký věci. I to bylo ohromující. Už chápu, z jakého důvodu zvolili do kostelů varhany. Dobrej tah. :) Pak jsme jely do Galerie - trochu po obchodech. Zkusily jsme poprvé zdejší McDonald. Měli dobrý kroucený brambůrky. Řeckej salát mě sice neuchvátil, ale dal se. Pak mě bolely nohy. Vzala jsem si blbý boty. Teda dobrý, ale ne na celodenní courání. :) Mamka musela vydržet moje remcání. :) K večeři jsme měly pirožky s višničkami. :) Mňam. Jo, společně s maminou nás napadlo podívat se na net, jestli tam nenajdeme kontakt na mou doktorku. A ejhle. Našly jsme. Tak jsem jí napsala, jestli by mi poslala mojí poslední laborku. Protože - a to mě zarazilo, na děkanátu mi řekla, jestli nemám něco takovýho, že jim to jako stačí.. Tak jsem trochu mimo, protože ten zdravotní dotazník je dvoustránkový - rodinná anamnéza, osobní, tep, tlak, teplota.. Bla, bla, bla.. Ale nakonec by jim stačil i záznam z laborky.. Fakt nechápu. Tak uvidím, jak to dopadne. Jo, před chvílí mi někdo klepal na dveře. Byl to Japonec.. Nebo Číňan.. Nevím. Ani se nepředstavil. Chtěl zapalovač a vypadal jako zmatená včelka. Prej je ze šesťáku a přijel v neděli. Víc se mi z něj nepodařilo dostat.. Teda kdo jezdí studovat do ciziny v půlce semestru... Divný. Říkal, že zapalovač za chvilku vrátí.. Chvilky uplynuly už 3 a pořád nic. Tak ho asi půjdu škrtnout, protože vím, kde bydlí. :) Mějte se.

PaZL

Varhany.. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Uff. Dopsala jsem včerejšek a teď dnešek. :)

Den 48. Gdynia

Tak teda dneska fakt šedo. Od samýho rána. Nálada fakt nic moc. Ale je neděle, takže jsme se rozhodly nesedět a někam vyrazit. Ještě jsem nebyla v Gdynii, tak byl cíl jasný. Abych to třeba naprošvihla, že? :) Koupily jsme si lítek a žlutomodrým vláčkem vyrazily. Město mě trochu zarazilo. Samý vysoký budovy, takový socialisticky bezútěšný mi to město přišlo. Na konci ulice 10 Lutego je Molo Poludniowe. Konečně jsem vyfotila pár lodí, ale žádný ty gigantický záoceánský lodě. Tak nevím, jestli je tu někdy objevím. :) Jediný, co mi lidi v Gdynii doporučovali, bylo mořské akvárium. Byla zima a foukalo. A na nějaké akvárium jsme teda náladu fakt neměly. Prošly jsme se po jednom nákupním centru - dost divným - mimochodem. Byl čas oběda, tak jsme se rozhodly zajít na rybu. Chtěly jsme pořádnej kus ryby, takže filet z pstruha a pečený bramborky. Číšnice byla fakt divná.. Ještě jsme ani nedojedly a už se ptala, jestli chceme ještě něco. Když jsme řekly, že ne, rovnou nám dala účet na stůl.. Co tohle je za móresy? A nadto ta cena!!! 80zl!?!?!?!?!? To je cena za večeři klidně i pro 4 lidi! Byla jsem fakt naštvaná. A podpořilo to mou divnou dnešní náladu.. Pak jsme nabraly kurz moře. Teda procházku kolem moře. To se zase musí nechat, že cestu pro pěší a pro cyklisty tu mají moc pěknou. Ale taky trochu dálnice. :) Začalo totiž vykukovat sluníčko. Hned bylo veseleji. Cestu zpět jsme zvolily jinou trasou, náhodou jsme se dostaly ke kostelu, který jsme viděly cestou do Gdyně a kterej byl dost zvláštní. Podívaly jsme se dovnitř. V normálních kostelech je to tak, že oltář máte proti vchodu. Tady v tom kostele to bylo tak, že oltář byl na straně boční. Jakože, když máte obdélníkovej půdorys, tak na jeho delší straně. Divný. Jinak to byl celkem moderní kostel, docela světlej. Měli hrozně moc zpovědnic.. Asi moc hříšníků. :)

Zpátky do Gdaňsku jsme jely vlakem. A zase jsme šly do města. Daly jsme si zmrzku do Grycana. :) A teď dáme zase filmek a půjdeme do hajan. Ještě předtím ale připojím pár fotek. Tak dobrou noc. :)

PaZL

Onen kostel. Mezi paneláky, dlužno dodat.

"Co to ta ženská s tím foťákem chce, jako?"

Cesta podél pobřeží.

Podvodní mina. Foceno přes plot námořního muzea. :)

Plachetnice. Nádherně vyřezaná, pravděpodobně dělala 3x denně kolečko mezi moly. Samozřejmě za tučnou úplatu. :)

A další plachetnice. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Lempl, lempl, lepml. Dopisuju zase pozdě.

Den 47. Sedmimílová procházka.

Ráno bylo zasejc nádherně. Byla sobotěnka, takže žádnej spěch. Bylo tak nádherně, že jsme se vydaly zase do Spotu. A zase pěšky. Pro mamku poprvé. :) Pěkně z Jelitkowa do Sopotu po pláži. Pláž připomínala dálnici, protože, kupodivu, nejen já jsem měla stejný nápad s procházkou. Moře bylo krásně klidné. Když jsme dorazily do města, tak jsme se prošly po molu. Pak jsme se vydaly ulicí Bohaterów Monte Cassino nahoru, protože když jsem byla v Sopotu naposledy, dostala jsem letáček, který hlásal fish and chips, kdesi v této ulici. Rozhodla jsem se tohle jídlo vyzkoušet. Naposledy jsem měla fish and chips správně v Anglii. A rybičky máme obě rády, tak proč si to nedat. Našla jsem krámek a volba byla vážně téměř jasná. Když jsem viděla, jak to jídlo připravujou, tak jsem si říkala, že toho moc není, ale pak!! Gigantickej kornout plnej poctivejch hranolků a kousky ryby v pikantním vypečeným těstíčku. A omáčku jsme si mohly vybrat a mohly jsme si jí samy nadávkovat, kolik jsme chtěly. Mňam!! Na výběr byl kečup, hořčice, česneková omáčka, salsa, barbecue omáčka, kari omáčka. Dala jsem si salsu, kari a bbq. Fakt mazec dobrý. :) Seděly jsme na lavičce a dlabaly. Mňam. Cestou do Gdaňsku, kterou jsme se rozhodly jít taky pěšky - ale delší cestou až do Brzezna, jsme si daly pořádnou vafli. Mega gofr. :) Vafle, mix ovoce, šlehačka (přes celou vafli - tady se šlehnou fakt nešetří), rozinky a čoko rýži. Fakt super. Napráskla jsem se jako blázen zase. Na cestě jsme potkaly Španěláky. Šli se taky projít. :) No, procházka to byla fajn a velmi dlouhá. Pak jsme se šly ještě pokochat do města - mamina si staré město zamilovala. :) Daly jsme si kafe v Pikawě. :) No, den byl náročnej, ale vydařenej. Večer byl filmek a spánek. :) Tak se mějte.

PaZL

P.S. Včera ve městě jsme zažily něco, co jsem ještě neviděla. Jak se blíží Velikonoce, tak tu bylo procesí. Jedna pěla do amplionu a hromada lidí za ní šla se svíčkama.. Pak se zastavili, někdo něco řekl, všichni na ráz poklekli a modlili se. Hmmm..

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Už jsem docela grogy. Dopsala jsem včerejšek, tak ještě ten dnešek, abych neměla skluz. :))

Den 46. POKUTA!!

Ráno jsem vstala, poklidila (koberec potřeboval vyluxovat. :) ), sklidila hromadu oblečení, zkoukla další část Sluhy dvou pánů a pak jsem se vydala ven. Napřed jsem se stavila na rektorátě - kvůli potvrzení délky pobytu zde. Pak jsem zašla na děkanát kvůli výpisu mnou studovaných předmětů. Bude to asi v pondělí. Teda ona mi řekla, že by to mohlo být už dnes, ale neměla jsem čas.. Jo, a taky mi řekla, že mi říkala, že tu zkoušku dělat nemusím, ale že musím mluvit s profesorkou... Jak jsem říkala.. Tenkrát tam bylo něco, co jsem úplně tak nechytla, ale kdyby to řekla jasně - něco jako promluvte si s profesorkou, potřebujete povolení, zeptejte se na anesteziologii - tak by problém nebyl.. Jasně to zřejmě neřekla, tak problém byl. Ale hlavně.. První, co řekla bylo: "Nemusíte dělat zkoušku". A řekla to s úsměvem. To už pak moc věcí nevnímáte, že? No, snad to nakonec dopadne dobře. Uvidím v pondělí.

Celou dobu tu jezdím na černo.. (Koupila jsem si tu asi 15 lístků.) Lístek pro studenta tu stojí 1zl, což není moc. Je to na 15 minut a jen jedním dopravním prostředkem. To je tu divný.. Co dopravní prostředek, to jinej lístek. I když měníte jen číslo tramvaje.. Musíte mít novej lístek.. Divný. No a já si dneska, jako vzorná občanka dokonce ten lístek štípla. Přišel revizor.. Lístek jsem mu hrdě ukázala. Chtěl vidět průkazku studenta.. Tu jsem měla. Chtěl vidět zadní stranu.. A ouha.. Sice tu všichni ví, že tu mám být na 5 měsíců, kupón potvrzující moje studium zde mám ale jen do konce března. Super. A to jsem byla ráno na děkanátě. Úplně jsem na to zapomněla.. Cejtila jsem se zase jako největší podovník. Bude mě to stát asi 14 zl. Víc jim nedám. A budu se i hádat.. Mají totiž blbě napsaný moje rodný číslo, takže když nic nezabere, tohle může bejt argument. Ale jsem ráda, protože kdybych jela bez lístku, může to bejt i 300 zl. A to je sakra moc. Takhle jsem se opět ujistila v tom, v co věřím, a to je to, že boží mlejny melou. Na každýho dřív nebo pozdějc dojde.. A 14 zl jsem tu zhruba na černo projezdila, takže netratím. :) No, ale byla jsem vzteklá, protože zrovna, když jsem si ten lístek štípla.. Teď se bojím jezdit dopravníma prostředkama. Odpoledne jsem si zase zašla nahoru ke kříži. Dneska nebyl tak vyfoukaný vzduch, takže nebylo vidět moře. Pak jsem slezla dolů a prošla se zase městem. K večeři jsem se přecpala. :) A teď hurá, půjdu si lehnout. Nebo si ještě na dobrou noc pustím nějaký filmek. :) Dobrou noc.

PaZL

P.S. Pokutu jsem dostala cestou na letiště pro mamku. Přijela na tejden a spolu pak pojedeme i domů. K večeři jsme si zašly do Primitivu. Dneska mě ale docela zklamali.. Jídlo nebylo takové, jako bych ho čekala.. :(

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Dopisuju zase pozdě. Nějak se mi to tu krátí a já jsem nějaká líná nebo co. :)

Den 45. Holčičí párty

Ráno jsem šla zase po papírech. Naštěstí všechno dopadlo ok. Všechny podpisy mám, takže můžu vyřídit vše potřebné pro ukončení stáže. Jen nevím, jak to dopadne s tou anesteziologií. Už asi 3. den je krásně. Rozhodla jsem se jít k moři. Zase. :) Tentokrát jsem se ale moc neprocházela. Jen tak trochu. Bylo docela větrno, ale já si sedla na kus betonu, poslouchala hudbu a šum moře a sledovala okolí. Říká se, že delfíni jsou jediná zvířata, která si dokážou spontánně hrát, ale když jsem sledovala ptáky, jak si plachtí ve větru, nevěřila jsem, že delfíni jsou opravdu jediní. Taky jsem viděla hledače pokladů. :) Když už mi byla trochu zima, tak jsem sedla na tramvaj a jela nakupovat. Asi můj poslední nákup.. Trochu jsem se prošla po Galerii, a pak se s jednou taškou vydala vstříc koleji. :) Nevím, jak dlouho jsem byla venku. Asi 4 hodiny. Každopádně jsem se těšila na večer na osmou hodinu, protože jsme měly mít dívčí vaflovou párty. :) Byly tam všechny holky ze šestýho ročníku plus ještě jedna mně neznámá, nakonec ale fajn holka. Vafle byly skvělé (tak půlku jsem pekla já), těsto se Ingridce moc povedlo. Měli jsme spoustu ovoce - jahody a ananas, zmrzlinu, marmeládu, jogurt.. Donesla jsem víno - nad očekávání dobré. :) Bavily jsme se hodně o medicíně, pak o svatbách a o dětech a tak o všech těch holčičích věcech. :) Bylo to strašně fajn a zase to moc rychle uteklo. Asi v půl 12 jsme se zvedly k odchodu. Jinak - Ingridka má strašně krásný byt. Úplně jako z Ikea katalogu. Předsíňka, obývák spojený s kuchyňkou, prostornou koupelnu a ložnici s šatnou. A to vše velmi vkusně zařízený. Úplně jsem zírala. Nedivím se, že ani jedna (Ingrid a Maddie) nechtějí své byty opustit. Si je tady ňuňali 5 let a teď se musí vrátit domů a od nemocnic dostanou prý daleko horší byty.. No, aspoň nějaký dostanou, že? :) Takže tak. To byl můj čtvrtek. :) Papa

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Neděje se nic. Do zad mi svítí zapadající sluníčko. Večer mě nečeká nic zvláštního.

Den 44. Den blbec

Z postele mě vyhnal břichobol. Asi jsem něco blbýho snědla, i když si to neuvědomuju.. Bylo to asi v 8. Na plánu jsem měla dneska oběhat si tu školu. Poprvé jsem vytáhla jarní sáčko. Měla jsem sice rolák, ale teplo fakt bylo. :) A chvílema i sluníčko, které se pak změnilo v konstantní šeď.. V 11 jsem se vypravila. Napřed Anesteziologie. Profesorka se do mně pustila, proč jsem nepřišla na zkoušku, že jsem jí propásla, že jsem tam měla přijít a že mi to nepodepíše.. Super. Tak jsem jí vysvětlila, že mě paní doktorka odkázala na děkanát, a že tam mi po týdnu čekání sdělili, že zkoušku dělat nemusím. A ona na to, že je to nemyslitelné, že jsem se rozhodla tady studovat, takže musím se všim všudy a že ona se musí vyjádřit a tak.. Tak jsem si říkala, jestli po mně náhodou tu zkoušku ještě nebude chtít.. Volala doktorce, která nás měla na zodpovědnost, volala na děkanát.. Mluvila Polsky, samozřejmě. Pak se zeptala, jestli jsem rozuměla. Nevěděla jsem, jestli mluví do telefonu nebo na mě, ale já rozuměla téměř všemu. Nakonec se mě zeptala, co má se mnou jako dělat.. Že to fakt neví. Cejtila jsem se jako debil. Jako ten největší lhář a flink a povaleč. Řekla jsem jí, že nejsem lhář, a že mi opravdu řekli, že tu zkoušku dělat nemusím. Že právě proto jsem se radši ptala, abych pak neměla problémy. Tenkrát na děkanátu mi řekli ještě něco, co jsem tak úplně nepochopila.. Něco o dokumentu z anesteziologie, kterej je pro děkanát. Pochopila jsem to tak, že jim pak stejně donesu nějaké vyjádření - jako splnila bez zkoušky nebo tak něco.. Každopádně jsem značnou část odpoledne trpěla výčitkami, jestli jsem třeba něco rozuměla špatně a nakonec opravdu lžu.. I když neúmyslně. Když jsem se ale nad tím zamyslela, tak přece profesorka mluvila s děkankou.. A kdyby šlo o nějkaký extra papír, tak by mi to snad řekla, že já udělala chybu... :( No prostě jsem se necejtila úplně ok. Nejsem flákač. Nakonec jsem jí požádala, jestli by mi nemohla napsat něco jako splněno bez zkoušky. Že u nás na fakultě a na univerzitě potřebujou vědět, že jsem ten předmět odchodila. Na to mi řekla, že to napíše. Ale že neví, jak mi to budou uznávat.. Takže teď ještě hrozí to, že celou stáž budu muset zaplatit ze svýho. Mám tam jít pro ten papír zítra. Tak uvidím. Bylo to brr. Pak jsem šla na pohotovost. Profesor tam nebyl, tak jsem tam nechala papír k podpisu a snad zítra už konečně bude. Abych se trochu uklidnila, šla jsem do města. Ne tramvají. Pěkně pěšky. Poslouchala jsem hudbu, šla jsem a cítila se jako největší looser.. :( Bylo po 12 a začínala jsem mít hlad. Rozhodla jsem se, že si dám párek v rohlíku. Objednala jsem si ho ustánku, ale měla jsem jen stovku a paní neměla na rozměnění. Tak jsem zkusila rozměnit jinde.. Nic. Ach jo.. Rozhodla jsem se uklidnit se i kávy a zákusku. Je mi fakt jedno, jestli jsem sama, jestli jím sama a jestli v kavárně sedím sama u malýho stolku. Objednala jsem si cappuccino a tvarohovej dort. Moc dobrej. A jedla jsem, pila, sledovala rybičky v akváriu a přemýšlela. Na kolej jsem šla zadní cestou kolem kříže. (Bulhárci tam byli včera poprvé. Já tam byla už 3x. Je to zvláštní. Oni pořád někde jsou, jsou tu dva, ale já byla na skoro víc místech, než oni. Ne, to taky asi není pravda.. Pořád jsem nebyla v Gdyni. Ale prej není tak zajímavá, takže myslím, že jedna návštěva příští tejden bude stačit.. :) ) Cestou jsem se stavila na trhu pro jablka, brambory a žampiony.. Nevzpomněla jsem si na slovo "zemiak".. Takže jsem vypadala zase jak z pomocný školy.. :( Když jsem dorazila na pokoj, nefungoval net.. Super.. Restart.. NIC, vypojení a zapojení kabelu.. NIC. Vypnutí a zapnutí.. NIC. Slyšela jsem, že Bulhárci dorazili. Věděla jsem, že měli taky problém s netem, tak jsem se šla zeptat, jestli jim funguje.. Fungoval.. Super. Odpojili mě. Skvělý. To už bylo trochu moc.. :,( Chvíli jsem u nich pobyla, řekla jsem jim historku z anesteziologie. Utěšovali mě, že to bude ok, že si ve škole nemůžou protiřečit.. Když jsem se vrátila na pokoj, internet jako zázrakem šel. Volala jsem mamce, ale ta to nezvedala. Tak jsem volala Drahému, abych mu vylíčila děsivost dnešního dne. Jídlo, který jsem si pak uvařila taky za moc nestálo. K večeři si udělám asi cornflakes. Při mým dnešním bezva dni bude zkažený mlíko.. Večer se nechystám dělat nic zajímavýho. Asi radši. Kdyby něco, dopíšu. Zatím se mějte.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Zase dopisuju později. :)

Den 43. Tak nakonec nic..

Nemusela jsem vstávat a tuším, že jsem si zatáhla i závěsy, takže jsem spala asi do půl 10 nebo tak nějak. :) Nedělala jsem nic. :) Venku bylo krásně, proto jsem se odpoledne rozhodla vyrazit ven. Jako podívat se, jak tu jezděj autobusy a odkud a tak. Rozhodla jsem se zase zkusit ty moje krásný hnědý boty, který jsem zatím užila jen 2x.. Po asi půlkilometru jsem se musela vrátit, protože to docela dost bolelo.. :( A venku bylo docela teplo, takže péřovka taky nic moc. Byla jsem otrávená, tak jsem se rozhodla nechodit nikam. Bylo úterý, tak jsem čekala, jestli se někam nevyrazí, ale nakonec se tu nikdo nestavil, že bychom jako šli ven. Tak nic. Pustila jsem si Pýchu a předsudek.. Nádhernej film. Dlouho jsem neviděla nic tak emotivního. Strašně se mi ten film líbil. Nedá se to ani popsat. Je to taková klasická romantická pohádka, ale je to fakt krásný. Doporučuju. :) Jelikož jsem se začala koukat před půlnocí, usnula jsem asi ve 2. :) Papa

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je teprve 9. Musím napsat blog, pak rychlá sprcha a pak jeden z filmečků. Na dobrou noc. :)

Den 42. Co vše se dá najít na pláži.

Dneska se mi teda fakt vstávat nechtělo, když ráno zvonil budík. Nakonec jsem se ale ven z postele vykopala.. (Pořád mi padá peřina.. Ale to bude taky tím, že ony ty peřiny tady jsou širší, než mám doma.. To je dobrý - širší peřiny, ale užší postele. Ale mluvila jsem se Zuzou, která je dlouhodobě v Londýně a prej je to všude stejný. :) Šetřej na nás, jak můžou. :) ) Takže, jak jsem psala.. Nakonec jsem vstala. V pátek jsem se dohodla s doktorem, že mám přijít v pondělí mezi 8 a půl 9. Byla jsem tam před čtvrt. Sekretářka mi řekla, že doktor je na hlášení. Mezi odcházivšíma doktorama jsem ho ale neviděla.. Vážně vtipný. Co jako teď? Doktorama se to tam jen hemžilo - i těma, který jsme měli na semináře.. Ale všichni měli tolik práce.. Nechtěla jsem rušit.. Spoléhala jsem na sekretářku.. To jsem ale neměla dělat, protože mě evidentně nenáviděla.. A to, i když jsem se na ní snažila mluvit polsky.. Kráva. Nakonec (asi po hodině) jsem oslovila jednoho doktora.. On mi řekl, že musím počkat na vedoucího oddělení (na šéfa), ale že to řekne sekretářkám, že tam jako na něj čekám, ať mu to vyřídí.. Asi 15 minut na to, jsem viděla šéfa, jak nese rtg snímky a jde na radiologický konzilium.. Bézva.. 100% spoleh na krávu. Když mě tam doktor znovu uviděl, zatvářil se všelijak. Řekl, že jim to říkal.. Odpověděla jsem mu, že vím, že jsem to viděla.. Že klidně počkám, ať si nedělá starosti. Asi v 10 jsem konečně zahlídla toho doktora, se kterým jsem byla domluvená. Neváhala jsem ani chvíli a řekla jsem mu, že bych ráda podpis. Zeptal se mě, jestli chci taky jedničku (v Polsku "pětku"). Řekla jsem mu, že známku nepotřebuju (stejně z toho mám za 2 měsíce zkoušku..). Takže asi po 2 hodinách jsem odešla. V mezidobí jsem sledovala maminky a tatínky s na první pohled zdravě vypadajícími dětmi. Na jednu berušku jsem dělala obličeje, na druhou jsem se usmála.. Jsou to sluníčka. Hlavně, aby byly všechny ty děti v pořádku. Měla jsem hlad.. Nesnídala jsem.. Objevila jsem nemocniční bufet. Dala jsem si kafe, housku se šunkou a něco malého sladkého. A hned mi bylo líp. Počasí bylo nijaký. Nebyla zima, ale bylo šedivo. I tak jsem se ale rozhodla nelenošit a vyrazit do města. Užívala jsem si to. Koukala na štíty domů, užívala jsem si detaily. Udělala jsem spoustu fotek.

Zase ulice Mariacka.

Dlugie Pobrzeže.

U námořního muzea.

A poprvý jsem se podívala do kostela sv.Kateřiny. Oni rekonstruujou jeho věž.. Takže vypadá zavřenej. A žádnej velkolepej vchod taky nemá.. Takže když jsem tam byla naposled, radši jsem ani nezkoušela jít dovnitř. Dneska jsem to zkusila.. Není tak honosně vybavený, jako ten kostel v Oliwě. Je spíš takový strohý. Ale docela pěkný. Tak jsem se prošla, pokoukla a šla dál. Teda.. Šla jsem už na kolej. Blížila se půl jedná. :) A co čert nechtěl.. Zrovna vykouklo slunce a vypadalo to na modrák. Na koleje jsem šla pěšky, přes les a pořád jsem se koukala, jestli někde není divoké prase. A taky jsem si pořád hlídala, na jakej strom bych asi vylezla.. A co bych křičela.. Naštěstí pomoc se řekne podobně. :) Nic takového jsem ale nepotřebovala. Pěkně jsem došla na pokoj, připálila pár pirohů (jako sobě k obědu :) ) a dala si pohodičku. Bylo mi ale líto, že bych propásla tak krásnej den a tak jsem se rozhodla, že půjdu na pláž. Naplánovala jsem si trasu Brzežno-Jelitkowo. Nebo naopak, podle toho, jaká tramvaj mi pojede. Tu do Jelitkowa jsem si schválně nechala ujet.. :) Byla docela plná. Hned za ní jela tramvaj do Brzežna. Taky plnější, ale dalo se. :) Naposledy jsem byla v Brzežně, když byl na pláži sníh. Je to tak super se procházet po písku. Vedle šumí moře.. Nádhera. Když jsem odcházela z pokoje, cejtila jsem se dost unavená. Když jsem se ale začala procházet po písku a slyšela to moře.. Veškerá únava byla pryč. Je to neuvěřitelný. A krásný místo. Spousta dětí.. Neznám pro ně lepší místo.. I pro jejich plíce. Prostě závist bledá. Prahu miluju, ale měli bychom si tam nechat zavést moře. Pak by to bylo nejdokonalejší místo na světě. :D

A teď k tomu názvu dnešní kapitoly. Ze začátku mé procházky to vypadalo, že to bude docela rychlé.. Jako, že ta vzdálenost, kterou jsem si předsevzala ujít, bude malá. Nakonec to ale bylo zhruba jako z Jelitkowa do Sopotu. Takže krásná, dlouhá procházka, při které byla spousta času dělat fotky a všímat si detailů. Takže kromě takových těch obligátních věcí, které na pláži najdete - jako je moře, mokrý a suchý písek, zdejší pláže poskytují spoustu věcí navíc. Například lem z mušliček. Krása. Taky sklo a různej jinej bordel. Jak už to tak bývá. A taky :

Úsměv pěkně do objektivu poprosím, vážená dámo..

Pravda, labutě na Gdanské pláži už nás nepřekvapí. Stejně tak jako racci, samozřejmě.

Ale kravec? To už je trochu moc, ne? To co zobe je na proužky nakrájený chleba, který byl, obzvláště v jenom místě, taktéž nedílnou součástí pláže.

Už na předešlé fotce nešlo přehléhnout věrněho druha většiny světových měst. Samozřejmě nechybí i na Gdanské pláži. :)

Psíků nespočet. Zde jeden za všechny. Samozřejmě lidí a dětí taky, ty ale nefotím. Moc.. :) Jo, teď jsem si vzpomněla na jednu fenku. Francouzskej buldoček.. Nevím, jestli byla březí nebo tlustá.. Každopádně, když se panička rozběhla, že jako protáhne to své zvíře, tak ta fenka udělala takovej drobnej pohyb hlavinkou a vyvlíkla se z vodítka.. Ta slečna ještě chvilku běžela, než si toho všimla. :D Fakt dobý. Tomu zvířeti se evidentně nic nechtělo. :)

A dokonce i kůň. Zde jeden ze čtyř. Původně jsem myslela, že vám sem dám fotku 4 koňských zadků, protože než jsem je stačila vyfotit, dali se do klusu. A myslela jsem si, že to bude jejich jediná fotka. Ale měla jsem štěstí a po chvíli jsem na ně znovu narazila. takže kůň v celé parádě. Foceno maximálním digitálním zoomem. :) A nenápadně. :)

Na pláži dnes bylo možno vidět i Zuzanku. :) Zde s labutí. Kdo by to byl řekl.

Asi je odliv. :) To rozbrázděný - to je od kopyt. A od lidí taky. :) Co se mi ale nepodařilo nafotit, byla fretka, kterou tam 2 holky venčily. Taky se mi nakonec nepovedlo vyfotit partu kluků kouřící vodní dýmku. Taky jsem viděla 2 holky bez bot (schválně), jak si užívají chůzi v určitě ještě studeném písku. :) A teď už si nějak nemohu vzpomenout, ale vytahuji mobil, kam jsem si nahrála poznámky. :) Tak jsem překvapivě na nic nezapomněla. No prostě zážitků hromada. Jo, a kobylince na pláži. To asi taky už dlouho neuvidím.. :) A do toho ještě to pravidelné šumění moře. Jo, jedna starší paní zastavila jednu mladší, která měla hůlky na Nordic Walking. A asi se jí ptala, jak na to. Ta mladší ochotně vysvětlovala a dokonce je té druhé paní půjčila, aby si to vyzkoušela.. Pláž je na tohle chození super místo.

Cesta se mi trochu zkrátila, protože pláží tekla říčka nebo potok nebo co to je, který se vléval do moře. Takových vtoků je tu spousta, ale tenhle nešel přeskočit nebo obejít.. Musela jsem na pevninu. :) Ale taky dobře, protože tím parkem, kterým jsem díky tomu šla, jsem nikdy předtím nešla. Respektive vždycky jsem ho nejkratší a nejrychlejší částí proběhla. Teď jsem si ale užívala park. Lidi jezdili na kole nebo na bruslích nebo seděli na lavičkách. Ze mě opadával písek a schly mi boty. :) Mimochodem.. Hned u pláže byly domky. Nevím, jestli vyloženě rodinné, jestli to nebyly byty.. Tak jako tak výhled na moře a k samotnému moři jen přes pláž!!! Já chci takýýý!

Nebyla by to správná cesta tramvají domů, aby se něco nepřihodilo. Sedla jsem si do tramvaje. A co mě zarazilo bylo to, že v nepravidelných intervalech samy spouštěly označovače na lístky.. Každkou chvíli to mehanicky chruplo. Sranda. Ze tří ve vagonu ani jeden nefungoval. Byla legrace koukat na ty lidi, jak to zkoušejí pořád a pořád a za další 3 stanice znovu - kdyby jako náhodou. :) seděla jsem přímo pod strojkem - takže jsem to měla z první ruky. Včetně těch ksichtů, který dělali. Připadala jsem si, jako bych točila skrytou kameru. :) Ve třech čtvrtinách cesty jsme se záhadně dlouho zasekli na zastávce. Bylo to potom, co tramvaj sice zastavila, ale začala samospádem couvat, což tu taky není žádná rarita. :) Najednou jsem viděla běžícího řidiče.. Co se děje? Do něčeho jsme snad narazili? Nebo snad do NĚKOHO?? Ne, jen byly zaseklý dveře a nešly zavřít.. Tak s tím chvíli rumploval, tahal za hejblátka a tak a nakonec to vzdal a jel s polootevřenýma. :) Zase zábava. Jo, už umím vystupovat a nastupovat do neúplně zastavený tramvaje. Trochu cviku a ejhle. :) Už ani nevypadám jako ožralá. Tak jsem totiž vždycky vypadala, když jsem vystupovala.. Jak čekáte, že ta tramvaj stojí, tak máte jiný pohybový vzorce.. Jsem zvědavá, jak budu vypadat v Praze.. Asi taky jako ožralá, ale proto, že ty tramvaje budou stát a já budu zvyklá na ty jedoucí.. To je pech. :) Wau. Dneska píšu dlouho. A dlouze. A zatím s bezkonkurenčně nejvíce fotkami. Hmmm. Tak se mějte krásně.

PaZL

P.S. Na začátku psaní bylo skoro 9. Teď je skoro půl 12. :) Ach ty úpravy. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je půl 11. Už půjdu spát. Jsem docela unavená a ráno vstávám.

Den 41. Další lenivý

Na dnešek se měnil čas. I tak jsem šla spát dost pozdě a i dost pozdě jsem vstávala. Asi v půl 11. Stále netekla teplá voda.. Už od večera. Bezva.. Mastný vlasy a bez sprchy. Dobré ráno, prasátko. Mluvila jsem s mamkou, s TeHe, pak jsem se najedla a kolem druhé hodiny začala konečně téct teplá voda. :) Spása. Čekala jsem, až se ozve Ingridka, jestli to kafe dneska jo nebo ne. Nakonec to nedopadlo. Mno, já byla taky unavená.. :) A počasí, na rozdíl od včerejška, fakt hnus. Vítr a šedivo.. Tak jsem byla na koleji. Chtěla jsem si najít nějaký český prezentace z chirurgie - abych to jako načítala dopředu.. Jenže mi celou dobu, co tu jsem nejde spustit Seznam.. Mají tam nějakej bordel.. Koukala jsem na Přátelé, brouzdala po netu, koukla jsem se na novinky, abych se taky o tý naší republice něco dozvěděla.. Umřel pan Moravec.. To je mi líto. Jo, a někde vypěstovali mini mozek. Wau.. :-/ A o naší politice ani nemluvim. :(( Pak jsem chvilku mluvila s Luc, pak jsem si udělala rybu a brambory. Ty ale byly nějaký podezřelý.. Jako barevně. Ale já je snědla a zatím nic. Ťuk ťuk. :) A teď jsem akorát dokoukala Mamma Mia. :D Super, super, super. Je to fakt geniální film a Meryl je v tom nepřekonatelná!! A takovejhle život jsem se rozhodla přenést i k nám do Prahy. Pěknou pohodičku, žádnej stres. Prostě změnu! Bude to super, mamko. :) Zatím jsem plná optimismu,. To mě ale asi brzo přejde.. Zejtra se vydávám na lov podpisů do indexu. Tak mi držte palce, ať to všechno zvládnu co nejrychleji a co nejlépe. :) Dobrou noc.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Hoj, hoj, hoj. Je asi za 2 minuty půlnoc.. Nějak jsem vytuhla. :) Ale půjdu brzo spát. A nezapomenu si zatáhnout závěsy. :) Jo, splašeně mi tu poletuje moucha. Teda zatím sebou jen práská o strop. :) A!! Mění se čas. O hodinu vpřed. :) O hodinu méně spánku. :)

Den 40. Procházka

Joj, 40. den!! Mazec! :) Ráno bylo brzké. Zapomněla jsem si zatáhnout závěsy a jelikož od samého rána svítilo slunce, a jelikož koukám z postele rovnou do okna, výsledek se tedy dostavil. Marný pokus usnout a spát asi ještě 2 hodinky jsem po 45 minutovém divnospánku zabalila a radši vstala. Na dnešek máme se Španělákama domluvenou procházku do Gdyně a počasí nám zatím přeje, tak uvidíme, jak to dopadne. Mluvila jsem s mamkou, když přišla Olaia. Asi v 10. Že plánují odchod na 11. Ok, bez problémů. Vyrazili jsme kousíček po 11. Cestou jsme ještě nebrali Maríu a hurá směr Jelitkowo. María je tu od října a ještě v Jelitkowu nebyla. To mi přišlo vtipný. Já jsem tu 40 dní a byla jsem tam podruhý. Už. :) Myslela jsem, že půjdeme podél pláže - je tam totiž cesta.. My jsme šli ale po pláži. Byl krásný, slunečný a teplý den. Moře bylo klidné, vzduch vlahý, na pláži hromada lidí, ale nijak jsme si nepřekáželi. Tohle mi bude chybět.. Moře. Rozhodla jsem se, že těch posledních 14 dní se moři budu víc věnovat - dá-li počasí. To mi asi bude chybět nejvíc. To jim tu fakt závidím a to je věc, kterou bych neváhala a přivezla domů. Jako dárek všem. Kousek toho uklidňujícího, voňavého místa. Do Gdyně jsme nakonec nedošli. Zakotvili jsme v Sopotu. Olaiu pořád bolí zub, tak jsme šli na čaj. U čaje jsme nezůstali a rovnou si objednali papku. Docela jsem se nadlábla. Kuřecí kousíčky, hranolky, salátky a omáčky. Mňam. :) Cestou zpět jsme se rozdělili. Olaia chtěla jít k doktorovi, tak jeli s Marcosem vlakem. My s Maríou jsme šli zátky po pláži na Jelitkowo. Bylo už zataženo, ale pořád příjemně. Obě cesty jsme prokecaly. Bylo to fakt super. Je to holka, která je taky v šesťáku. Oni mají ve Španělsku jinej systém, než my. Oni mají šesťák relativně v klidu. Po skončení školy mají ale 8 měsíců na učení a dělají test z celý medicíny. Kdo uspěje nejlíp, má nárok na nejlepší práci.. Je to fér.. Ale divný. Ale moc dobře jsme si popovídaly. Aspoň já to tak vidím. Máme docela stejný názory. Řekly jsme si, že si to ještě zopakujeme. Tak jí musím uhnat. Nemám na ní číslo a internet jí teď nejde, ale číslo splašim - to není problém. :) No, každopádně když bude super počasí a já nebudu mít co na práci, rozhodně si udělám výlet jen tak pro sebe. Pro radost. :)

Večer jsem se usadila u netu. Bylo mi těžko, ale pak to trochu povolilo, tak jsem si dala 6 sušenek. :) Jsem se udržela a nesežrala jsem celou krabici. :)) Pokrok. Jo, večer mi psala Ingridka, jestli nechci jít na párty - oslava narozenin kamarádky Adamovy přítelkyně.. Jsou to druhačky.. A Adam tam bude mít slečnu a Ingridka Petera. A možná by přišel i BP.. Super.. Tak to fakt dík nechci. Byla bych tam zase jen já a 2 páry.. A nebo 2 páry, já a BP. Opilej jako vždy.. Vážně dík. Poděkovala jsem za pozvání, ale odmítla jsem. Po šesti hodinách venku jsem docela utahaná. Ale domluvily jsme si na zítra třeba kafe. Zatím ne na určito, ale uvidí se zítra. Jo, než jsem v 11 odcházela, stavila se za mnou Emi, že prej co dneska dělám, že Slavy jde hrát fotbal, a že ona je bezprizorní. Řekla jsem, že jdeme na procházku, že se může přidat. Na to mi řekla, že je trochu nemocná.. :( Když jsem se vrátila (mimochodem na vrátnici nebyly moje klíče který jsem tam dávala po tom, co jsem se ptala Emi, jestli je nebude potřebovat.. :) Asi potřebovali do ledničky pro jídlo. :) ), Slavy ležel, jako téměř vždy, v posteli. Prej má zvrknutej kotník. Jelito. :D Chvíli jsem s nima pobyla, pokecala, vzala si kousek čokolády, nechala si od nich nahrát fotky, na kterých jsem já a šla jsem na svůj pokoj. :) Tak asi tak. Když nemám nic v plánu, nikdo nepřijde. Když mám plán, chodí za mnou spousta lidí, že bychom mohli dělat tohle a tamto.. Zákony schválnosti. Však víte. Ale teď už půjdu opravdu spát. :) Jen... Neteče mi na pokoji voda.. Zatím, tak uvidím, jestli se to spravilo, jestli fungují sprchy nebo o co tady jako vlastně jde. :) Dobrou.

PaZL

Moře, pláž a Zuzanka. :)

Moře, pláž, bez Zuzanky. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Tak koukám, že včerejší příspěvek byl bezkonkurenčně nejkratší. :) Ono psát zpětně má některé nevýhody.. :)

Den 39. Druhý test

Tak jako dneska.. Počas nic moc, ale už není taková zima.. Trochu přes den mrholilo, ale ne nijak moc. Jo, ráno jsem tradičně klepla na Olaiu, že je jako čas jít do školy. A ona tam měla Maríu. :) Učila se tam hematologii. Tak snad se to naučila. Už se nemůže dočkat Staropramenu, kterej jsem jí slíbila. Tohle pivo jí prej strašně moc chutná. :) Je hezký to takhle slyšet. :) To je člověk hned na svou zem pyšnější. (Jen kdyby ty vládní hovádi nedělali tolik ostudy, co? ...) Cestou do školy jsme se smluvili, že je naprosto nezbytné diskutovat otázky v tom testu v jeho průběhu. :) Všichni jsme byli totálně dutý. Nebo jsme to aspoň říkali.. Ale ten výsledek mluví za vše.. :-/ Ve škole nám zase změnili plán... Jak jsem psala, změny se tu děli ze dne na den.. Teď to ani den nebyl.. Měla bejt přednáška a pak test. Tak to bylo tak, že napřed měli praxi, pak byla přednáška, pak jsme asi třičtvrtě hodiny čekali a pak byl test.. Fakt mrhání časem.. V průběhu praxe - na kterou jsme chodit nemuseli, jsme si ještě četli prezentace. Nakonec jsme nebyli jediní.. Asi 3 další lidi praxi zatáhli. :) A taky se pokoušeli číst. Přednáška nic moc... Četla jsem to už včera na netu.. Respektive usínala jsem u toho. Pak přišel test.. S opisováním jsme se rozloučili hned v úvodu, protože nám bylo řečeno, že test budeme psát v posluchárně.. A ty bejvaj veliký a prostorný. HAHAHA. Fakt jsou vtipný. A test byl brutální. Tak kdyby byl v češtině a kdyby to pořádně odpřednášeli (to druhý by stačilo i pro tu anglickou verzi), tak by to asi tak brutální nebylo.. Otázky stylu:

Vyberte všechny správné odpovědi o zmrzlině:

1. Je studená
2. Může i téct, ale většinu času neteče
3. Bývá hořká
4. Je možno koupit několik druhů, nejčastější je však polárkáč
5. Vyskytuje se v souvislosti se zimou

A-1 B-2, 3, 5 C-všechno správně D-1, 2 E-všechno špatně

Na 3 listech 30 otázek. Tohohle stylu. Nemám to ráda ani v češtině.. A odpovědní arch, kterej měl vlastní pravidla, který byly uvedený pěkně v jeho horní čtvrtině... Dělali jsme křížky do kolonek A, B, C, D a E. Wau.. Ne všechno jsem pochopila. Přiznám se, že něco jsem tipovala.. Jistě jsem věděla asi jen 3 otázky. Naštěstí si šlo trochu radit.. Jako konzultovat otázky, se kterýma jsem si fakt nevěděla rady.. Ani nevím, kolik nám celkem dali času.. Občas tam byli 2 doktoři, občas jeden, občas ani jeden.. Prostě mazec.. Některý věci neodpřednášeli.. Jo, mohla bych je vědět, ale vážně nevím, s čím vším jsou spojený malformace oběhu.. Věděla jsem to jen u těch jednotek, u kterých to zmiňovali.. A vůbec.. Něco bych i věděla, ale i v těch prezentacích prostě nebyli pojmy a některý názvy vysvětlený, takže i kdybych to z těch prezentací uměla nazpaměť, stejně bych to vědět nemohla.. A celou pediatrickou chíru (nebo vlastně vrozené malformace - o chíru se v tomhle předmětu asi moc nejednalo) za tejden přečíst a naučit se nemůžete.. Nevím, jestli jsem to napsala srozumitelně.. Stejně to po sobě ještě přečtu. No.. Španěláci požádali o rychlé opravení našich testů.. Ostatní budou vědět výsledky až v pondělí. My už je víme.. Bylo 30 otázek. 60% bylo nutné dosáhnout ke splnění zápočtu. Pokud dobře počítám, tak 18 správných odpovědí byla spodní hranice.. Španěláci měli po 19 (měli to stejně ;) ), já měla 20.. Uffffffff. Je to ostudný, ale jsem přešťastná, že to mám z krku.. Stejně se to budu učit znova.. Ale asi až příští školní rok na pediatrii. U nás jsou na vrozený malformace vysazený. :( Mno. Tak nakonec to dopadlo dobře, ale měla jsem bobky, to fakt jo. Někdo rozbil skleničku.. Kdovíkde.. Jen jsem slyšela ránu. Cestou ze školy jsem se stavila pro index - teda improvizovaný index - na sekretariátu pohotovosti, kde jsem ho včera nechala, aby mi zapsali zápočet.. Samozřejmě mi ho nezapsali.. Prej pan profesor říkal, že to musí zapsat do indexu.. "Ale já jsem Erasmus..." "Ahá.. Já totiž nemám váš seznam. Pan doktor mi ho měl dát, ale nedal a teď je v Anglii." Super.. Tak po chvilce dohadování, kdy paní mluvila Polsky a já Česko-polsky jsme se dohodly, že přijdu příští čtvrtek. Ve středu se Tomasz má vracet, tak snad dodá i ten náš seznam s výsledkama.. :) Došel mi chleba, tak jsem si ho šla koupit. S ním jsem si koupila i džus, pomazánkový máslo, sušenky a makrelu. Měla jsem jí k večeři. Dlouho jsem jí nejedla. A dlouho asi taky nebudu.. Nevím... Je dobrá, ale některé její části jsou opravdu tučné. Jinak jsem si k obědu udělala knedlíky plněné masem.. Ale převařila jsem je.. Po zkušenosti s nedovařenýma pirohama jsem tam ty knedle nechala trochu déle a ejhle.. No, ale nebylo to tak zlý. Nesnědla jsem jen 2. :) Z šesti. A koupila jsem si i kysaný zelí. Naše je lepší, ale tohle se taky dá. :) Každopádně dnešek byl docela dlouhý. Školu jsem opouštěla asi v půl 2. A na pokoj jsem přišla asi před třetí. Takže tak. Jsem utahaná jako to kotě. A to je teprve 9 hodin. Asi se půjdu umejt, kouknu na další film (možná při něm usnu) a půjdu spát. :) Dneškem mi skončili moje školní povinnosti. Teď jen vyřídit správně všechny papíry. :) Tak mi držte palce.. Přecejen jsem v Polsku. :)

PaZL

P.S. Začalo pršet.. Bubnuje mi to do okna. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Zase dopisuju zítra. :) Včera jsem se začala pozdě učit a už jsem neměla ani šas ani chuť psát.

Den 38. Nutnost učení.. Zase.

Přednáška byla jen dopoledne. Tak jsme přišli na kolej asi po 11. Od 2 hodin jsem se přemlouvala k učení. Nebylo to nic moc platný. Asi v šest jsem se k tomu dokopala.. Nedovedla jsem si představit typ těch otázek.. Četla jsem si vytištěné prezentace a u těch, které byli na internetu jsem usínala.. Koupila jsem si 2 pytlíky "emenemsek", udělala kafe... Stejně jsem byla grogy. A co mě štvalo nejvíc? První slunečnej a docela i teplej den asi po 2 tejdnech a musíme se učit... Je fakt, že jsem klidně mohla ven, ale co kdybych se začala učit dřív, že? Spát jsem šla asi o půlnoci. Nic jsem neuměla.. V hlavě prázdno...

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je půl 11. Jsem osprchovaná. To je snad poprvý, co se mi to takhle povedlo. Chtěla jsem jít už v 9, ale mluvila jsem s mamulkou. :)

Den 37. První nuda

Jaké nás čekalo ráno překvapení.. 10 centimetrů čerstvého prašánku. A stále padal nový! Jako polystyrenový kuličky to vypadalo. Zastesklo se mi po lyžování.. :( Než sem přijela, Olaia viděla sníh asi jen 2x.. Od tý doby, co je tady, už ho nechce vidět nikdy. Tak asi tak.. Lidi, to počasí se vážně zjančilo. Zima jako na Sibiři, sníh a přitom 25. března... Namám slov. Odpoledne tak chabě vykukovalo sluníčko.. Takže břečka.. :( Zatáhli jsme druhý seminář. Původně být neměl, pak zas jo, páteční program se taky změnil.. Fakt změny ze dne na den.. A to mě nebaví. Byli jsme unavení.. A čekat 2 hodiny na to, aby nám zase doktor četl něco ze slajdů.. To zvládneme doma sami.. Fakt jo. Máme možnost chybět jeden den.. Takže jeden seminář nikoho nezabije. Nadto jsme Erasmus.. :) Cestou jsem si koupila sušenky.. Na pokoji jsem je hned všechny snědla. Hloupá investice.. Nemůžu se na sebe ani kouknout.. Jsem jak "mišelín". Hnus. Už se těším domů, až začnu nějak sportovat.. Tohle je už neúnosný. Jinak jsem celý odpoledne nic nedělala.. Venku hnusně - to se vám nikam nechce.. Už mě nebavili ani Přátelé.. Na knihu jsem byla moc unavená.. Tak jsem si otevřela školní prezentaci a začala podtrhávat.. Upřímně, nedokážu si představit, jaký otázky v tom testu můžou být.. Jednak nám neříkají nic nového (jen ty divný lidi ze školy se furt tak blbě ptaj..), druhak ani pořádně není co se učit.. Si myslím. To bude prča, až ten test nenapíšu. Zítra se na to vrhnu. Přečtu to jednou, pak to prolítnu.. Myslím, že to bude stačit.. Respektive bude muset.. :) Jo, večer přišla ještě Emi jen řešit, jestli nevím o nějaký cestovce nebo co.. Jako na výlety.. No, asi budou muset hledat v mapě, kam se chtěj podívat a pak tam vyrazit.. Jinak nevím. Začínám bejt divná.. Slavy začal mít takovej divnej smysl pro humor.. Nedokážu to popsat.. Já něco řeknu a on to zopakuje.. Jako by se divil, nebo opravoval.. Nebo co.. A při tom nedělá ani jedno.. Mě to jako trochu vytáčí.. A taky ten jeho bulharskej přízvuk.. Když promluví, ví se to i za pancéřovejma dveřma.. :) No jo, dneska jsem nějaká grogy. Půjdu spát. Brzo!! :) Dobrou.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Zase dopisuju další den. :)

Den 36. Bez praxe

Škola děsná nuda.. Opět. Ledviny a jejich vrozené malformace.. Všechno slyším podruhý nebo po třetí (to ovšem není záruka toho, že si to budu pamatovat. :) ). A pokaždé jinak.. :( Nemusíme chodit na praktickou část. Tak jsme rádi.. Problémeček je v tom, že není část seminářů a část praktik.. Je seminář ráno, pak praktika, a pak druhý seminář... Tak jsme přes praktika byl na čaji.. Asi 2 hodinky. Bylo to fajn. Návrat do školy ne.. Šlo to sice rychle - jako ta přednáška, ale bylo to jen čtení ze slidů a to zvládneme i doma.. Sami. :( Odpoledne jsem nedělala nic záživnýho. Čekala jsem na večer.. Na párty.. A jak už to tak bývá, když se na něco těšíte - moc to nedopadne. Několik členů šesťáku ochořelo. Já měla jít se Španělákama a Bulhárkama někam na véču a pak do Irish pubu. Pak mi psala Maddie, že mají v plánu véču kruhovou a pak se uvidí. Chtěli jsme to nějak spojit. Jako udělat jednu velkou akci. Posléze to ale byla večeře "jen" holky ze šesťáku. Tak jsem se rozhodla jít s nima.. No a ve finále jsme byly "jen" 3. Maddie, Ingridka a já. Teda bylo to moc příjemný. Strašně pěkně jsme si popovídaly. Měly jsme sraz v 9, šly jsme pěšky. Daly jsme si čaj a něco na zub a ani jsem se nenadála a bylo skoro půl 1. Uteklo to strašně rychle. Jsou moc fajn, holky. :) Poznala jsem místo, kde žijou. Je to tady nad kolejema.. Mimochodem spousta bytových domů. Moderních, moc hezkých, včetně podkrovních bytů. :) Krása. Jde se tam k nim kolem lesa.. Když jsem vycházela z koleje, tak jsem slyšela takový těžkopádný dusot.. Jojo, divočák je zpět. Byl ode mě tak na 30 metrů. :) Docela respekt. Ale asi byl vyplašenější než já. Prej jich tu v prváku bylo skoro čtyřicetičlenný stádo. Ale protože plenili lidem zahrádky a obecně dělali bordel, tak byli někam deportovaný. :) Ale teď... První vlaštovka (=divočák) sice jaro nedělá, ale možná bude velký návrat divokých prasat zpět na kolejní pozemky. :) Nicméně na kolej jsem se vrátila asi po půl 2. A taxíkem. :) Mějte hezký den.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je asi 10. Momentálně se necítím moc dobře.. :( Až to dopíšu, půjdu si lehnout.. A možná si před usnutím ještě přečtu dnešní seminář.. Ale spíš si pustím Přátele. :)

Den 35. Dětská chíra a cappucino v Indigu (dneska toho bylo nějak moc :)) )

Tak dnešní ráno stálo za všechny prachy.. Měla jsem sraz se Španělákama, že jako spolu půjdeme do školy. Tak jsme šli. V tom problém fakt nebyl. Mrholilo. Cestou na tramvaj začalo pršosněžit.. Neměli jsme deštník.. Nebyla by to cesta tramvají, kdyby se cestou do školy tramvaj nerozbila.. :( Tak jsme šli pěšky.. Byli jsme durch. A to jsme ještě pořádně nevěděli, kam máme jako jít.. Jsme v nemocnici pro děti a dorost, což je dost jinde, než je ta nemocnice, kde jsem teď byla 4 neděle.. Máme dětskou chíru.. Teda něco tak děsnýho jsem tady ještě nezažila.. Je nás hodně.. Prvních 20 minut jsme neslyšeli nic jinýho... Je vás hodně, nemáme kapacity.. Rozdělím vás do skupin.. Je vás hodně.. Jako Erasmus studenti jsme nabídli, že praxi můžeme vynechat, že nám jde o test a o semináře... A ty 3 dny praxe (teda stání u zdi na sále nebo na oddělení) nás teda fakt nespasí.. Tak uvidíme zítra, jak bude rozhodnuto.. Profesor je divnej. Lidi jsou divný. Stýská se mi po šesťácích.. :( Asi hodinu a půl jsme strávili na rentgenový vizitě. Profesor nenechal nikoho moc domluvit (jako ostatní doktory, když nám anglicky popisovali své pacienty..), všechno dělal sám, všechno uměl nejlíp.. Takovej z toho mám pocit.. Byl tam ale smutnej případ jednoho kluka.. Šestnáctiletýho.. S hodně špatnou prognózou. :( Co bylo ale dobrý, bylo to, že jsem správně odhadla diagnózu. U tohohle kluka určitě. Jiná holčička ještě diagnózu nemá, ale mluvili tam o nemoci, na kterou jsem myslela.. Mimochodem stejná, jako má ten kluk, ale v tomhle případě dost záleží na věku. Si myslím.. No jo, medicína není jen o uzdravování a o zázracích.. :( A seminář byl na draka.. Ztráta času.. Nic novýho neřekli. A prej, že oboustranná tříselná kýla je častější u holčiček.. No, možný to je, ale co nám říkali na gyndě je to, že když má holičika tříselnou kýlu, tak se jí musí udělat karyotyp.. (jako chromozomy) Protože je to chromozomálně nejspíš chlapeček.. Jojo, syndrom testikulární feminizace neboli syndrom androgenní rezistence. Jsem zase chytrá jako rádio.. :) Ale to nám dnes neřekli.. :( Tak nevím. Podle mě to není zas tak nedůležitý.. Ono v zadržených varlatech vzniká častěji nádor..

Jinak Olaie dneska nebylo dobře, tak šla ze školy dřív. Cestou na kolej jsem se stavila na trhu - mám to cestou. Koupila jsem si cibuli a nějakou zeleninu. Markos šel se mnou. Cestou jsme se bavili o jídle. Chutnají mu zelný listy.. Prej jestli to znám.. Haha. Tak jsem mu osvětlila, cože moje maminka dělá každý Vánoce. :) Bylo to moc fajn. Vyměnili jsme si recepty, šli pěkně lesem a dohodli se na odpoledne, že bychom vyrazili ve třech jen tak na kafe. Měla jsem hlad, protože jsem jedla jen ráno jogurt a k sváče croissant.. Přišla jsem na pokoj a tradičně zapla počítač.. A vyndala kuřecí z mrazáku. :) Psalo mi asi 5 lidí. A když komunikujete s rodinou a přáteli, čas vám vždycky příjemně utíká. Najednou přišla Olaia, že bychom mohli na to kafe.. Ale já nejedla... No, to je jedno, najím se pak. Indigo je moc fajn kavárna. Celá v barvě indigo. :) Příjemný. Kafe bylo dobrý. Docela. Olaie se ale přitížilo, tak jsme mazali domů. Dokonce jsme si museli vzít taxi, protože začala mít migrénu. Nevypadala dobře. Chůdě. Snad spí a bude jí zítra dobře. Když jsem přišla na pokoj, měla jsem krutej hlad.. Půl dne jsem nejedla.. (Zase žvanec, co tetko.. :) ) Příprava toho jídla, co jsem si vymyslela, byla dlouhá. Pořádně jsem si to užila a nemohla se dočkat výsledku. MOC MOC jsem si pochutnala!!! :D

Bramborky, kuřecí prso restované, restované žampiony na másle a paprika s rajčetem. Tak takhle královsky jsem si tu ještě asi nevařila. :) Mňam. A jako dezert 3 zbývající piškoty s želé. (Něco jako naše Pim's.) :)) Závidíte, co? Jsem napucnutá.. A zase jsem se narvala na noc, ale.. Tyhle špeky mě budou těšit. :) Dobrou noc.

PaZL

P.S. Jawar dneska udělal internu. Napodruhý nebo napotřetí.. Nevím přesně. Ale nikomu to nesmím říkat. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Čekám až se mi dopere druhá pračka.. Teď jsem tam dala prádlo. To předchozí jsem musela prát 2x.. Když tuhle pračku vypnete v půlce programu, tak když ji potom zase zapnete, tak jede program od začátku.. Já jen nechtěla, aby ta pračka při ždímání tak skákala..

Den 34. Uklízecí

Probudila jsem se po 10. Mluvila jsem hned z rána s mamkou. K snídani jsem si udělala chlebík se sýrem - asi ve 12.. Pak jsem mluvila s bráchou. Pak jsem se pustila do uklízení. Pračku měla Emi.. Tak jsem si půjčila vysavač, převlíkla postel a vytřela. A umyla zrcadlo. :) Asi v půl 4 jsem si uvařila velikou porci brambor s fazolema a mletým. Bylo mi těžko asi do 7. Ale bylo to jedlé. :) Koukla jsem se na Anděly a teď koukám na Uvolněte se. :) Ráno máme sraz v 7:45.. Jdeme se Španělákama do školy. :) A to by bylo pro dnešek asi všechno.. Počasí nic moc.. Venku vlhko - takže asi drobně pršelo.. A taky zima. Už několik dní. Chci se dostat do postele brzo.. I když už teď je čtvrt na 11.. Tak asi to zase jistí půlnoc. :) Dobrou.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je skoro půl desátý.. Mám rozkoukanýho Pottera. Až tohle dopíšu, tak si dám sprchu a budu koukat z postýlky. :)

Den 33. Neplánovaně znovu v Oliwě

Tak jako ta párty včera.. Hukot. Byla to párty 3 holek z páťáku. Přestěhovaly se, tak na počest toho udělaly párty. Bydlí v centru. Nádherný 3+1. Za 3000 PLN. Krásné velké místnosti a holky si je moc pěkně zařídily. Ze začátku jsem se cítila trochu divně. Znala jsem jen lidi ze třídy.. Postupně jsem se představovala i ostatním. Abych ale zahnala rozpaky, chopila jsem se foťáku jedné holky a chodila a fotila lidi. Byla to celkem zábava. Pak jsem se tak různě přemisťovala a mluvila s různými lidmi od nás i z páťáku. Poznala jsem některý holky, se kterýma budu chodit příští tejden do školy... Nepamatuju si jediný jméno. :) Přišla jsem na kolej asi v půl 3 ráno. :) Překvapilo mě, že i když jsem byla opilá, tak jsem mluvila anglicky. Jako, celkem si myslím, v pohodě.. Teda já to asi moc dobře neposoudím, ale.. :) Jedinej, na koho jsem mluvila česky byl pes. :D

Dneska jsem vstávala po 10. Zevlila jsem asi do 2. Mluvila jsem s mamkou, udělala si chleba a tak. Nic se mi nechtělo dělat.. A nadto jsem cítila náběh na migrénu.. Pak ale přišla Emi, že jdou do parku do Oliwy, že tam nebyli... A že když svítí sluníčko, že by to mohlo bejt fajn, jestli s nima nechci jít. Já na to, že musím jít nakoupit.. Tak jsme se dohodly a spojily to. Napřed jsme se prošli v Oliwě, pak jsme šli nakoupit. Bulhárci děsivě jí. Teda hlavně Slavy. Se ale ani nedivim, protože on je děsná vazba. :) Koupila jsem si mraženýho pangase. :) Tak jsem si ho hned udělala k večeři. Jo, Ona odjela.. Tak jsme se rozloučili. Nebyla smutná. Prej jí ale bude chybět moře. :) Jo, to jsem vám ještě chtěla.. Bulhárci jsou zvyklí jíst bílý jogurty.. A tady je pořádně neseženete.. Tak si v lékárně koupili Laktobacila a dělají si jogurt na topení z mlíka. :) A voní báječně! Za jednu noc mají plný kyblík jogurtu. Emi je z farmy, takže všechno tohle zná. Fakt jsem koukala. :) Jo, a ještě jsem chtěla říct, že ER kurz byl nejlepší. Absolutně. Jsem strašně ráda, že jsem si ho zapsala. :) Připojím pár fotek. :) Tak já jdu do sprchy.

PaZL

Silačka. :)

A pár ze školy. :)

Peter, já a Monica v roli záchranářů. Shashi v roli zbitého chlápka. Mlátička byl pan doktor. :)

Shashi po našem "útoku". :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Tak jsem dopsala včerejšek a směle na dnešek. :)

Den 32. Můj první test

Ráno byla břečka. Nicméně do školy jsem šla. Jak jinak. :) Doktor už tam byl. Ale my museli čekat na všechny členy naší grupy. Pak jsme teprve mohli jít do třídy. Tam nás čekaly pro každého 2 papíry, pěkně rozmístěné, aby se minimalizovalo opisování. :) 20 otázek. 10 od jednoho a 10 od druhého doktora. 10 multi choice (0-všechny odpovědi správné), 10 single choice - jen jedna odpověď je správná. Měla jsem strach, že časový limit mi nebude stačit.. 20 minut.. Každou otázku jsem četla 2x.. Pořád jsem srovnávala, kdo už začal druhý papír a tak. Nakonec jsem test odevzdala jako 3. z osmi. Asi jen se dvěma otázkama jsem měla problém - jako překladatelskej. A nakonec jsem měla jen 2 chyby.. A to v single choice části. To mi přišlo jako hodně vtipný. :) Praktickou jsem dělala jako druhá, protože se nikomu nechtělo jít. Udělala jsem spoustu chyb, ale v záznamu o "zkoušce" se neobjevila ani jedna. :) Pan doktor napovídal, byl zlaťoučkej, fakt. V mezičase jsme si s lidma tak povídali, vtipkovali.. Byla pohoda, si myslím. Lidi jsou tu fakt fajn. Byl to můj poslední den strávený s nima ve škole. Ale v úterý budeme mít párty. :) Tak se těšim. Jo, a s Ingrid jsme minulý týden vymyslely, že jako tečku za ER si dáme palačinku. Dala jsem si s nutelou a banánem. Byla to glukózová bomba. Fakt sladký až na půdu. Ale docela dobrý. Každopádně jsem ale říkala holkám, že jestli přijedou do Prahy, tak jim ukážu, co je to palačinka. :)

Jinak jsem dneska chtěla jít nakupovat, ale nakonec měla být jako rozlučka s Onou, protože zítra odjíždí. Tak jsem si jen šla koupit chleba a nakupovat půjdu zítra. :) S Onou jsme byly v cukrárně a zase jsme si daly kopec zmrzliny a šlehačky. :)) Byly jsme tam Ona, Olaia, Maria, její maminka a kamarádka maminky. Bylo to příjemný. Teď je 20:35 a s Maddie jsem se akorát domluvila na přesněm čase našeho setkání. Jdeme na párty. Jsem unavená, ale co. Bude tam dost lidí od nás ze školy. A můžu odejít dřív, ne? Bulhárci prej jdou taky někam ven.. Nakonec jdeme na stejnou párty. :) Ale chtěj pak jít ještě tancovat.. Já fakt už ne. Budu tam tak hodinku a půjdu domů, jak to tak vidím. :) Jedem taxíkem, protože mě Maddie ukecala. :) Tak zpátky jedu tramvají. Nebo pěšky. Je to kousek. :) Tady pořád používají taxíky.. Je to děs. Já to mám doma 40 minut do centra a jezdím sockou. Tady je to do centra 20 minut pěšky, ale musí se brát taxík. :) Bude to zase drahý. :) Ale párkrát... Grrr.

Jo, až se vrátím, podám hlášení.. Zatím

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Jsem na vás včera dobře hodila bobana.. :) (to slovo je divný). Omlouvám se. Dopisuju to teď a pokusim se nic nevynechat. Ono se toho ale vskutku moc neudálo.

Den 32. Snaha o učení, díl druhý. :)

Ráno pro mě představovalo šok. Koukla jsem ledabyle z okna a viděla jsem šedo. Když jsem se koukla lépe, zjistila jsem, že chumelí... Probůh!! Vždyť je skoro konec března!! :( Ve škole jsme měli poprvé jen teorii. Pan doktor nám ale za to kreslil barevnýma fixama na tabuli. Probírali jsme medicínu nebo lékařskou péči při katastrofách. Když je jako hodně zraněných a tak. Kterak je rozdělovat a kterak o ně pečovat. Skončili jsem kolem 12. Myslím, že jsem šla hned domů. Jo, o pauze se v hlavách některých mých spolužáků urodil nápad, že by jako všichni vyjeli v červnu do Prahy.. To by nebylo zlé. Maddie mě pořád ujišťuje, že vážně přijede. Myslím, že tak jako tak to bude fajn. :) Po škole jsem seděla na pokoji a zevlovala.. Asi v 6 nebo kdy jsem si otevřela sešit a četla poznámky. Když jsem šla ze sprchy, oknem na chodbě jsem zase viděla vánici. Přes skype jsem si ještě psala s Yawarem a řešila nějaké věci ohledně resuscitace. Když v tom mi řekl, ať se podívám ven. Už jsem ležela a nechtělo se mi. Říkala jsem si, že vím, že sněží. Nakonec jsem ale vykoukla a jaké bylo moje překvapení, když všechno bylo bílé, pokryté 3 centimetrovou vrstvou sněhu.. :( Hnus bílej. Asi v 11 mi někdo klepal na dveře. Byla to Emi. Otevřela jsem a ona proběhla mým pokojem rovnou k oknu. "Vím, je bílo", pomyslela jsem si... Ale kdepak. Pod našimi okny hledalo kus žvance divoké prase. Dobrej metrák mělo. :) Tak jsem ho pozorovali, dokud se nám neztratil z očí. :) Pak jsem ještě chvilku četla a pak šla spát. :)

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je 9. Chci se už asi hodinu učit. :) Haha. Ale už jdu na to, jen tohle dopíšu.

Den 31. Snaha o učení

Škola byla zase super. Doktor nám mezi výkladem vyprávěl vtipy na Poláky. :) Zase jsme zachraňovali. Měli jsme mít seminář a potom praktickou část, ale pak nám řekl, že teorii probereme při praxi. Tak jsme se zase jali zachraňovat figurínu. :) Skončili jsme asi ve 12. Pak jsem šla na pokoj, ani jsem si neudělala jídlo, chvíli pobyla a pak šla hledat poštu. :) Když jsem se vrátila, chvilku jsem pokecala s Emi - pořád dole vyzvedává můj klíč. :) A pak už jsem měla fakt velkej hlad. Zahnala jsem ho špagetama s boloňskou omáčkou. Jako vlastnoručně dělanou. :) (Zase jídlo, co, teto? :)) ) Když jsem dojedla, bylo zhruba asi 5 hodin. Mluvila jsem s mamkou, psala si s Drahým a koukala na Přátele a uteklo to. Teď jsem si dohledala poslední slovíčka a půjdu makat. Ale napřed do sprchy. :) Jinak počasí je na draka. Chvílema svítilo sluníčko, chvílema ne, strašněj vítr a zima. Zvláštní je, že ať jdu jakýmkoli směrem, vítr fouká vždycky proti mně. :) Jo a už tu kvetou sněženky a ty druhý fialový kytičky, jejichž název jsem zapomněla. A taky už jsem viděla berušky. Asi 3. Ale všechny rozšlápnutý. Nějak nemám štěstí. :) Tak dobrou noc. Teda.. Učení zdar. :)

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Dneska jsem nějaká unavená. Asi si půjdu dřív lehnout. Irish pub dneska odvolali všichni.. Nedivím se.

Den 30. Zatím nejhorší počasí.

Škola dneska byla zase do 1.. Už dva dny za sebou je takhle dlouhá. Ale docela to utíká - na druhou stranu. Zase jsme trénovali. Já mám ze sebe fakt děsivej pocit.. A ještě dneska jsem neměla svůj anglickej den.. Znáte to.. Jeden den vám něco jde a jinej den tu samou činnost vořete, kudy chodíte.. Dneska ze mě vycházely jen rádoby anglický skřeky.. Ach jo.. :( A zjistila jsem, že neumím ani pravidla českého pravopisu... Asi za chvíli začnu štěkat.. Nebo co.. :( Na zítra jsme se dohodly se Sárou, že půjdeme do služby. Tak to jsem docela zvědavá. A dozvěděla jsem se, že nemusím dělat tu zkoušku, tak je to super. Teď si jenom vyběhat podpis do "indexu", abych s tím pak neměla starosti. :) Jinak jsem byla na pokoji.. Ještě teď fičí za okny vichr. Je to děs. Ráno bylo docela ok, jen trochu mrholilo.. A strašně rychle lítaly mraky po nebi. A odpoledne chvíli pršelo, chvíli ne, chvíli snad dokonce i sněžilo (nebo kroupilo??) ?? Večer jsem otevřela okno.. Brrrrrr. Děsivost. Kdy přijde to jaro?

Jo, je úterý.. Irish pub.. Bulhárci tam měli jít dneska poprvý. Slavy a Markos se včera dohodli ve fitku. A jak jsem pak večeřela se Španělákama, tak mi řekli, že abych šla taky. No, a když to shrnu, tak nakonec jsme to všichni stornovali. :) Venku je fakt hnusně a únava je asi u všech. :) Takže příští tejden. Ale to určitě půjdu, protože máme "kruhovou" slezinu.. Jako po té zkoušce. Kterou já nedělám. :))

Jinak mamka měla dneska narozeniny. Tak snad jsem jí udělala radost i takhle na dálku. :) A ještě něco jsem vám chtěla, ale nevím co, protože akorát mluvim s mamkou a TeHe přes skype. A do toho píšu. A taky občas problikne Drahý. (Tady máš tu zmínku o sobě, abys měl co hledat. : )) ) Jo, koupila jsem si naušnice. Krásný. S bílym kamenem. A ve stříbře. Dneska byla na děkanátě nějaká akce.. Byly tam stánky s jídlem, Avonem a kapkama proti kašli. A taky se šperkama. Móóóóóc pěknejma. Viděla jsem tam jedny naušnice, podobný mým novým, akorát kámen byl červenohnědej a tvar nebyl kulatej, ale takovej slzovitej, jakoby.. Hrozně mě uchvátili.. Pořád jsem na ně myslela.. Nakonec jsem se ale rozhodla pro ty bílý. Náušnice s červeným slzovitým kamenem už mám. Sice jinej tvar, ale mám. Z Egypta. A takovýhle, jako už teď mám, jsem neměla, ale chtěla jsem je mít... Jeslti mi rozumíte. :) Tak jsem si udělala radost. :) A měla jsem štěstí, potože když jsem se vracela z jídla (taky na děkanátě), tak ten stánek už tam nebyl. Poobědvala jsem znova pangase. S lidma ze školy. S Ingrid, Madeleine a Peterem. Utratila jsem dneska moře peněz. Tak jsem nakonec i docela ráda, že ta hospa padla. :) Chtěla jsem se zase osprchovat brzo.. A nic. A taky jsem chtěla jít spát brzo.. A taky nic.. Tak se mějte hezky.

PaZL

P.S. Už jsem si vzpomněla, co jsem chtěla. Jsem tu už 30 DNÍ!! Mazéc. Tak papa. :)