Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je teprve 9. Musím napsat blog, pak rychlá sprcha a pak jeden z filmečků. Na dobrou noc. :)

Den 42. Co vše se dá najít na pláži.

Dneska se mi teda fakt vstávat nechtělo, když ráno zvonil budík. Nakonec jsem se ale ven z postele vykopala.. (Pořád mi padá peřina.. Ale to bude taky tím, že ony ty peřiny tady jsou širší, než mám doma.. To je dobrý - širší peřiny, ale užší postele. Ale mluvila jsem se Zuzou, která je dlouhodobě v Londýně a prej je to všude stejný. :) Šetřej na nás, jak můžou. :) ) Takže, jak jsem psala.. Nakonec jsem vstala. V pátek jsem se dohodla s doktorem, že mám přijít v pondělí mezi 8 a půl 9. Byla jsem tam před čtvrt. Sekretářka mi řekla, že doktor je na hlášení. Mezi odcházivšíma doktorama jsem ho ale neviděla.. Vážně vtipný. Co jako teď? Doktorama se to tam jen hemžilo - i těma, který jsme měli na semináře.. Ale všichni měli tolik práce.. Nechtěla jsem rušit.. Spoléhala jsem na sekretářku.. To jsem ale neměla dělat, protože mě evidentně nenáviděla.. A to, i když jsem se na ní snažila mluvit polsky.. Kráva. Nakonec (asi po hodině) jsem oslovila jednoho doktora.. On mi řekl, že musím počkat na vedoucího oddělení (na šéfa), ale že to řekne sekretářkám, že tam jako na něj čekám, ať mu to vyřídí.. Asi 15 minut na to, jsem viděla šéfa, jak nese rtg snímky a jde na radiologický konzilium.. Bézva.. 100% spoleh na krávu. Když mě tam doktor znovu uviděl, zatvářil se všelijak. Řekl, že jim to říkal.. Odpověděla jsem mu, že vím, že jsem to viděla.. Že klidně počkám, ať si nedělá starosti. Asi v 10 jsem konečně zahlídla toho doktora, se kterým jsem byla domluvená. Neváhala jsem ani chvíli a řekla jsem mu, že bych ráda podpis. Zeptal se mě, jestli chci taky jedničku (v Polsku "pětku"). Řekla jsem mu, že známku nepotřebuju (stejně z toho mám za 2 měsíce zkoušku..). Takže asi po 2 hodinách jsem odešla. V mezidobí jsem sledovala maminky a tatínky s na první pohled zdravě vypadajícími dětmi. Na jednu berušku jsem dělala obličeje, na druhou jsem se usmála.. Jsou to sluníčka. Hlavně, aby byly všechny ty děti v pořádku. Měla jsem hlad.. Nesnídala jsem.. Objevila jsem nemocniční bufet. Dala jsem si kafe, housku se šunkou a něco malého sladkého. A hned mi bylo líp. Počasí bylo nijaký. Nebyla zima, ale bylo šedivo. I tak jsem se ale rozhodla nelenošit a vyrazit do města. Užívala jsem si to. Koukala na štíty domů, užívala jsem si detaily. Udělala jsem spoustu fotek.

Zase ulice Mariacka.

Dlugie Pobrzeže.

U námořního muzea.

A poprvý jsem se podívala do kostela sv.Kateřiny. Oni rekonstruujou jeho věž.. Takže vypadá zavřenej. A žádnej velkolepej vchod taky nemá.. Takže když jsem tam byla naposled, radši jsem ani nezkoušela jít dovnitř. Dneska jsem to zkusila.. Není tak honosně vybavený, jako ten kostel v Oliwě. Je spíš takový strohý. Ale docela pěkný. Tak jsem se prošla, pokoukla a šla dál. Teda.. Šla jsem už na kolej. Blížila se půl jedná. :) A co čert nechtěl.. Zrovna vykouklo slunce a vypadalo to na modrák. Na koleje jsem šla pěšky, přes les a pořád jsem se koukala, jestli někde není divoké prase. A taky jsem si pořád hlídala, na jakej strom bych asi vylezla.. A co bych křičela.. Naštěstí pomoc se řekne podobně. :) Nic takového jsem ale nepotřebovala. Pěkně jsem došla na pokoj, připálila pár pirohů (jako sobě k obědu :) ) a dala si pohodičku. Bylo mi ale líto, že bych propásla tak krásnej den a tak jsem se rozhodla, že půjdu na pláž. Naplánovala jsem si trasu Brzežno-Jelitkowo. Nebo naopak, podle toho, jaká tramvaj mi pojede. Tu do Jelitkowa jsem si schválně nechala ujet.. :) Byla docela plná. Hned za ní jela tramvaj do Brzežna. Taky plnější, ale dalo se. :) Naposledy jsem byla v Brzežně, když byl na pláži sníh. Je to tak super se procházet po písku. Vedle šumí moře.. Nádhera. Když jsem odcházela z pokoje, cejtila jsem se dost unavená. Když jsem se ale začala procházet po písku a slyšela to moře.. Veškerá únava byla pryč. Je to neuvěřitelný. A krásný místo. Spousta dětí.. Neznám pro ně lepší místo.. I pro jejich plíce. Prostě závist bledá. Prahu miluju, ale měli bychom si tam nechat zavést moře. Pak by to bylo nejdokonalejší místo na světě. :D

A teď k tomu názvu dnešní kapitoly. Ze začátku mé procházky to vypadalo, že to bude docela rychlé.. Jako, že ta vzdálenost, kterou jsem si předsevzala ujít, bude malá. Nakonec to ale bylo zhruba jako z Jelitkowa do Sopotu. Takže krásná, dlouhá procházka, při které byla spousta času dělat fotky a všímat si detailů. Takže kromě takových těch obligátních věcí, které na pláži najdete - jako je moře, mokrý a suchý písek, zdejší pláže poskytují spoustu věcí navíc. Například lem z mušliček. Krása. Taky sklo a různej jinej bordel. Jak už to tak bývá. A taky :

Úsměv pěkně do objektivu poprosím, vážená dámo..

Pravda, labutě na Gdanské pláži už nás nepřekvapí. Stejně tak jako racci, samozřejmě.

Ale kravec? To už je trochu moc, ne? To co zobe je na proužky nakrájený chleba, který byl, obzvláště v jenom místě, taktéž nedílnou součástí pláže.

Už na předešlé fotce nešlo přehléhnout věrněho druha většiny světových měst. Samozřejmě nechybí i na Gdanské pláži. :)

Psíků nespočet. Zde jeden za všechny. Samozřejmě lidí a dětí taky, ty ale nefotím. Moc.. :) Jo, teď jsem si vzpomněla na jednu fenku. Francouzskej buldoček.. Nevím, jestli byla březí nebo tlustá.. Každopádně, když se panička rozběhla, že jako protáhne to své zvíře, tak ta fenka udělala takovej drobnej pohyb hlavinkou a vyvlíkla se z vodítka.. Ta slečna ještě chvilku běžela, než si toho všimla. :D Fakt dobý. Tomu zvířeti se evidentně nic nechtělo. :)

A dokonce i kůň. Zde jeden ze čtyř. Původně jsem myslela, že vám sem dám fotku 4 koňských zadků, protože než jsem je stačila vyfotit, dali se do klusu. A myslela jsem si, že to bude jejich jediná fotka. Ale měla jsem štěstí a po chvíli jsem na ně znovu narazila. takže kůň v celé parádě. Foceno maximálním digitálním zoomem. :) A nenápadně. :)

Na pláži dnes bylo možno vidět i Zuzanku. :) Zde s labutí. Kdo by to byl řekl.

Asi je odliv. :) To rozbrázděný - to je od kopyt. A od lidí taky. :) Co se mi ale nepodařilo nafotit, byla fretka, kterou tam 2 holky venčily. Taky se mi nakonec nepovedlo vyfotit partu kluků kouřící vodní dýmku. Taky jsem viděla 2 holky bez bot (schválně), jak si užívají chůzi v určitě ještě studeném písku. :) A teď už si nějak nemohu vzpomenout, ale vytahuji mobil, kam jsem si nahrála poznámky. :) Tak jsem překvapivě na nic nezapomněla. No prostě zážitků hromada. Jo, a kobylince na pláži. To asi taky už dlouho neuvidím.. :) A do toho ještě to pravidelné šumění moře. Jo, jedna starší paní zastavila jednu mladší, která měla hůlky na Nordic Walking. A asi se jí ptala, jak na to. Ta mladší ochotně vysvětlovala a dokonce je té druhé paní půjčila, aby si to vyzkoušela.. Pláž je na tohle chození super místo.

Cesta se mi trochu zkrátila, protože pláží tekla říčka nebo potok nebo co to je, který se vléval do moře. Takových vtoků je tu spousta, ale tenhle nešel přeskočit nebo obejít.. Musela jsem na pevninu. :) Ale taky dobře, protože tím parkem, kterým jsem díky tomu šla, jsem nikdy předtím nešla. Respektive vždycky jsem ho nejkratší a nejrychlejší částí proběhla. Teď jsem si ale užívala park. Lidi jezdili na kole nebo na bruslích nebo seděli na lavičkách. Ze mě opadával písek a schly mi boty. :) Mimochodem.. Hned u pláže byly domky. Nevím, jestli vyloženě rodinné, jestli to nebyly byty.. Tak jako tak výhled na moře a k samotnému moři jen přes pláž!!! Já chci takýýý!

Nebyla by to správná cesta tramvají domů, aby se něco nepřihodilo. Sedla jsem si do tramvaje. A co mě zarazilo bylo to, že v nepravidelných intervalech samy spouštěly označovače na lístky.. Každkou chvíli to mehanicky chruplo. Sranda. Ze tří ve vagonu ani jeden nefungoval. Byla legrace koukat na ty lidi, jak to zkoušejí pořád a pořád a za další 3 stanice znovu - kdyby jako náhodou. :) seděla jsem přímo pod strojkem - takže jsem to měla z první ruky. Včetně těch ksichtů, který dělali. Připadala jsem si, jako bych točila skrytou kameru. :) Ve třech čtvrtinách cesty jsme se záhadně dlouho zasekli na zastávce. Bylo to potom, co tramvaj sice zastavila, ale začala samospádem couvat, což tu taky není žádná rarita. :) Najednou jsem viděla běžícího řidiče.. Co se děje? Do něčeho jsme snad narazili? Nebo snad do NĚKOHO?? Ne, jen byly zaseklý dveře a nešly zavřít.. Tak s tím chvíli rumploval, tahal za hejblátka a tak a nakonec to vzdal a jel s polootevřenýma. :) Zase zábava. Jo, už umím vystupovat a nastupovat do neúplně zastavený tramvaje. Trochu cviku a ejhle. :) Už ani nevypadám jako ožralá. Tak jsem totiž vždycky vypadala, když jsem vystupovala.. Jak čekáte, že ta tramvaj stojí, tak máte jiný pohybový vzorce.. Jsem zvědavá, jak budu vypadat v Praze.. Asi taky jako ožralá, ale proto, že ty tramvaje budou stát a já budu zvyklá na ty jedoucí.. To je pech. :) Wau. Dneska píšu dlouho. A dlouze. A zatím s bezkonkurenčně nejvíce fotkami. Hmmm. Tak se mějte krásně.

PaZL

P.S. Na začátku psaní bylo skoro 9. Teď je skoro půl 12. :) Ach ty úpravy. :)