Je docela pozdě.. Vlastně už zítra.. Chtěla jsem jít spát, ale uvědomila jsem si, že jsem ještě nepsala..
Den 21. Původně jsem ho chtěla nazvat Město jako na dlani, teď ale zvažuju Rozčarování...
Vstala jsem asi v půl 10. Docela pohoda. Udělala jsem si snídani, koukla na pár dílů Přátel. Asi v půl třetí jsem se zvedla a šla na procházku. Včera jsem byla lemra líná, tak dneska objevím zase nové místo. Tak jsem si naplánovala prohlídku takového vyhlídkového místa.. Ona mi už v pátek ukázala cestu a já jsem tam chtěla jít, až bude hezké počasí, ale toho se tady asi nedočkám, takže jsem se rozhodla tam jít dnes. Je to nedaleko a úplně jinou cestou, než jsem odsud zvyklá do města chodit. Vzala jsem si ty puchejřový boty, vycpala si inkriminované místo vatovým tampónkem a jak ty botky byly najednou pohodlný. Vážně. Vydala jsem se cestou lesem, přes jednu silnici, přes hřbitov, přes druhou silnici a ejhle rozcestí. Věděla jsem, že když půjdu rovně, tak vylezu nahoru na vyhlídku, jejíž dominanta je plechový kříž. U cesty vpravo byla cedulka s nápisem Gdanská tvrz. Bylo rozhodnuto. Jdu prozkoumat tvrz. Myslela jsem si, že je to jen pár budov, které jsem viděla už z dálky.. Když jsem se k nim blížila, zjistila jsem, že se dají obejít a já se po chvíli ocitla na opačné straně kopce.. "Bezva", pomyslela jsem si.. "Pár polorozpadlých budov.. Super.. Ale teď chci nahoru ke kříži.." Ale jak? Rozhodla jsem se, že se vracet nebudu, protože přede mnou se otevíraly stále nové a nové cestičky. Ztratit jsem se nemohla, protože jsem pořád viděla centrum města (jen přes vlakové koleje :) ) a tudíž jsem věděla, kde přesně jsem a jak se dostat zpět na kolej. Nakonec se z celého toho kopce vyklupala tvrz, která byla pravděpodobně protkána množstvím chodeb a chodbiček - to se ale jen domnívám.. Vylezla jsem nahoru na vyhlídku. Ten pohled byl úžasný. Mám tohle město vážně ráda. A ta tvrz.. Všecičko krásně upravené, dokonce v jednotlivých místnůstkách byla interaktivní výstava. Vždycky z nějakého období historie Gdansku.. Škoda, že jen v polštině. Tak jsem se tak procházela a procházela.. A kolem mě procházelo hodně mladých párů a slečny měly v rukou květiny od svých milých (MDŽ :) ). Tohle místo je pravděpodobně asi něco jako náš Petřín. :) Cestu zpátky jsem zvolila jinou, takže jsem vlastně celou tvrz obešla a ocitla jsem se na stejném rozcestí jako na začátku (jen jsem přišla z té druhé možné strany). Asi v půl 4 jsem byla zpět na pokoji. Příjemně projitá s hromadou fotek. Věděla jsem, že má dneska jeden spolužák narozeniny a věděla jsem, že bude někde večeře.. Jen jsem nevěděla kdy a kde. A Madlenka nebyla online.. Ale třeba Španěláci budou vědět.. Tak jsem čekala, protože když jsem se vrátila, tak jsem na ně klapala a nikdo tam (nebo to bylo předtím, než jsem odešla?? To už si nepamatuju. Jen vím, že nebyli doma..). Pozdě večer, když se Madlenka připojila a ptala se mě, kde jsem byla a proč jsem nepřišla se ukázalo, že Španěláci opravdu věděli... Jen si možná mysleli, že vím co a jak.. (ale včera jsem říkala, že nevím... Asi neumím tak dobře anglicky).. Nebo prostě zapomněli.. To se stává.. Každopádně mě to mrzí, protože jsem to věděla, že ta akce bude a chtěla jsem tam jít a proto jsem byla doma a nešla večer fotit ven.. Ale co. To se stává, ne? Madlenka řekla, že od teď mě o všem bude informovat ona. :) Je zlatá. Tak asi tak. Je skoro jedna. Půjdu spát. Dobrou noc.
PaZL
Takhle to vypadalo nahoře na tvrzi. V každých těch dvířkách byla část té výstavy.
Asi patnáctý pokus z dvaceti. :) Aby bylo vidět, že jsem v tom Gdańsku vážně byla. :) P.S. Mám stejný fotky, na kterých se tvářím o mnoho líp, akorát tam není ten kříž. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat