Dopisuju až ráno, včera nakonec nebylo tolik času. Na druhý posteli je polský pár s Varšavy.. Začínám bějt mírně vytočená, protože je půl 10, já bych jestě chvilku spala, ale oni pořád pokukovali a šeptali, tak jsem jakože vstala a šla na záchod a tím jim dala možnost vstát, převlíknout se tak.. A NIC. Prostě dál ležej a omezujou mě.. Protože bych se třeba chtěla převlíct, nasnídat a tak... Jenže se o svý jídlo teda s cizíma neznámýma dělit nebudu, to se na mě nezlobte. :) Vyměnili jsme si jen "ahoj" a "dobrou noc"... A moji hosti to nejsou. Zdál se mi k ránu totiž divnej sen, že se vrhli na mou ledničku.. Co o asi znamená, pane Freude?
Den 26. Konečně noční (večerní) focení
Škola byla vtipná, protože jsme teď 2x za sebou začínali v 9 a ne v půl 9. Já ale v půl 9 vstávala a až na cestě do školy jsme si uvědomila, že dneska máme školu normálně od půl. :) Takže jsem přišla asi o půl hodiny později.. Ale stihla jsem všechno. :) Jinak jsme simulovali postupy při traumatech jako je nehoda, skokan z mostu a tak. Pracovali jsme s takovou tou deskou, co se dává pod pacienta, s krčními límci a tak. :) Vázně mě tyhle hodiny baví. Jen abych si něco zapamatovala. :) Jak jsem psala včera, chtěla jsem jít při pátku do služby, ale když jsem se ptala, jestli můžu, tak mi bylo řečeno, že dneska na službě asi není nikdo, kdo by mluvil anglicky.. Takže příští týden.. To tam ale povětšinou budeme ve 2 lidech a to se toho moc neudělá.. :( ale uvidíme, jak to dopadne. Jinak jsem si k obědu udělala těstovinky s tuňákem a houbičkami. Pak jsem se tak courala po netu a přemejšlela, jestli zůstat nebo ne.. Všichni říkaj, že by neváhali, ale já dost váhám.. Ono se musí dát dohromady úplně všechno a to se dá až ten první volnej týden - než přijede mamka. A pak se rozhodnu. Tak asi tak. (Obecně - dneska jsem neměla dobrej den.. Jako psychicky.. Občas to tak mívám.. Dobrý a špatný dny..)
V půl 6 jsem si řekla, že vyrazím, abych tady neseděla jako ta pecka.. Začalo se trochu stmívat a já šla přes ten náš lesopark tady. Hukot. :) Jé, viděla jsem lišku. Fakt normální živou lišku. Nikdy jsem jí asi předtím neviděla. :) Tak mi zkřížila cestu.. A pořád se na mě tak divně koukala.. Vzpomněla jsem si na poučku, že když je obyčejně plaché zvíře přítulné, tak má vzteklinu. :) Tak jsme se chvilku navzájem sledovaly, a pak jsem šla dál. Rozhodla jsem se jít do centra pěšky. Je to přes ten lesík o hodně kratší. Udělala jsem pár fotek - asi 70. Počítala jsem s tím, že některé budou rozmazané, protože nemám stativ, tak jsem některé fotky fotila i 4x.. Ale k mému překvapení vyšly některé fakt docela hezky. Po asi dvou a kusu hodiny jsem se vydala na cestu domů. Původně jsem chtěla jít pěšky, ale zase tu v noci začala bejt docela zima.. A měla jsem zmrzlý prsty.. :) (postavila jsem vodu v konvici.. Aby jim to došlo!!!! a NIC.. Jsou asi zabedněný...) Sedla jsem si na tramvaj, která přijela docela rychle.. Tak ale změnila směr a já se ubírala jinam.. Zase ta zpáteční cesta. :) Tak jsem vystoupila, vyfotila si ještě jeden památník, kolem kterého jsem šla, prošla jsem se na nádraží a sedla na správnou tramvaj. Na koleji jsem se ponořila do internetu.. :) Psalo mi hodně lidí. Zapomněla jsem se najíst a vzpomněla jsem si asi až v 10, kdy jsem začala mít hlad.. V 11 přišla Regina, že tu má kamarádku, jestli by tu nemohla na jednu noc přespat.. No, měla holka štěstí, že jsem ještě nespala.. Tak jsem jako hodná holka řekla, že není problém. Nakonec se z toho vyvinuly 2 kamarádky a 2 noci. A nakonec přišel polský páreček.. Hukot. Fakt. Ona Regina neumí moc anglicky.. A teď, ráno, se tu ty dva mrcasí v posteli a nechtějí vylézt.. A furt jenom šeptaj.. Nikdy už před nikým nebudu šeptat! Vím, že se většinou nebaví o mě, ale je to fakt hnusný. Ode dneška nešeptám. Všechno hezky na rovinu. Tak snad brzo vylezou. Chci mluvit přes skype s mamkou!!!
PaZL
Žádné komentáře:
Okomentovat