Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je teprve 9. Musím napsat blog, pak rychlá sprcha a pak jeden z filmečků. Na dobrou noc. :)

Den 42. Co vše se dá najít na pláži.

Dneska se mi teda fakt vstávat nechtělo, když ráno zvonil budík. Nakonec jsem se ale ven z postele vykopala.. (Pořád mi padá peřina.. Ale to bude taky tím, že ony ty peřiny tady jsou širší, než mám doma.. To je dobrý - širší peřiny, ale užší postele. Ale mluvila jsem se Zuzou, která je dlouhodobě v Londýně a prej je to všude stejný. :) Šetřej na nás, jak můžou. :) ) Takže, jak jsem psala.. Nakonec jsem vstala. V pátek jsem se dohodla s doktorem, že mám přijít v pondělí mezi 8 a půl 9. Byla jsem tam před čtvrt. Sekretářka mi řekla, že doktor je na hlášení. Mezi odcházivšíma doktorama jsem ho ale neviděla.. Vážně vtipný. Co jako teď? Doktorama se to tam jen hemžilo - i těma, který jsme měli na semináře.. Ale všichni měli tolik práce.. Nechtěla jsem rušit.. Spoléhala jsem na sekretářku.. To jsem ale neměla dělat, protože mě evidentně nenáviděla.. A to, i když jsem se na ní snažila mluvit polsky.. Kráva. Nakonec (asi po hodině) jsem oslovila jednoho doktora.. On mi řekl, že musím počkat na vedoucího oddělení (na šéfa), ale že to řekne sekretářkám, že tam jako na něj čekám, ať mu to vyřídí.. Asi 15 minut na to, jsem viděla šéfa, jak nese rtg snímky a jde na radiologický konzilium.. Bézva.. 100% spoleh na krávu. Když mě tam doktor znovu uviděl, zatvářil se všelijak. Řekl, že jim to říkal.. Odpověděla jsem mu, že vím, že jsem to viděla.. Že klidně počkám, ať si nedělá starosti. Asi v 10 jsem konečně zahlídla toho doktora, se kterým jsem byla domluvená. Neváhala jsem ani chvíli a řekla jsem mu, že bych ráda podpis. Zeptal se mě, jestli chci taky jedničku (v Polsku "pětku"). Řekla jsem mu, že známku nepotřebuju (stejně z toho mám za 2 měsíce zkoušku..). Takže asi po 2 hodinách jsem odešla. V mezidobí jsem sledovala maminky a tatínky s na první pohled zdravě vypadajícími dětmi. Na jednu berušku jsem dělala obličeje, na druhou jsem se usmála.. Jsou to sluníčka. Hlavně, aby byly všechny ty děti v pořádku. Měla jsem hlad.. Nesnídala jsem.. Objevila jsem nemocniční bufet. Dala jsem si kafe, housku se šunkou a něco malého sladkého. A hned mi bylo líp. Počasí bylo nijaký. Nebyla zima, ale bylo šedivo. I tak jsem se ale rozhodla nelenošit a vyrazit do města. Užívala jsem si to. Koukala na štíty domů, užívala jsem si detaily. Udělala jsem spoustu fotek.

Zase ulice Mariacka.

Dlugie Pobrzeže.

U námořního muzea.

A poprvý jsem se podívala do kostela sv.Kateřiny. Oni rekonstruujou jeho věž.. Takže vypadá zavřenej. A žádnej velkolepej vchod taky nemá.. Takže když jsem tam byla naposled, radši jsem ani nezkoušela jít dovnitř. Dneska jsem to zkusila.. Není tak honosně vybavený, jako ten kostel v Oliwě. Je spíš takový strohý. Ale docela pěkný. Tak jsem se prošla, pokoukla a šla dál. Teda.. Šla jsem už na kolej. Blížila se půl jedná. :) A co čert nechtěl.. Zrovna vykouklo slunce a vypadalo to na modrák. Na koleje jsem šla pěšky, přes les a pořád jsem se koukala, jestli někde není divoké prase. A taky jsem si pořád hlídala, na jakej strom bych asi vylezla.. A co bych křičela.. Naštěstí pomoc se řekne podobně. :) Nic takového jsem ale nepotřebovala. Pěkně jsem došla na pokoj, připálila pár pirohů (jako sobě k obědu :) ) a dala si pohodičku. Bylo mi ale líto, že bych propásla tak krásnej den a tak jsem se rozhodla, že půjdu na pláž. Naplánovala jsem si trasu Brzežno-Jelitkowo. Nebo naopak, podle toho, jaká tramvaj mi pojede. Tu do Jelitkowa jsem si schválně nechala ujet.. :) Byla docela plná. Hned za ní jela tramvaj do Brzežna. Taky plnější, ale dalo se. :) Naposledy jsem byla v Brzežně, když byl na pláži sníh. Je to tak super se procházet po písku. Vedle šumí moře.. Nádhera. Když jsem odcházela z pokoje, cejtila jsem se dost unavená. Když jsem se ale začala procházet po písku a slyšela to moře.. Veškerá únava byla pryč. Je to neuvěřitelný. A krásný místo. Spousta dětí.. Neznám pro ně lepší místo.. I pro jejich plíce. Prostě závist bledá. Prahu miluju, ale měli bychom si tam nechat zavést moře. Pak by to bylo nejdokonalejší místo na světě. :D

A teď k tomu názvu dnešní kapitoly. Ze začátku mé procházky to vypadalo, že to bude docela rychlé.. Jako, že ta vzdálenost, kterou jsem si předsevzala ujít, bude malá. Nakonec to ale bylo zhruba jako z Jelitkowa do Sopotu. Takže krásná, dlouhá procházka, při které byla spousta času dělat fotky a všímat si detailů. Takže kromě takových těch obligátních věcí, které na pláži najdete - jako je moře, mokrý a suchý písek, zdejší pláže poskytují spoustu věcí navíc. Například lem z mušliček. Krása. Taky sklo a různej jinej bordel. Jak už to tak bývá. A taky :

Úsměv pěkně do objektivu poprosím, vážená dámo..

Pravda, labutě na Gdanské pláži už nás nepřekvapí. Stejně tak jako racci, samozřejmě.

Ale kravec? To už je trochu moc, ne? To co zobe je na proužky nakrájený chleba, který byl, obzvláště v jenom místě, taktéž nedílnou součástí pláže.

Už na předešlé fotce nešlo přehléhnout věrněho druha většiny světových měst. Samozřejmě nechybí i na Gdanské pláži. :)

Psíků nespočet. Zde jeden za všechny. Samozřejmě lidí a dětí taky, ty ale nefotím. Moc.. :) Jo, teď jsem si vzpomněla na jednu fenku. Francouzskej buldoček.. Nevím, jestli byla březí nebo tlustá.. Každopádně, když se panička rozběhla, že jako protáhne to své zvíře, tak ta fenka udělala takovej drobnej pohyb hlavinkou a vyvlíkla se z vodítka.. Ta slečna ještě chvilku běžela, než si toho všimla. :D Fakt dobý. Tomu zvířeti se evidentně nic nechtělo. :)

A dokonce i kůň. Zde jeden ze čtyř. Původně jsem myslela, že vám sem dám fotku 4 koňských zadků, protože než jsem je stačila vyfotit, dali se do klusu. A myslela jsem si, že to bude jejich jediná fotka. Ale měla jsem štěstí a po chvíli jsem na ně znovu narazila. takže kůň v celé parádě. Foceno maximálním digitálním zoomem. :) A nenápadně. :)

Na pláži dnes bylo možno vidět i Zuzanku. :) Zde s labutí. Kdo by to byl řekl.

Asi je odliv. :) To rozbrázděný - to je od kopyt. A od lidí taky. :) Co se mi ale nepodařilo nafotit, byla fretka, kterou tam 2 holky venčily. Taky se mi nakonec nepovedlo vyfotit partu kluků kouřící vodní dýmku. Taky jsem viděla 2 holky bez bot (schválně), jak si užívají chůzi v určitě ještě studeném písku. :) A teď už si nějak nemohu vzpomenout, ale vytahuji mobil, kam jsem si nahrála poznámky. :) Tak jsem překvapivě na nic nezapomněla. No prostě zážitků hromada. Jo, a kobylince na pláži. To asi taky už dlouho neuvidím.. :) A do toho ještě to pravidelné šumění moře. Jo, jedna starší paní zastavila jednu mladší, která měla hůlky na Nordic Walking. A asi se jí ptala, jak na to. Ta mladší ochotně vysvětlovala a dokonce je té druhé paní půjčila, aby si to vyzkoušela.. Pláž je na tohle chození super místo.

Cesta se mi trochu zkrátila, protože pláží tekla říčka nebo potok nebo co to je, který se vléval do moře. Takových vtoků je tu spousta, ale tenhle nešel přeskočit nebo obejít.. Musela jsem na pevninu. :) Ale taky dobře, protože tím parkem, kterým jsem díky tomu šla, jsem nikdy předtím nešla. Respektive vždycky jsem ho nejkratší a nejrychlejší částí proběhla. Teď jsem si ale užívala park. Lidi jezdili na kole nebo na bruslích nebo seděli na lavičkách. Ze mě opadával písek a schly mi boty. :) Mimochodem.. Hned u pláže byly domky. Nevím, jestli vyloženě rodinné, jestli to nebyly byty.. Tak jako tak výhled na moře a k samotnému moři jen přes pláž!!! Já chci takýýý!

Nebyla by to správná cesta tramvají domů, aby se něco nepřihodilo. Sedla jsem si do tramvaje. A co mě zarazilo bylo to, že v nepravidelných intervalech samy spouštěly označovače na lístky.. Každkou chvíli to mehanicky chruplo. Sranda. Ze tří ve vagonu ani jeden nefungoval. Byla legrace koukat na ty lidi, jak to zkoušejí pořád a pořád a za další 3 stanice znovu - kdyby jako náhodou. :) seděla jsem přímo pod strojkem - takže jsem to měla z první ruky. Včetně těch ksichtů, který dělali. Připadala jsem si, jako bych točila skrytou kameru. :) Ve třech čtvrtinách cesty jsme se záhadně dlouho zasekli na zastávce. Bylo to potom, co tramvaj sice zastavila, ale začala samospádem couvat, což tu taky není žádná rarita. :) Najednou jsem viděla běžícího řidiče.. Co se děje? Do něčeho jsme snad narazili? Nebo snad do NĚKOHO?? Ne, jen byly zaseklý dveře a nešly zavřít.. Tak s tím chvíli rumploval, tahal za hejblátka a tak a nakonec to vzdal a jel s polootevřenýma. :) Zase zábava. Jo, už umím vystupovat a nastupovat do neúplně zastavený tramvaje. Trochu cviku a ejhle. :) Už ani nevypadám jako ožralá. Tak jsem totiž vždycky vypadala, když jsem vystupovala.. Jak čekáte, že ta tramvaj stojí, tak máte jiný pohybový vzorce.. Jsem zvědavá, jak budu vypadat v Praze.. Asi taky jako ožralá, ale proto, že ty tramvaje budou stát a já budu zvyklá na ty jedoucí.. To je pech. :) Wau. Dneska píšu dlouho. A dlouze. A zatím s bezkonkurenčně nejvíce fotkami. Hmmm. Tak se mějte krásně.

PaZL

P.S. Na začátku psaní bylo skoro 9. Teď je skoro půl 12. :) Ach ty úpravy. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je půl 11. Už půjdu spát. Jsem docela unavená a ráno vstávám.

Den 41. Další lenivý

Na dnešek se měnil čas. I tak jsem šla spát dost pozdě a i dost pozdě jsem vstávala. Asi v půl 11. Stále netekla teplá voda.. Už od večera. Bezva.. Mastný vlasy a bez sprchy. Dobré ráno, prasátko. Mluvila jsem s mamkou, s TeHe, pak jsem se najedla a kolem druhé hodiny začala konečně téct teplá voda. :) Spása. Čekala jsem, až se ozve Ingridka, jestli to kafe dneska jo nebo ne. Nakonec to nedopadlo. Mno, já byla taky unavená.. :) A počasí, na rozdíl od včerejška, fakt hnus. Vítr a šedivo.. Tak jsem byla na koleji. Chtěla jsem si najít nějaký český prezentace z chirurgie - abych to jako načítala dopředu.. Jenže mi celou dobu, co tu jsem nejde spustit Seznam.. Mají tam nějakej bordel.. Koukala jsem na Přátelé, brouzdala po netu, koukla jsem se na novinky, abych se taky o tý naší republice něco dozvěděla.. Umřel pan Moravec.. To je mi líto. Jo, a někde vypěstovali mini mozek. Wau.. :-/ A o naší politice ani nemluvim. :(( Pak jsem chvilku mluvila s Luc, pak jsem si udělala rybu a brambory. Ty ale byly nějaký podezřelý.. Jako barevně. Ale já je snědla a zatím nic. Ťuk ťuk. :) A teď jsem akorát dokoukala Mamma Mia. :D Super, super, super. Je to fakt geniální film a Meryl je v tom nepřekonatelná!! A takovejhle život jsem se rozhodla přenést i k nám do Prahy. Pěknou pohodičku, žádnej stres. Prostě změnu! Bude to super, mamko. :) Zatím jsem plná optimismu,. To mě ale asi brzo přejde.. Zejtra se vydávám na lov podpisů do indexu. Tak mi držte palce, ať to všechno zvládnu co nejrychleji a co nejlépe. :) Dobrou noc.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Hoj, hoj, hoj. Je asi za 2 minuty půlnoc.. Nějak jsem vytuhla. :) Ale půjdu brzo spát. A nezapomenu si zatáhnout závěsy. :) Jo, splašeně mi tu poletuje moucha. Teda zatím sebou jen práská o strop. :) A!! Mění se čas. O hodinu vpřed. :) O hodinu méně spánku. :)

Den 40. Procházka

Joj, 40. den!! Mazec! :) Ráno bylo brzké. Zapomněla jsem si zatáhnout závěsy a jelikož od samého rána svítilo slunce, a jelikož koukám z postele rovnou do okna, výsledek se tedy dostavil. Marný pokus usnout a spát asi ještě 2 hodinky jsem po 45 minutovém divnospánku zabalila a radši vstala. Na dnešek máme se Španělákama domluvenou procházku do Gdyně a počasí nám zatím přeje, tak uvidíme, jak to dopadne. Mluvila jsem s mamkou, když přišla Olaia. Asi v 10. Že plánují odchod na 11. Ok, bez problémů. Vyrazili jsme kousíček po 11. Cestou jsme ještě nebrali Maríu a hurá směr Jelitkowo. María je tu od října a ještě v Jelitkowu nebyla. To mi přišlo vtipný. Já jsem tu 40 dní a byla jsem tam podruhý. Už. :) Myslela jsem, že půjdeme podél pláže - je tam totiž cesta.. My jsme šli ale po pláži. Byl krásný, slunečný a teplý den. Moře bylo klidné, vzduch vlahý, na pláži hromada lidí, ale nijak jsme si nepřekáželi. Tohle mi bude chybět.. Moře. Rozhodla jsem se, že těch posledních 14 dní se moři budu víc věnovat - dá-li počasí. To mi asi bude chybět nejvíc. To jim tu fakt závidím a to je věc, kterou bych neváhala a přivezla domů. Jako dárek všem. Kousek toho uklidňujícího, voňavého místa. Do Gdyně jsme nakonec nedošli. Zakotvili jsme v Sopotu. Olaiu pořád bolí zub, tak jsme šli na čaj. U čaje jsme nezůstali a rovnou si objednali papku. Docela jsem se nadlábla. Kuřecí kousíčky, hranolky, salátky a omáčky. Mňam. :) Cestou zpět jsme se rozdělili. Olaia chtěla jít k doktorovi, tak jeli s Marcosem vlakem. My s Maríou jsme šli zátky po pláži na Jelitkowo. Bylo už zataženo, ale pořád příjemně. Obě cesty jsme prokecaly. Bylo to fakt super. Je to holka, která je taky v šesťáku. Oni mají ve Španělsku jinej systém, než my. Oni mají šesťák relativně v klidu. Po skončení školy mají ale 8 měsíců na učení a dělají test z celý medicíny. Kdo uspěje nejlíp, má nárok na nejlepší práci.. Je to fér.. Ale divný. Ale moc dobře jsme si popovídaly. Aspoň já to tak vidím. Máme docela stejný názory. Řekly jsme si, že si to ještě zopakujeme. Tak jí musím uhnat. Nemám na ní číslo a internet jí teď nejde, ale číslo splašim - to není problém. :) No, každopádně když bude super počasí a já nebudu mít co na práci, rozhodně si udělám výlet jen tak pro sebe. Pro radost. :)

Večer jsem se usadila u netu. Bylo mi těžko, ale pak to trochu povolilo, tak jsem si dala 6 sušenek. :) Jsem se udržela a nesežrala jsem celou krabici. :)) Pokrok. Jo, večer mi psala Ingridka, jestli nechci jít na párty - oslava narozenin kamarádky Adamovy přítelkyně.. Jsou to druhačky.. A Adam tam bude mít slečnu a Ingridka Petera. A možná by přišel i BP.. Super.. Tak to fakt dík nechci. Byla bych tam zase jen já a 2 páry.. A nebo 2 páry, já a BP. Opilej jako vždy.. Vážně dík. Poděkovala jsem za pozvání, ale odmítla jsem. Po šesti hodinách venku jsem docela utahaná. Ale domluvily jsme si na zítra třeba kafe. Zatím ne na určito, ale uvidí se zítra. Jo, než jsem v 11 odcházela, stavila se za mnou Emi, že prej co dneska dělám, že Slavy jde hrát fotbal, a že ona je bezprizorní. Řekla jsem, že jdeme na procházku, že se může přidat. Na to mi řekla, že je trochu nemocná.. :( Když jsem se vrátila (mimochodem na vrátnici nebyly moje klíče který jsem tam dávala po tom, co jsem se ptala Emi, jestli je nebude potřebovat.. :) Asi potřebovali do ledničky pro jídlo. :) ), Slavy ležel, jako téměř vždy, v posteli. Prej má zvrknutej kotník. Jelito. :D Chvíli jsem s nima pobyla, pokecala, vzala si kousek čokolády, nechala si od nich nahrát fotky, na kterých jsem já a šla jsem na svůj pokoj. :) Tak asi tak. Když nemám nic v plánu, nikdo nepřijde. Když mám plán, chodí za mnou spousta lidí, že bychom mohli dělat tohle a tamto.. Zákony schválnosti. Však víte. Ale teď už půjdu opravdu spát. :) Jen... Neteče mi na pokoji voda.. Zatím, tak uvidím, jestli se to spravilo, jestli fungují sprchy nebo o co tady jako vlastně jde. :) Dobrou.

PaZL

Moře, pláž a Zuzanka. :)

Moře, pláž, bez Zuzanky. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Tak koukám, že včerejší příspěvek byl bezkonkurenčně nejkratší. :) Ono psát zpětně má některé nevýhody.. :)

Den 39. Druhý test

Tak jako dneska.. Počas nic moc, ale už není taková zima.. Trochu přes den mrholilo, ale ne nijak moc. Jo, ráno jsem tradičně klepla na Olaiu, že je jako čas jít do školy. A ona tam měla Maríu. :) Učila se tam hematologii. Tak snad se to naučila. Už se nemůže dočkat Staropramenu, kterej jsem jí slíbila. Tohle pivo jí prej strašně moc chutná. :) Je hezký to takhle slyšet. :) To je člověk hned na svou zem pyšnější. (Jen kdyby ty vládní hovádi nedělali tolik ostudy, co? ...) Cestou do školy jsme se smluvili, že je naprosto nezbytné diskutovat otázky v tom testu v jeho průběhu. :) Všichni jsme byli totálně dutý. Nebo jsme to aspoň říkali.. Ale ten výsledek mluví za vše.. :-/ Ve škole nám zase změnili plán... Jak jsem psala, změny se tu děli ze dne na den.. Teď to ani den nebyl.. Měla bejt přednáška a pak test. Tak to bylo tak, že napřed měli praxi, pak byla přednáška, pak jsme asi třičtvrtě hodiny čekali a pak byl test.. Fakt mrhání časem.. V průběhu praxe - na kterou jsme chodit nemuseli, jsme si ještě četli prezentace. Nakonec jsme nebyli jediní.. Asi 3 další lidi praxi zatáhli. :) A taky se pokoušeli číst. Přednáška nic moc... Četla jsem to už včera na netu.. Respektive usínala jsem u toho. Pak přišel test.. S opisováním jsme se rozloučili hned v úvodu, protože nám bylo řečeno, že test budeme psát v posluchárně.. A ty bejvaj veliký a prostorný. HAHAHA. Fakt jsou vtipný. A test byl brutální. Tak kdyby byl v češtině a kdyby to pořádně odpřednášeli (to druhý by stačilo i pro tu anglickou verzi), tak by to asi tak brutální nebylo.. Otázky stylu:

Vyberte všechny správné odpovědi o zmrzlině:

1. Je studená
2. Může i téct, ale většinu času neteče
3. Bývá hořká
4. Je možno koupit několik druhů, nejčastější je však polárkáč
5. Vyskytuje se v souvislosti se zimou

A-1 B-2, 3, 5 C-všechno správně D-1, 2 E-všechno špatně

Na 3 listech 30 otázek. Tohohle stylu. Nemám to ráda ani v češtině.. A odpovědní arch, kterej měl vlastní pravidla, který byly uvedený pěkně v jeho horní čtvrtině... Dělali jsme křížky do kolonek A, B, C, D a E. Wau.. Ne všechno jsem pochopila. Přiznám se, že něco jsem tipovala.. Jistě jsem věděla asi jen 3 otázky. Naštěstí si šlo trochu radit.. Jako konzultovat otázky, se kterýma jsem si fakt nevěděla rady.. Ani nevím, kolik nám celkem dali času.. Občas tam byli 2 doktoři, občas jeden, občas ani jeden.. Prostě mazec.. Některý věci neodpřednášeli.. Jo, mohla bych je vědět, ale vážně nevím, s čím vším jsou spojený malformace oběhu.. Věděla jsem to jen u těch jednotek, u kterých to zmiňovali.. A vůbec.. Něco bych i věděla, ale i v těch prezentacích prostě nebyli pojmy a některý názvy vysvětlený, takže i kdybych to z těch prezentací uměla nazpaměť, stejně bych to vědět nemohla.. A celou pediatrickou chíru (nebo vlastně vrozené malformace - o chíru se v tomhle předmětu asi moc nejednalo) za tejden přečíst a naučit se nemůžete.. Nevím, jestli jsem to napsala srozumitelně.. Stejně to po sobě ještě přečtu. No.. Španěláci požádali o rychlé opravení našich testů.. Ostatní budou vědět výsledky až v pondělí. My už je víme.. Bylo 30 otázek. 60% bylo nutné dosáhnout ke splnění zápočtu. Pokud dobře počítám, tak 18 správných odpovědí byla spodní hranice.. Španěláci měli po 19 (měli to stejně ;) ), já měla 20.. Uffffffff. Je to ostudný, ale jsem přešťastná, že to mám z krku.. Stejně se to budu učit znova.. Ale asi až příští školní rok na pediatrii. U nás jsou na vrozený malformace vysazený. :( Mno. Tak nakonec to dopadlo dobře, ale měla jsem bobky, to fakt jo. Někdo rozbil skleničku.. Kdovíkde.. Jen jsem slyšela ránu. Cestou ze školy jsem se stavila pro index - teda improvizovaný index - na sekretariátu pohotovosti, kde jsem ho včera nechala, aby mi zapsali zápočet.. Samozřejmě mi ho nezapsali.. Prej pan profesor říkal, že to musí zapsat do indexu.. "Ale já jsem Erasmus..." "Ahá.. Já totiž nemám váš seznam. Pan doktor mi ho měl dát, ale nedal a teď je v Anglii." Super.. Tak po chvilce dohadování, kdy paní mluvila Polsky a já Česko-polsky jsme se dohodly, že přijdu příští čtvrtek. Ve středu se Tomasz má vracet, tak snad dodá i ten náš seznam s výsledkama.. :) Došel mi chleba, tak jsem si ho šla koupit. S ním jsem si koupila i džus, pomazánkový máslo, sušenky a makrelu. Měla jsem jí k večeři. Dlouho jsem jí nejedla. A dlouho asi taky nebudu.. Nevím... Je dobrá, ale některé její části jsou opravdu tučné. Jinak jsem si k obědu udělala knedlíky plněné masem.. Ale převařila jsem je.. Po zkušenosti s nedovařenýma pirohama jsem tam ty knedle nechala trochu déle a ejhle.. No, ale nebylo to tak zlý. Nesnědla jsem jen 2. :) Z šesti. A koupila jsem si i kysaný zelí. Naše je lepší, ale tohle se taky dá. :) Každopádně dnešek byl docela dlouhý. Školu jsem opouštěla asi v půl 2. A na pokoj jsem přišla asi před třetí. Takže tak. Jsem utahaná jako to kotě. A to je teprve 9 hodin. Asi se půjdu umejt, kouknu na další film (možná při něm usnu) a půjdu spát. :) Dneškem mi skončili moje školní povinnosti. Teď jen vyřídit správně všechny papíry. :) Tak mi držte palce.. Přecejen jsem v Polsku. :)

PaZL

P.S. Začalo pršet.. Bubnuje mi to do okna. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Zase dopisuju zítra. :) Včera jsem se začala pozdě učit a už jsem neměla ani šas ani chuť psát.

Den 38. Nutnost učení.. Zase.

Přednáška byla jen dopoledne. Tak jsme přišli na kolej asi po 11. Od 2 hodin jsem se přemlouvala k učení. Nebylo to nic moc platný. Asi v šest jsem se k tomu dokopala.. Nedovedla jsem si představit typ těch otázek.. Četla jsem si vytištěné prezentace a u těch, které byli na internetu jsem usínala.. Koupila jsem si 2 pytlíky "emenemsek", udělala kafe... Stejně jsem byla grogy. A co mě štvalo nejvíc? První slunečnej a docela i teplej den asi po 2 tejdnech a musíme se učit... Je fakt, že jsem klidně mohla ven, ale co kdybych se začala učit dřív, že? Spát jsem šla asi o půlnoci. Nic jsem neuměla.. V hlavě prázdno...

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je půl 11. Jsem osprchovaná. To je snad poprvý, co se mi to takhle povedlo. Chtěla jsem jít už v 9, ale mluvila jsem s mamulkou. :)

Den 37. První nuda

Jaké nás čekalo ráno překvapení.. 10 centimetrů čerstvého prašánku. A stále padal nový! Jako polystyrenový kuličky to vypadalo. Zastesklo se mi po lyžování.. :( Než sem přijela, Olaia viděla sníh asi jen 2x.. Od tý doby, co je tady, už ho nechce vidět nikdy. Tak asi tak.. Lidi, to počasí se vážně zjančilo. Zima jako na Sibiři, sníh a přitom 25. března... Namám slov. Odpoledne tak chabě vykukovalo sluníčko.. Takže břečka.. :( Zatáhli jsme druhý seminář. Původně být neměl, pak zas jo, páteční program se taky změnil.. Fakt změny ze dne na den.. A to mě nebaví. Byli jsme unavení.. A čekat 2 hodiny na to, aby nám zase doktor četl něco ze slajdů.. To zvládneme doma sami.. Fakt jo. Máme možnost chybět jeden den.. Takže jeden seminář nikoho nezabije. Nadto jsme Erasmus.. :) Cestou jsem si koupila sušenky.. Na pokoji jsem je hned všechny snědla. Hloupá investice.. Nemůžu se na sebe ani kouknout.. Jsem jak "mišelín". Hnus. Už se těším domů, až začnu nějak sportovat.. Tohle je už neúnosný. Jinak jsem celý odpoledne nic nedělala.. Venku hnusně - to se vám nikam nechce.. Už mě nebavili ani Přátelé.. Na knihu jsem byla moc unavená.. Tak jsem si otevřela školní prezentaci a začala podtrhávat.. Upřímně, nedokážu si představit, jaký otázky v tom testu můžou být.. Jednak nám neříkají nic nového (jen ty divný lidi ze školy se furt tak blbě ptaj..), druhak ani pořádně není co se učit.. Si myslím. To bude prča, až ten test nenapíšu. Zítra se na to vrhnu. Přečtu to jednou, pak to prolítnu.. Myslím, že to bude stačit.. Respektive bude muset.. :) Jo, večer přišla ještě Emi jen řešit, jestli nevím o nějaký cestovce nebo co.. Jako na výlety.. No, asi budou muset hledat v mapě, kam se chtěj podívat a pak tam vyrazit.. Jinak nevím. Začínám bejt divná.. Slavy začal mít takovej divnej smysl pro humor.. Nedokážu to popsat.. Já něco řeknu a on to zopakuje.. Jako by se divil, nebo opravoval.. Nebo co.. A při tom nedělá ani jedno.. Mě to jako trochu vytáčí.. A taky ten jeho bulharskej přízvuk.. Když promluví, ví se to i za pancéřovejma dveřma.. :) No jo, dneska jsem nějaká grogy. Půjdu spát. Brzo!! :) Dobrou.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Zase dopisuju další den. :)

Den 36. Bez praxe

Škola děsná nuda.. Opět. Ledviny a jejich vrozené malformace.. Všechno slyším podruhý nebo po třetí (to ovšem není záruka toho, že si to budu pamatovat. :) ). A pokaždé jinak.. :( Nemusíme chodit na praktickou část. Tak jsme rádi.. Problémeček je v tom, že není část seminářů a část praktik.. Je seminář ráno, pak praktika, a pak druhý seminář... Tak jsme přes praktika byl na čaji.. Asi 2 hodinky. Bylo to fajn. Návrat do školy ne.. Šlo to sice rychle - jako ta přednáška, ale bylo to jen čtení ze slidů a to zvládneme i doma.. Sami. :( Odpoledne jsem nedělala nic záživnýho. Čekala jsem na večer.. Na párty.. A jak už to tak bývá, když se na něco těšíte - moc to nedopadne. Několik členů šesťáku ochořelo. Já měla jít se Španělákama a Bulhárkama někam na véču a pak do Irish pubu. Pak mi psala Maddie, že mají v plánu véču kruhovou a pak se uvidí. Chtěli jsme to nějak spojit. Jako udělat jednu velkou akci. Posléze to ale byla večeře "jen" holky ze šesťáku. Tak jsem se rozhodla jít s nima.. No a ve finále jsme byly "jen" 3. Maddie, Ingridka a já. Teda bylo to moc příjemný. Strašně pěkně jsme si popovídaly. Měly jsme sraz v 9, šly jsme pěšky. Daly jsme si čaj a něco na zub a ani jsem se nenadála a bylo skoro půl 1. Uteklo to strašně rychle. Jsou moc fajn, holky. :) Poznala jsem místo, kde žijou. Je to tady nad kolejema.. Mimochodem spousta bytových domů. Moderních, moc hezkých, včetně podkrovních bytů. :) Krása. Jde se tam k nim kolem lesa.. Když jsem vycházela z koleje, tak jsem slyšela takový těžkopádný dusot.. Jojo, divočák je zpět. Byl ode mě tak na 30 metrů. :) Docela respekt. Ale asi byl vyplašenější než já. Prej jich tu v prváku bylo skoro čtyřicetičlenný stádo. Ale protože plenili lidem zahrádky a obecně dělali bordel, tak byli někam deportovaný. :) Ale teď... První vlaštovka (=divočák) sice jaro nedělá, ale možná bude velký návrat divokých prasat zpět na kolejní pozemky. :) Nicméně na kolej jsem se vrátila asi po půl 2. A taxíkem. :) Mějte hezký den.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je asi 10. Momentálně se necítím moc dobře.. :( Až to dopíšu, půjdu si lehnout.. A možná si před usnutím ještě přečtu dnešní seminář.. Ale spíš si pustím Přátele. :)

Den 35. Dětská chíra a cappucino v Indigu (dneska toho bylo nějak moc :)) )

Tak dnešní ráno stálo za všechny prachy.. Měla jsem sraz se Španělákama, že jako spolu půjdeme do školy. Tak jsme šli. V tom problém fakt nebyl. Mrholilo. Cestou na tramvaj začalo pršosněžit.. Neměli jsme deštník.. Nebyla by to cesta tramvají, kdyby se cestou do školy tramvaj nerozbila.. :( Tak jsme šli pěšky.. Byli jsme durch. A to jsme ještě pořádně nevěděli, kam máme jako jít.. Jsme v nemocnici pro děti a dorost, což je dost jinde, než je ta nemocnice, kde jsem teď byla 4 neděle.. Máme dětskou chíru.. Teda něco tak děsnýho jsem tady ještě nezažila.. Je nás hodně.. Prvních 20 minut jsme neslyšeli nic jinýho... Je vás hodně, nemáme kapacity.. Rozdělím vás do skupin.. Je vás hodně.. Jako Erasmus studenti jsme nabídli, že praxi můžeme vynechat, že nám jde o test a o semináře... A ty 3 dny praxe (teda stání u zdi na sále nebo na oddělení) nás teda fakt nespasí.. Tak uvidíme zítra, jak bude rozhodnuto.. Profesor je divnej. Lidi jsou divný. Stýská se mi po šesťácích.. :( Asi hodinu a půl jsme strávili na rentgenový vizitě. Profesor nenechal nikoho moc domluvit (jako ostatní doktory, když nám anglicky popisovali své pacienty..), všechno dělal sám, všechno uměl nejlíp.. Takovej z toho mám pocit.. Byl tam ale smutnej případ jednoho kluka.. Šestnáctiletýho.. S hodně špatnou prognózou. :( Co bylo ale dobrý, bylo to, že jsem správně odhadla diagnózu. U tohohle kluka určitě. Jiná holčička ještě diagnózu nemá, ale mluvili tam o nemoci, na kterou jsem myslela.. Mimochodem stejná, jako má ten kluk, ale v tomhle případě dost záleží na věku. Si myslím.. No jo, medicína není jen o uzdravování a o zázracích.. :( A seminář byl na draka.. Ztráta času.. Nic novýho neřekli. A prej, že oboustranná tříselná kýla je častější u holčiček.. No, možný to je, ale co nám říkali na gyndě je to, že když má holičika tříselnou kýlu, tak se jí musí udělat karyotyp.. (jako chromozomy) Protože je to chromozomálně nejspíš chlapeček.. Jojo, syndrom testikulární feminizace neboli syndrom androgenní rezistence. Jsem zase chytrá jako rádio.. :) Ale to nám dnes neřekli.. :( Tak nevím. Podle mě to není zas tak nedůležitý.. Ono v zadržených varlatech vzniká častěji nádor..

Jinak Olaie dneska nebylo dobře, tak šla ze školy dřív. Cestou na kolej jsem se stavila na trhu - mám to cestou. Koupila jsem si cibuli a nějakou zeleninu. Markos šel se mnou. Cestou jsme se bavili o jídle. Chutnají mu zelný listy.. Prej jestli to znám.. Haha. Tak jsem mu osvětlila, cože moje maminka dělá každý Vánoce. :) Bylo to moc fajn. Vyměnili jsme si recepty, šli pěkně lesem a dohodli se na odpoledne, že bychom vyrazili ve třech jen tak na kafe. Měla jsem hlad, protože jsem jedla jen ráno jogurt a k sváče croissant.. Přišla jsem na pokoj a tradičně zapla počítač.. A vyndala kuřecí z mrazáku. :) Psalo mi asi 5 lidí. A když komunikujete s rodinou a přáteli, čas vám vždycky příjemně utíká. Najednou přišla Olaia, že bychom mohli na to kafe.. Ale já nejedla... No, to je jedno, najím se pak. Indigo je moc fajn kavárna. Celá v barvě indigo. :) Příjemný. Kafe bylo dobrý. Docela. Olaie se ale přitížilo, tak jsme mazali domů. Dokonce jsme si museli vzít taxi, protože začala mít migrénu. Nevypadala dobře. Chůdě. Snad spí a bude jí zítra dobře. Když jsem přišla na pokoj, měla jsem krutej hlad.. Půl dne jsem nejedla.. (Zase žvanec, co tetko.. :) ) Příprava toho jídla, co jsem si vymyslela, byla dlouhá. Pořádně jsem si to užila a nemohla se dočkat výsledku. MOC MOC jsem si pochutnala!!! :D

Bramborky, kuřecí prso restované, restované žampiony na másle a paprika s rajčetem. Tak takhle královsky jsem si tu ještě asi nevařila. :) Mňam. A jako dezert 3 zbývající piškoty s želé. (Něco jako naše Pim's.) :)) Závidíte, co? Jsem napucnutá.. A zase jsem se narvala na noc, ale.. Tyhle špeky mě budou těšit. :) Dobrou noc.

PaZL

P.S. Jawar dneska udělal internu. Napodruhý nebo napotřetí.. Nevím přesně. Ale nikomu to nesmím říkat. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Čekám až se mi dopere druhá pračka.. Teď jsem tam dala prádlo. To předchozí jsem musela prát 2x.. Když tuhle pračku vypnete v půlce programu, tak když ji potom zase zapnete, tak jede program od začátku.. Já jen nechtěla, aby ta pračka při ždímání tak skákala..

Den 34. Uklízecí

Probudila jsem se po 10. Mluvila jsem hned z rána s mamkou. K snídani jsem si udělala chlebík se sýrem - asi ve 12.. Pak jsem mluvila s bráchou. Pak jsem se pustila do uklízení. Pračku měla Emi.. Tak jsem si půjčila vysavač, převlíkla postel a vytřela. A umyla zrcadlo. :) Asi v půl 4 jsem si uvařila velikou porci brambor s fazolema a mletým. Bylo mi těžko asi do 7. Ale bylo to jedlé. :) Koukla jsem se na Anděly a teď koukám na Uvolněte se. :) Ráno máme sraz v 7:45.. Jdeme se Španělákama do školy. :) A to by bylo pro dnešek asi všechno.. Počasí nic moc.. Venku vlhko - takže asi drobně pršelo.. A taky zima. Už několik dní. Chci se dostat do postele brzo.. I když už teď je čtvrt na 11.. Tak asi to zase jistí půlnoc. :) Dobrou.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je skoro půl desátý.. Mám rozkoukanýho Pottera. Až tohle dopíšu, tak si dám sprchu a budu koukat z postýlky. :)

Den 33. Neplánovaně znovu v Oliwě

Tak jako ta párty včera.. Hukot. Byla to párty 3 holek z páťáku. Přestěhovaly se, tak na počest toho udělaly párty. Bydlí v centru. Nádherný 3+1. Za 3000 PLN. Krásné velké místnosti a holky si je moc pěkně zařídily. Ze začátku jsem se cítila trochu divně. Znala jsem jen lidi ze třídy.. Postupně jsem se představovala i ostatním. Abych ale zahnala rozpaky, chopila jsem se foťáku jedné holky a chodila a fotila lidi. Byla to celkem zábava. Pak jsem se tak různě přemisťovala a mluvila s různými lidmi od nás i z páťáku. Poznala jsem některý holky, se kterýma budu chodit příští tejden do školy... Nepamatuju si jediný jméno. :) Přišla jsem na kolej asi v půl 3 ráno. :) Překvapilo mě, že i když jsem byla opilá, tak jsem mluvila anglicky. Jako, celkem si myslím, v pohodě.. Teda já to asi moc dobře neposoudím, ale.. :) Jedinej, na koho jsem mluvila česky byl pes. :D

Dneska jsem vstávala po 10. Zevlila jsem asi do 2. Mluvila jsem s mamkou, udělala si chleba a tak. Nic se mi nechtělo dělat.. A nadto jsem cítila náběh na migrénu.. Pak ale přišla Emi, že jdou do parku do Oliwy, že tam nebyli... A že když svítí sluníčko, že by to mohlo bejt fajn, jestli s nima nechci jít. Já na to, že musím jít nakoupit.. Tak jsme se dohodly a spojily to. Napřed jsme se prošli v Oliwě, pak jsme šli nakoupit. Bulhárci děsivě jí. Teda hlavně Slavy. Se ale ani nedivim, protože on je děsná vazba. :) Koupila jsem si mraženýho pangase. :) Tak jsem si ho hned udělala k večeři. Jo, Ona odjela.. Tak jsme se rozloučili. Nebyla smutná. Prej jí ale bude chybět moře. :) Jo, to jsem vám ještě chtěla.. Bulhárci jsou zvyklí jíst bílý jogurty.. A tady je pořádně neseženete.. Tak si v lékárně koupili Laktobacila a dělají si jogurt na topení z mlíka. :) A voní báječně! Za jednu noc mají plný kyblík jogurtu. Emi je z farmy, takže všechno tohle zná. Fakt jsem koukala. :) Jo, a ještě jsem chtěla říct, že ER kurz byl nejlepší. Absolutně. Jsem strašně ráda, že jsem si ho zapsala. :) Připojím pár fotek. :) Tak já jdu do sprchy.

PaZL

Silačka. :)

A pár ze školy. :)

Peter, já a Monica v roli záchranářů. Shashi v roli zbitého chlápka. Mlátička byl pan doktor. :)

Shashi po našem "útoku". :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Tak jsem dopsala včerejšek a směle na dnešek. :)

Den 32. Můj první test

Ráno byla břečka. Nicméně do školy jsem šla. Jak jinak. :) Doktor už tam byl. Ale my museli čekat na všechny členy naší grupy. Pak jsme teprve mohli jít do třídy. Tam nás čekaly pro každého 2 papíry, pěkně rozmístěné, aby se minimalizovalo opisování. :) 20 otázek. 10 od jednoho a 10 od druhého doktora. 10 multi choice (0-všechny odpovědi správné), 10 single choice - jen jedna odpověď je správná. Měla jsem strach, že časový limit mi nebude stačit.. 20 minut.. Každou otázku jsem četla 2x.. Pořád jsem srovnávala, kdo už začal druhý papír a tak. Nakonec jsem test odevzdala jako 3. z osmi. Asi jen se dvěma otázkama jsem měla problém - jako překladatelskej. A nakonec jsem měla jen 2 chyby.. A to v single choice části. To mi přišlo jako hodně vtipný. :) Praktickou jsem dělala jako druhá, protože se nikomu nechtělo jít. Udělala jsem spoustu chyb, ale v záznamu o "zkoušce" se neobjevila ani jedna. :) Pan doktor napovídal, byl zlaťoučkej, fakt. V mezičase jsme si s lidma tak povídali, vtipkovali.. Byla pohoda, si myslím. Lidi jsou tu fakt fajn. Byl to můj poslední den strávený s nima ve škole. Ale v úterý budeme mít párty. :) Tak se těšim. Jo, a s Ingrid jsme minulý týden vymyslely, že jako tečku za ER si dáme palačinku. Dala jsem si s nutelou a banánem. Byla to glukózová bomba. Fakt sladký až na půdu. Ale docela dobrý. Každopádně jsem ale říkala holkám, že jestli přijedou do Prahy, tak jim ukážu, co je to palačinka. :)

Jinak jsem dneska chtěla jít nakupovat, ale nakonec měla být jako rozlučka s Onou, protože zítra odjíždí. Tak jsem si jen šla koupit chleba a nakupovat půjdu zítra. :) S Onou jsme byly v cukrárně a zase jsme si daly kopec zmrzliny a šlehačky. :)) Byly jsme tam Ona, Olaia, Maria, její maminka a kamarádka maminky. Bylo to příjemný. Teď je 20:35 a s Maddie jsem se akorát domluvila na přesněm čase našeho setkání. Jdeme na párty. Jsem unavená, ale co. Bude tam dost lidí od nás ze školy. A můžu odejít dřív, ne? Bulhárci prej jdou taky někam ven.. Nakonec jdeme na stejnou párty. :) Ale chtěj pak jít ještě tancovat.. Já fakt už ne. Budu tam tak hodinku a půjdu domů, jak to tak vidím. :) Jedem taxíkem, protože mě Maddie ukecala. :) Tak zpátky jedu tramvají. Nebo pěšky. Je to kousek. :) Tady pořád používají taxíky.. Je to děs. Já to mám doma 40 minut do centra a jezdím sockou. Tady je to do centra 20 minut pěšky, ale musí se brát taxík. :) Bude to zase drahý. :) Ale párkrát... Grrr.

Jo, až se vrátím, podám hlášení.. Zatím

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Jsem na vás včera dobře hodila bobana.. :) (to slovo je divný). Omlouvám se. Dopisuju to teď a pokusim se nic nevynechat. Ono se toho ale vskutku moc neudálo.

Den 32. Snaha o učení, díl druhý. :)

Ráno pro mě představovalo šok. Koukla jsem ledabyle z okna a viděla jsem šedo. Když jsem se koukla lépe, zjistila jsem, že chumelí... Probůh!! Vždyť je skoro konec března!! :( Ve škole jsme měli poprvé jen teorii. Pan doktor nám ale za to kreslil barevnýma fixama na tabuli. Probírali jsme medicínu nebo lékařskou péči při katastrofách. Když je jako hodně zraněných a tak. Kterak je rozdělovat a kterak o ně pečovat. Skončili jsem kolem 12. Myslím, že jsem šla hned domů. Jo, o pauze se v hlavách některých mých spolužáků urodil nápad, že by jako všichni vyjeli v červnu do Prahy.. To by nebylo zlé. Maddie mě pořád ujišťuje, že vážně přijede. Myslím, že tak jako tak to bude fajn. :) Po škole jsem seděla na pokoji a zevlovala.. Asi v 6 nebo kdy jsem si otevřela sešit a četla poznámky. Když jsem šla ze sprchy, oknem na chodbě jsem zase viděla vánici. Přes skype jsem si ještě psala s Yawarem a řešila nějaké věci ohledně resuscitace. Když v tom mi řekl, ať se podívám ven. Už jsem ležela a nechtělo se mi. Říkala jsem si, že vím, že sněží. Nakonec jsem ale vykoukla a jaké bylo moje překvapení, když všechno bylo bílé, pokryté 3 centimetrovou vrstvou sněhu.. :( Hnus bílej. Asi v 11 mi někdo klepal na dveře. Byla to Emi. Otevřela jsem a ona proběhla mým pokojem rovnou k oknu. "Vím, je bílo", pomyslela jsem si... Ale kdepak. Pod našimi okny hledalo kus žvance divoké prase. Dobrej metrák mělo. :) Tak jsem ho pozorovali, dokud se nám neztratil z očí. :) Pak jsem ještě chvilku četla a pak šla spát. :)

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je 9. Chci se už asi hodinu učit. :) Haha. Ale už jdu na to, jen tohle dopíšu.

Den 31. Snaha o učení

Škola byla zase super. Doktor nám mezi výkladem vyprávěl vtipy na Poláky. :) Zase jsme zachraňovali. Měli jsme mít seminář a potom praktickou část, ale pak nám řekl, že teorii probereme při praxi. Tak jsme se zase jali zachraňovat figurínu. :) Skončili jsme asi ve 12. Pak jsem šla na pokoj, ani jsem si neudělala jídlo, chvíli pobyla a pak šla hledat poštu. :) Když jsem se vrátila, chvilku jsem pokecala s Emi - pořád dole vyzvedává můj klíč. :) A pak už jsem měla fakt velkej hlad. Zahnala jsem ho špagetama s boloňskou omáčkou. Jako vlastnoručně dělanou. :) (Zase jídlo, co, teto? :)) ) Když jsem dojedla, bylo zhruba asi 5 hodin. Mluvila jsem s mamkou, psala si s Drahým a koukala na Přátele a uteklo to. Teď jsem si dohledala poslední slovíčka a půjdu makat. Ale napřed do sprchy. :) Jinak počasí je na draka. Chvílema svítilo sluníčko, chvílema ne, strašněj vítr a zima. Zvláštní je, že ať jdu jakýmkoli směrem, vítr fouká vždycky proti mně. :) Jo a už tu kvetou sněženky a ty druhý fialový kytičky, jejichž název jsem zapomněla. A taky už jsem viděla berušky. Asi 3. Ale všechny rozšlápnutý. Nějak nemám štěstí. :) Tak dobrou noc. Teda.. Učení zdar. :)

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Dneska jsem nějaká unavená. Asi si půjdu dřív lehnout. Irish pub dneska odvolali všichni.. Nedivím se.

Den 30. Zatím nejhorší počasí.

Škola dneska byla zase do 1.. Už dva dny za sebou je takhle dlouhá. Ale docela to utíká - na druhou stranu. Zase jsme trénovali. Já mám ze sebe fakt děsivej pocit.. A ještě dneska jsem neměla svůj anglickej den.. Znáte to.. Jeden den vám něco jde a jinej den tu samou činnost vořete, kudy chodíte.. Dneska ze mě vycházely jen rádoby anglický skřeky.. Ach jo.. :( A zjistila jsem, že neumím ani pravidla českého pravopisu... Asi za chvíli začnu štěkat.. Nebo co.. :( Na zítra jsme se dohodly se Sárou, že půjdeme do služby. Tak to jsem docela zvědavá. A dozvěděla jsem se, že nemusím dělat tu zkoušku, tak je to super. Teď si jenom vyběhat podpis do "indexu", abych s tím pak neměla starosti. :) Jinak jsem byla na pokoji.. Ještě teď fičí za okny vichr. Je to děs. Ráno bylo docela ok, jen trochu mrholilo.. A strašně rychle lítaly mraky po nebi. A odpoledne chvíli pršelo, chvíli ne, chvíli snad dokonce i sněžilo (nebo kroupilo??) ?? Večer jsem otevřela okno.. Brrrrrr. Děsivost. Kdy přijde to jaro?

Jo, je úterý.. Irish pub.. Bulhárci tam měli jít dneska poprvý. Slavy a Markos se včera dohodli ve fitku. A jak jsem pak večeřela se Španělákama, tak mi řekli, že abych šla taky. No, a když to shrnu, tak nakonec jsme to všichni stornovali. :) Venku je fakt hnusně a únava je asi u všech. :) Takže příští tejden. Ale to určitě půjdu, protože máme "kruhovou" slezinu.. Jako po té zkoušce. Kterou já nedělám. :))

Jinak mamka měla dneska narozeniny. Tak snad jsem jí udělala radost i takhle na dálku. :) A ještě něco jsem vám chtěla, ale nevím co, protože akorát mluvim s mamkou a TeHe přes skype. A do toho píšu. A taky občas problikne Drahý. (Tady máš tu zmínku o sobě, abys měl co hledat. : )) ) Jo, koupila jsem si naušnice. Krásný. S bílym kamenem. A ve stříbře. Dneska byla na děkanátě nějaká akce.. Byly tam stánky s jídlem, Avonem a kapkama proti kašli. A taky se šperkama. Móóóóóc pěknejma. Viděla jsem tam jedny naušnice, podobný mým novým, akorát kámen byl červenohnědej a tvar nebyl kulatej, ale takovej slzovitej, jakoby.. Hrozně mě uchvátili.. Pořád jsem na ně myslela.. Nakonec jsem se ale rozhodla pro ty bílý. Náušnice s červeným slzovitým kamenem už mám. Sice jinej tvar, ale mám. Z Egypta. A takovýhle, jako už teď mám, jsem neměla, ale chtěla jsem je mít... Jeslti mi rozumíte. :) Tak jsem si udělala radost. :) A měla jsem štěstí, potože když jsem se vracela z jídla (taky na děkanátě), tak ten stánek už tam nebyl. Poobědvala jsem znova pangase. S lidma ze školy. S Ingrid, Madeleine a Peterem. Utratila jsem dneska moře peněz. Tak jsem nakonec i docela ráda, že ta hospa padla. :) Chtěla jsem se zase osprchovat brzo.. A nic. A taky jsem chtěla jít spát brzo.. A taky nic.. Tak se mějte hezky.

PaZL

P.S. Už jsem si vzpomněla, co jsem chtěla. Jsem tu už 30 DNÍ!! Mazéc. Tak papa. :)

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Jsem po véče, příjemně naplněná, nepřejedená, unavená, ale přesto přezevšechno děsivě mlsná. :)

Den 29. Čekání na Godota.

Škola proběhla ok. Jak jsem psala při anesteziologii.. Když jen koukáte, vidíte chyby ostatních. Když makáte, tak si vlastní uvědomíte později. :) Mám petechie (drobné tečkovité prokrvácení kůže) na hřbetu levé ruky. Od srdeční masáže. Ono to vypadá jednoduše, ale po ani ne minutě jste vyřízený. Fakt síla. Taky mám otlačený prsty, jak jsem měla ruce propletený, protože to se musí, abyste masírovali na správné ploše a ve správném bodě. Mazec. Myslím, že tolik jako dneska jsem ještě nemasírovala.. Učí nás to horem spodem. Myslím, že teoreticky a s rozmyslem, bych postup resuscitace zvládla, ale v akci, když se snažíme hrát na reálný čas?? Nula. Obávám se, že bych asi nikoho nezachránila.. I když.. Když se dostanete do takové situace, jste v transu a všechno naskáče samo.. Snad. :) Nikdy jsem, naštěstí, resuscitovat nemusela, ale od příštího roku, budu za ty lidi zopodvědná.. Děsivý, když si to uvědomím..

Po škole jsem byla celou dobu na pokoji. Zase jsem se neučila. :) Jo, protože mi zase neřekli verdikt.. A já se nemůžu na to učení soustředit, když nevím, jestli se třeba neučím zbytečně. :)) Jo, a taky mi Javar řekl, že potřebuje pomoct s nějakejma otázkama, jestli by mohl přijít, protože bydlí ve stejný budově.. Zatím se neukázal a asi ani neukáže. Jsem klidně mohla jít ven.. Grr. Ale zase tolik nelituju, protože tady vážně není hezky.. Jo, zase nemaj "emenemsky"... Tak jsem nepohrdla Twix tyčinkou.. Nechala jsem si jí jako zákusek, ale byla nějaká moc sladká.. Asi už nejsem zvyklá. K obědu jsem si udělala príma mňamku. Uvědomila jsem si, že tu mám kuřecí maso.. Tak jsem si rozmrazila ty kousky, musela jsem dojíst žampiony, pak jsem tam dala jarní cibulku a nakonec rajče. Stranou jsem si uvařila brambory a pak to celý smíchala.. Dobrý to bylo. Možná trochu víc soli, ale to už se mi nechtělo vstávat. :)) Dneska je asi den lenoch. K večeři jsem si udělala tousty ve vajíčku. V kuchyňce jsem potkala Olaiu. Tak jsem povečeřela se Španělákama. Ola udělala takovou rajčatovou jakoby salsu na tousty.. Mňam. Pak ještě opekla jen plátek chleba v toustovači a s tím byla ta salsa super. :) Tak se mi dělaly boule za ušima. Jsem poslední dobou rozežraná.. Strašně moc.. nemám hlad (až na dnešní poledne - to jsem hlad měla. :) ), ale pořád bych něco zobala. Speciálně sladký.. A už tu nemám žádný sušenky.. Musím něco koupit. :) Dobrou noc.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je 23:46. Jsem naštvaná. Hodně. Opět jsme se po ICQ pohádali s Drahým. Jak tohle dopadne??

Den 28. Kompletně promrhanej den.

Jo, ke včerejší párty... Děs největší. Vážně. Hromada cizinců snědší pleti - jako všude jinde, anglická divize je především o tom, že tam potkáte hodně lidí z Indie a tak. A taky ze Švédska. A Norska. :) Byla to orientální párty. Lidi se dobře bavili, protože hráli jejich muziku.. Já se nebavila. Seděla jsem, pila pivo, na parketě bylo sklo... Když jsme se s Emi rozhodli jít tančit, přišla pro mě Regina, že Poláci chtějí spát a že jim musím dát svolení kvůli klíčí. Když jsem se na párty vrátila, byla jsem tam asi půl hodiny a šla jsem spát. Chvíli po mě přišli na pokoj i Bulhárci.. Jsem je slyšela, jak přišli. :) Tahle párty byl prostě omyl. Když jsem přišla na pokoj, kabel od poče byl na zemi a počítač nebyl na svým místě. Poláci ještě nespali, ale já z toho byla mimo, že jsem nic neřekla. Ještě jsem ho zapla, abych zjistila, jeslti funguje.. A zkontrolovala jsem, jestli není podrápanej nebo rozbitej - jako, jestli nespadl.. Nebyl. A fungoval. Ještě jsem si psala s Drahým a pak jsem šla spát. Ráno jsem se zeptala, jestli bylo s počem něco v nepořádku, že s ním hýbali.. Prej asi zakopli o drát, tak to dali stranou, aby ten poč nesrazili.. Tak jo.

Jinak jsem se ráno vzbudila před 9. Pak jsem ještě usnula, ale zase si špitali a pak třískali dveřma, když šli na záchod... Nechápu, jak někdo nedokáže být ohleduplnej... Celej den jsem tu proseděla. Bylo fakt hnusně. Tohle jsem tu ještě nezažila. Mlha strašně nízko (možná to byly dokonce mraky.:) ). A Olaia mi večer řekla, že i pršelo. Hodně. To jsem tu taky ještě nezažila. Tak jsem byla na pokoji, koukala na net, vyprala si prádlo. (Jo, i bundu. Měla jsem trochu obavy, ale nakonec se zadařilo. :) ). A k večeři jsem si dala pizzu. S Bulhárkama jsme si objednali. A tak jsme kolektivně i povečeřeli. Bylo to fajn, ale Slavy děsivě jedl tu pizzu.. A strašně hlasitě polykal.. Jako v animovaných filmech... Tohle mi teda vadit nepřestalo.. Jsem tu poslení dobou nějaká najedená.. Asi to jídlo začnu omezovat. Jím přespříliš. :) Jo, taky jsem se chtěla učit, ale nějak k tomu nedošlo. :) Tak snad se zítra dozvím nějakou pozitivní novinu. Teď se ale těším do postele. Dobrou noc.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Piju kafe, v 11 jdeme na párty do klubu před barákem.. A udělám si sendvič. Bulhárci mě sice zvali na polívku, ale já nemám chuť.

27. Sopot. Konečně. :)

O mém dnešním ránu jste se mohli dočíst v minulém vstupu. Nakonec zaťukala Regina, ale v tu dobu už se konečně Poláci začali zvedat. Udělala jsem si vajíčka. Asi v 11. Kolem půl 2 přišel Markos, jestli nechci jít s nima na oběd. Já ale měla v plánu obědvat v Sopotu. Konečně jsem se odhodlala tam jet.. :) Ve 2 jsem vyrazila. Pěšky na nádraží, koupila jsem si směšně levnej lístek - asi 14 korun, trochu se prošla po nástupištích, protože jsem nevěděla, z kterýho to jede, ale pak jsem uviděla žlutý vláček, tak jsem nastoupila. Ve vlaku jsem se ještě optala jedný paní, jestli to fakt jede do Sopotu. Jelo. Cesta trvá asi 20 minut. A ty vlaky nejsou z nejčistších, ale já jsem si tu asi nějak už zvykla. :) Pro ty, co mě znají to musí bejt docela nezvyk. :) Jo, cestou na nádraží jsem v podchodu potkala Meddie se švédskými přáteli.

Sopot je opravdu jen 1 zajímavá ulice plná restaurací, kebabů a VAFLÍ, která končí asi půlkilometrovým molem. :) A fakt krásná a rozlehlá pláž. A klidný moře. Klidnější, než je tady v Gdansku.. Po procházce po molu jsem zakotvila v kebabu. Dala jsem si maso a hranolky a byl k tomu ještě sosík a salátek.. Bylo toho fakt hodně. A taky jsem asi dala dost zabrat jatýrkům, protože ten krám smrděl přepáleným tukem.. Ale jinak to tam bylo hezký.. Jen asi vyčichat budu tejden. :) Zvláštní.. V Praze bych se otočila na podpatku a šla jinam.. Jenže já obecně nerada jím sama na veřejnosti, takže jsem byla ráda, že jsem se odhodlala jít dovnitř. :) Pak jsem se prošla po kolonádě(?), která vede až na pláž do Jelitkowa v Gdansku. Jednou to musím zkusit projít celý. :) Jo, a taky musím zkusit ty jejich vafle.. Fakt jo. Vypadaly skvostně!! Tak jsem se prošla tam a sem, udělala pár fotek a nasedla na vlak do Gdansku.

Jo, jak jsem potkala Maddie, tak mi řekla, že Adam-dobře vypadající Američan a spolužák :) pořádá párty.. Jak jsem přišla na kolej, tak jsem skypovala s Maddie co a jak.. Jenže.. Já nemám žádnou flašku, kterou bych přinesla jako "vstupenku" a chodit s prázdnou - to je fakt blbý, to nemám ve zvyku.. Tak jsem asi v půl 7 vyrazila do Carrefouru pro víno, protože tady široko daleko není žádný krám.. Hlavně takový, který by byl otevřený v sobotu večer. Jo, ještě předtím jsem si natočila vlasy, abych jako vypadala k světu, když je ta párty, ale nechala jsem si ve vlasech sponky na těch "loknách".. A aby mi to všude nelítalo a nepadalo, tak jsem si ještě dala čelenku... No, fakt holka k světu. :))) A takhle jsem vyrazila mezi lidi.. V Carrefouru mi drahnou dobu trvalo vybrat víno.. Když se podařilo, čekala jsem pro změnu asi 30 - 45 minut ve frontě na pokladnu. Vtipný bylo, že tam všichni vypadali jako alkáči.. Já lahev vína, holka přede mnou 6 plechovkovejch piv, chlápek před ní taky lahev nějakého alkoholu, lidi za mnou piva a tak.. Fakt mi to přišlo vtipný. :) Když jsem čekala na tramvaj zpět, tak jsem se tak mimoděk koukla nad jeden dům, jako na oblohu. A najednou se mi na tý obloze zjevila taková ta windowsovská šipka.. Jen tak.. Uprostřed oblohy.. Nevěřícně jsem koukala... Fakt.. Úplně jsem vytřeštila oči a řekla jsem si, že ten net budu muset asi omezit.. :) Nebo že začnu brát prášky na hlavu. :) Když v tom se rozsvítila světelná tabule s reklamou... Fakt šok.. Byla proti tomu černýmu nebi úplně neviditelná.. Jen ta šipka na ní zářila.. Já byla fakt úplně mimo. :) Bylo to hodně veselý. Tak jsem si řekla, že se o to s vámi musím podělit.. Ono takhle během dne se stane spousta věcí, o které bych se ráda podělila a vždycky si říkám, že na to nesmím zapomenout, ale vždycky zapomenu. :( Ale snad ne na všechno. To bych pak neměla o čem psát, že? :)

Když jsem i s vínem a zblblá šipkou dorazila na kolej, čekala tu na mě zpráva, že párty se nekoná.. Někdo si udělal dobrej den.. Teda takhle.. Maddie nemluvila přímo s Adamem, ale s jiným klukem... Ten řekl, že párty bude. Když pak mluvila s Adamem, tak ten řekl, že je to blbost, že párty není.. Ale i tak v 11 jdeme do Medyka.. Tam párty dneska je. :) A já tu mám víno pro strejčka. :) Nebo pro hezkej večer. Haha. Tak se mějte. Já se jdu chystat. Zítra vám řeknu, jaký to bylo. :)

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Dopisuju až ráno, včera nakonec nebylo tolik času. Na druhý posteli je polský pár s Varšavy.. Začínám bějt mírně vytočená, protože je půl 10, já bych jestě chvilku spala, ale oni pořád pokukovali a šeptali, tak jsem jakože vstala a šla na záchod a tím jim dala možnost vstát, převlíknout se tak.. A NIC. Prostě dál ležej a omezujou mě.. Protože bych se třeba chtěla převlíct, nasnídat a tak... Jenže se o svý jídlo teda s cizíma neznámýma dělit nebudu, to se na mě nezlobte. :) Vyměnili jsme si jen "ahoj" a "dobrou noc"... A moji hosti to nejsou. Zdál se mi k ránu totiž divnej sen, že se vrhli na mou ledničku.. Co o asi znamená, pane Freude?

Den 26. Konečně noční (večerní) focení

Škola byla vtipná, protože jsme teď 2x za sebou začínali v 9 a ne v půl 9. Já ale v půl 9 vstávala a až na cestě do školy jsme si uvědomila, že dneska máme školu normálně od půl. :) Takže jsem přišla asi o půl hodiny později.. Ale stihla jsem všechno. :) Jinak jsme simulovali postupy při traumatech jako je nehoda, skokan z mostu a tak. Pracovali jsme s takovou tou deskou, co se dává pod pacienta, s krčními límci a tak. :) Vázně mě tyhle hodiny baví. Jen abych si něco zapamatovala. :) Jak jsem psala včera, chtěla jsem jít při pátku do služby, ale když jsem se ptala, jestli můžu, tak mi bylo řečeno, že dneska na službě asi není nikdo, kdo by mluvil anglicky.. Takže příští týden.. To tam ale povětšinou budeme ve 2 lidech a to se toho moc neudělá.. :( ale uvidíme, jak to dopadne. Jinak jsem si k obědu udělala těstovinky s tuňákem a houbičkami. Pak jsem se tak courala po netu a přemejšlela, jestli zůstat nebo ne.. Všichni říkaj, že by neváhali, ale já dost váhám.. Ono se musí dát dohromady úplně všechno a to se dá až ten první volnej týden - než přijede mamka. A pak se rozhodnu. Tak asi tak. (Obecně - dneska jsem neměla dobrej den.. Jako psychicky.. Občas to tak mívám.. Dobrý a špatný dny..)

V půl 6 jsem si řekla, že vyrazím, abych tady neseděla jako ta pecka.. Začalo se trochu stmívat a já šla přes ten náš lesopark tady. Hukot. :) Jé, viděla jsem lišku. Fakt normální živou lišku. Nikdy jsem jí asi předtím neviděla. :) Tak mi zkřížila cestu.. A pořád se na mě tak divně koukala.. Vzpomněla jsem si na poučku, že když je obyčejně plaché zvíře přítulné, tak má vzteklinu. :) Tak jsme se chvilku navzájem sledovaly, a pak jsem šla dál. Rozhodla jsem se jít do centra pěšky. Je to přes ten lesík o hodně kratší. Udělala jsem pár fotek - asi 70. Počítala jsem s tím, že některé budou rozmazané, protože nemám stativ, tak jsem některé fotky fotila i 4x.. Ale k mému překvapení vyšly některé fakt docela hezky. Po asi dvou a kusu hodiny jsem se vydala na cestu domů. Původně jsem chtěla jít pěšky, ale zase tu v noci začala bejt docela zima.. A měla jsem zmrzlý prsty.. :) (postavila jsem vodu v konvici.. Aby jim to došlo!!!! a NIC.. Jsou asi zabedněný...) Sedla jsem si na tramvaj, která přijela docela rychle.. Tak ale změnila směr a já se ubírala jinam.. Zase ta zpáteční cesta. :) Tak jsem vystoupila, vyfotila si ještě jeden památník, kolem kterého jsem šla, prošla jsem se na nádraží a sedla na správnou tramvaj. Na koleji jsem se ponořila do internetu.. :) Psalo mi hodně lidí. Zapomněla jsem se najíst a vzpomněla jsem si asi až v 10, kdy jsem začala mít hlad.. V 11 přišla Regina, že tu má kamarádku, jestli by tu nemohla na jednu noc přespat.. No, měla holka štěstí, že jsem ještě nespala.. Tak jsem jako hodná holka řekla, že není problém. Nakonec se z toho vyvinuly 2 kamarádky a 2 noci. A nakonec přišel polský páreček.. Hukot. Fakt. Ona Regina neumí moc anglicky.. A teď, ráno, se tu ty dva mrcasí v posteli a nechtějí vylézt.. A furt jenom šeptaj.. Nikdy už před nikým nebudu šeptat! Vím, že se většinou nebaví o mě, ale je to fakt hnusný. Ode dneška nešeptám. Všechno hezky na rovinu. Tak snad brzo vylezou. Chci mluvit přes skype s mamkou!!!

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Sedím zase u kompu. Koukla jsem na pár dílů Přátel a na skypu mám TeHe. A měníme si recepty. :)

25. Oblíbený místo.

Tak dneska byla asi nejlepší hodina na medině za celejch šest let. Vážně to bylo vtipný. Úplně maximálně. Fakt jo. Zase jsme defibrilovali. Doktor nám zase všechno krásně vysvětlil a pak začala naše praktická činnost. Vždycky nám dal zadání, jako třeba pán přišel s bolestí břicha, nebo pán přišel navštívit příbuzného v nemocnici a skolaboval.. Vždycky se ten příběh vyvinul do srdeční zástavy.. Teda vlastně většinou. Cílem bylo, naučit se používat defibrilátor. Pacienta se při výboji nesmí nikdo dotýkat. A doktor nám dělal takový věci, že se dotknul a pak nás na to upozorňoval, že si na to musíme fakt dát bacha. Madlence ale udělal to, že sebou normálně při výboji seknul o zem.. Chuděrka jen vyplašeneě koukala a myslela si, že zabila doktora.. No, museli byste tam fakt bejt. Jsou to takový dva vtipálci, ti naši učitelé. Na tenhle předmět budu fakt dlouho vzpomínat. :)

Jo, ráno dokonce trochu sněžilo. To je fakt děs, kdy už ta zima skončí?!? Ale během dopoledne vykouklo sluníčko a odpoledne bylo fakt krásně, takže jsem vyrazila ven. Stejně jsem chtěla jít nakoupit a na trh. A když ještě svítilo sluníčko.. :) Vyrazila jsem pěšky lesem na trh. Jako jsme šly onehdá s Onou. Jo, to mi připomíná, že příští týden odjíždí domů do Litvy. :( Když jsem na trhu nakoupila půl kila žampionů asi za 14 korun (!!!), tak jsem se rozhodla zase vystoupat ke kříži. Je to nedaleko. A když tak krásně svítilo sluníčko - nešlo odolat. Pohled na město byl neuvěřitelný. Mám to místo vážně ráda.. A na obzoru - MOŘE!!! Fakt jo! Chvíli jsme nevěděla, ale když jsem viděla pohybující se loď, tak jsem si byla fakt jistá. Neuvěřitelný to bylo. A tak jsem si vzpomněla na sluncem zalité panorama Prahy a zastesklo se mi.. Kór když jsem ještě poslouchala posledního Hapku s Horáčkem, jejichž CD je naprosto úchvatný. A pak jsem si v hlavě zase řešila, jestli zůstat nebo ne.. Jo, dnešní cesty tramvají (do nákupního centra a zpět) proběhly bez komplikací.. Až jsem se divila. :) K véče jsem si udělala houbičky a bramborky a pak jsem mluvila s TeHe, jak jsem psala.. A teď je skoro 11, chci si ještě něco málo přečíst a půjdu spát.. Jo, rozhodla jsem se jít zítra do služby.. Je pátek, tak by mohlo být víc raněnejch. :) Jako večerní rvačky a tak.. Tak uvidíme.. Možná na mě něco vybyde a možná tam bude i někdo, kdo se mě ujme. Dám vědět. Teď už ale: Dobrou noc, strýčku Fido. :)

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Tak jsem nějaká připitomělá.. :) Tak dneska to bude asi opravdu krátký..

Den 24. Únava

Školu jsem měla od devíti. Myslím, že jsem to včera psala. Bylo to rychlý. Asi jen 3 hodiny. Sice psali 8:30 - 13:45, ale zatím jsme tam byli max do jedné, tak doufám, že to bude celý 2 týdny stejný. Jinak jsme dneska zkoušeli dýchání se všema různejma pomůckama na asi 4 figurínách. Já nevím, jestli máme v Praze taky takový vybavení. Myslím, že ano, ale.. Anne jsme měli v prváku v rámci 1. pomoci. Pak jsme zkoušeli intubaci - to asi někdy ve čtvrťáku a pak si matně vybavuju nácvik na modelech - jako prso a vyšetření per rectum, ale to bylo na Vinohradech nejspíš pod 3.LF. Ale tady? Tady prostě vytáhnou 4 figuríny a hrajte si. Taky ke každý figurině vybavení - jako laryngoskop, intubační trubičky, ambuvak, masky, orofaryngeální masky.. prostě s čímkoli se můžeme v praxi setkat, to si tu můžeme nacvičit. Asi je to ale taky tím, že je nás ve skupině jen 9 a to je 2 a čtvrt člověka na každé stanoviště, takže se v pohodě prostřídáte. V Praze jsme větší grupy.

Počasí jinak bylo pěkně vyčůraný, protože ráno hezky svítilo sluníčko a bylo sem tam modro, ale běhěm dopoledne se zatáhlo. Nepršelo, ale bylo spavo a šedivo a taky dost zima. Dorazila jsem na kolej, udělala si něco k jídlu a ani neměla chuť chodit někam ven. Řekla jsem si, že bych mohla konečeně vyrazit ven fotit ty večerní fotky, ale teď se mi teda do tý zimy moc nechce.. Mám topení na max a stejně mi není teplo.. A jsem líná vytahovat svetr. :) Takže se asi osprchuju a půjdu si lehnout. :) Jinak jsem dneska poprvý zalehla odpoledne asi v 6 hodin a spala hodinu. Fakt jsem byla grogy. No, možná si ještě něco přečtu z té anesteziologie.. Abych měla jako dobrej pocit. Psala jsem do školy, že mi pořád neodpověděli na dotaz ohledně tý zkoušky a že je prosím, aby to udělali. A oni to udělali obratem. Prej když s tím nebude mít zahraniční fakulta problémy.. Takže čekám už jen na tu děkanku, která bude příští týden. Ach jo. Jinak mám zítra zase od 9. :) A musím schrastit fotky ze včera... Ha, zítra to začnu řešit.. Nebo ještě možná dnes.

Jinak holky byly dneska zlatý. Prej ať nejezdím domů, že s nima budu chodit na hodiny.. Ale to se jen tak říká, co? Kdybych nejela domů, tak k nám Madlenka nemůže v květnu přijet. Myslím na to fakt každou chvíli, jak se nakonec rozhodnu, ale musím říct, že tak asi z 65% nebo ze 70 pojedu domů.. A budu dělat tu zkoušku. budu mít aspoň víc času příští rok. A můžu někam vyrazit. Třeba do Anglie za Zuzkou z gymplu. :)

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Sedím u kompu, připravená na to jít ven a ještě mi zbylo trochu času, tak píšu. :) Hraje Barcelona proti Madridu, tak se mrkneme a pak půjdeme na tradiční úterní erasmus párty. Ráno jdu do školy na devátou, tak můžu být v hospě déle než minulé úterý. :)

Den 23. Dochází mi nápady na názvy kapitol :)

Škola dobrý. Měli jsme nácvik na figurínách.. Zase. Je zajímavý, že když si v hlavě řeknete postup, nezapomenete v zásadě na nic, ale jak dojde na praxi... Všem jsem říkala, že určitě zapomenu kontrolovat dech a tep 10 sekund.. Myslela jsem na to... Jak ale došlo na praxi.. Konec.. Jen 5. :) Měli jsme na konci dnešní školy takovou jako praktickou zkoušku (to samý budeme mít i u zápočtu - + ještě navíc test), jako co jsme si z té hodiny odnesli. Tohle dělají fakt dobře. Pořád dokola opakujeme, pořád nacvičujeme. Sice je to jiný, než pak v rálu, ale cílem je, nepanikařit a vštípit si základní poznatky a postupy první pomoci. Zatím děláme chyby všichni. :) Po škole jsem byla na koleji. Venku docela mrholilo, tak se mi nikam nechtělo. A přemýšlela jsem, jestli půjdu večer na párty nebo ne. Zkoukla jsem pár Přátel ( :) ), a pak jsem dokonce otevřela učení!! Na děkanátu mi řekli, že se na tu zkoušku (jestli jí nemusím dělat) musí zeptat děkanky pro zahraniční studenty.. A ta bude až příští týden.. Teda takovou práci bych chtěla fakt mít taky.. Tu ženskou tady snad ještě nikdo neviděl.. Má přijít ve 12, přijde ve 2.. Nezajímá jí, že na ní někdo čeká.. Fakt nářez. No, a protože tejden je pro mě na učení se v angličtině málo, tak jsem začala už teď.. Pro případ, že by se to nepovedlo a já tu zkoušku dělat musela.. Předpokládám totiž, že v pondělí se to ještě nedozvím. :( A tak sichr je sichr. Jo, nakonec jsem se rozhodal jít na tu párty.. Předtím ještě jdeme na véču - já jsem jedla, takže si dám kafe nebo něco sladkýho nebo tak něco. :) Jo, a budeme tam koukat na ten fotbal, jak jsem psala nahoře. A pak asi zase kolem 11 jdeme do irishpubu. Tak jestli nebude moc pozdě, tak ještě podám raport. :) Zatím...

PaZL

Je 1:23. Právě jsem se vrátila. :) Jsem nahluchlá. Měla jsem jen jedno pivo, ale výborně jsem se bavila.. Dobře jsem si zatančila, lidi byli super. Jen doufám, že ode všech získám fotky. :) bylo docela těžký rozumět, co lidi říkají, protože hrála hůlasitě hudba a my seděli u DJ a lidi nebrali servítky jestli umim anglicky nebo ne, ale nakonec jsem i něco pochytila. :) Jo, a dostaly jsme růži, když jsme přišli. :) Mou stopila Olaia... :) Ale já ji stejně nemám kam dát. :) Jo jinak ještě oprava.. Ten fotbalový zápas byl Liverpool proti Realu Madrid. :) A zítra hraje Barcelona a Lyon. :) A Maria fandí Barceloně a Markos Realu. :) Teď se těším na sprchu. Tak se mějte.

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Právě jsme volali skype konferencí. Máma, TeHe, brašul a já. :) Funny!!

Den 22. Spiknutí tramvají

Dneska jsme měli první den Pohotovosti. Přes moje prvotní rozpaky se zdá, že to bude docela zajímavý předmět. Ale končí ve třičtvrtě na 2.. Teda tak dlouho jsem nebyla ve škole snad od čtvrťáku.. :( Ale dneska jsme skončili o asi hodinu dřív, tak to bylo fajn. Můžeme tam po škole zůstávat a třeba si něco zašít a tak.. Tak uvidim, jestli budu mít štěstí. :) Po škole jsme s Ingrid a Madeleine zašly na oběd. Zase jsme měly rybku. :) Mňam.

Po škole jsme byla chvilku doma, ale táhlo mě to ven, protože bylo krásné sluníčko. Rozhodla jsem se, že se podívám na pláž v Jelitkowo. Tak jsem se vydala na cestu. Jede tam odsud tramvaj 6 a 2. konečné zastávky mají stejné. Jelitkowo a Centrum. Z centra do mojí stanice mají stejnou cestu. To vysvětluje, proč 25 minut nejela ani jedna.. To jsem si zase něco vymyslela.. Chtěla jsem vidět pláž ještě aspoň trochu zalitou sluncem a takhle jsem stála na zastávce jako trubka asi od třičtvrtě na 4 do po čtvrtý. :) A samo, že jezdila samá 12 a 13. Vzpomínáte, jak jsem asi třetí den mého pobytu tady chtěla jet na pláž do Brzezna a nejela žádná tramvaj?? Tak to byla 13. Teď pro změnu jezdily jako divý.. Slunce se blížilo horizontu. Řekla jsem si, že na to kašlu, že si sjedu nakoupit věci do drogerie, když už jsem venku, že slunce na pláži nestihnu. Když v tom přijela 6. Odměna za čekání byla, logicky, narvaná tramvaj - a to měla 3 vozy... Po chvíli jsem si mohla sednout, což jsem udělala, ale jim je jedno, že sedíte. Stejně vám půlku vašeho prostoru zaberou.. Tentokrát jsem vážně měla chuť hlasitě řvát.. Na Jelitkowo jsme ve voze zbyli 2. :) Prošla jsem parkem, přešla silnici, prošla kolem zatím ZAVŘENÝCH stánků s pečenýma rybama (kruťajs, já se snad nedočkám!!) a už jsem stála na cestičce, která vede na pláž a k moři. Pláž je rozlehlá, docela dost lidí tam dokonce bylo. Někteří na procházce s hůlkami na Nordic walking, někteří venčili psy, někteří děti. Já se kochala. Mám ráda zvuk moře a jak se ty vlny převalují jedna přes druhou.. A na obzoru jsem viděla lodě, teto. To jsem ti zapomněla říct!!! :) Tak jsem tam chvíli stála, chvíli se prošla - bylo docela chladno a pak šla směrem na tramvaj. Cesta tramvají zpátky byla bez problémů.. Ne jako jindy... Dneska jsem si to asi vybrala na cestě tam. :) Když jsem tak odcházela z pláže, tak jsem si pomyslela, že bych chtěla vidět, jak to tu vypadá v létě.. Jojo, dneska byl den, kdy bych tu chtěla zůstat..

Cestou na kolej jsem potkala Olaiu. Šla nakupovat, já domů.. Nakonec jsem šla s ní. :) Ptala se, proč jsem včera nepřišla.. Já jí to vysvětlila, že jsem nevěděla kde a kdy.. A ona, že jí to mrzí, že si myslela, že když je to moje "třída", tak to mám ošéfovaný (nebo oni). To jsem si přesně myslela, že si Španěláci mysleli, když tam byli a já ne. Ale on oslavenec má na mě telefon... :) Ale to je fuk. Se stalo. Nevadí. Zítra je taky párty. :) Tak jsme chodily po krámech, pak jsem si koupila věci v drogérce a pak jsme jely na kolej. Udělala jsem si míchaná vajíčka se zbytkem žampiónů a s párky. :) Mňam. Jinak jsem čile komunikovala s domovem. A teď se mi klíží zraky a půjdu spát. Tak dobrou noc.

PaZL

Loď na obzorůůů...

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je docela pozdě.. Vlastně už zítra.. Chtěla jsem jít spát, ale uvědomila jsem si, že jsem ještě nepsala..

Den 21. Původně jsem ho chtěla nazvat Město jako na dlani, teď ale zvažuju Rozčarování...

Vstala jsem asi v půl 10. Docela pohoda. Udělala jsem si snídani, koukla na pár dílů Přátel. Asi v půl třetí jsem se zvedla a šla na procházku. Včera jsem byla lemra líná, tak dneska objevím zase nové místo. Tak jsem si naplánovala prohlídku takového vyhlídkového místa.. Ona mi už v pátek ukázala cestu a já jsem tam chtěla jít, až bude hezké počasí, ale toho se tady asi nedočkám, takže jsem se rozhodla tam jít dnes. Je to nedaleko a úplně jinou cestou, než jsem odsud zvyklá do města chodit. Vzala jsem si ty puchejřový boty, vycpala si inkriminované místo vatovým tampónkem a jak ty botky byly najednou pohodlný. Vážně. Vydala jsem se cestou lesem, přes jednu silnici, přes hřbitov, přes druhou silnici a ejhle rozcestí. Věděla jsem, že když půjdu rovně, tak vylezu nahoru na vyhlídku, jejíž dominanta je plechový kříž. U cesty vpravo byla cedulka s nápisem Gdanská tvrz. Bylo rozhodnuto. Jdu prozkoumat tvrz. Myslela jsem si, že je to jen pár budov, které jsem viděla už z dálky.. Když jsem se k nim blížila, zjistila jsem, že se dají obejít a já se po chvíli ocitla na opačné straně kopce.. "Bezva", pomyslela jsem si.. "Pár polorozpadlých budov.. Super.. Ale teď chci nahoru ke kříži.." Ale jak? Rozhodla jsem se, že se vracet nebudu, protože přede mnou se otevíraly stále nové a nové cestičky. Ztratit jsem se nemohla, protože jsem pořád viděla centrum města (jen přes vlakové koleje :) ) a tudíž jsem věděla, kde přesně jsem a jak se dostat zpět na kolej. Nakonec se z celého toho kopce vyklupala tvrz, která byla pravděpodobně protkána množstvím chodeb a chodbiček - to se ale jen domnívám.. Vylezla jsem nahoru na vyhlídku. Ten pohled byl úžasný. Mám tohle město vážně ráda. A ta tvrz.. Všecičko krásně upravené, dokonce v jednotlivých místnůstkách byla interaktivní výstava. Vždycky z nějakého období historie Gdansku.. Škoda, že jen v polštině. Tak jsem se tak procházela a procházela.. A kolem mě procházelo hodně mladých párů a slečny měly v rukou květiny od svých milých (MDŽ :) ). Tohle místo je pravděpodobně asi něco jako náš Petřín. :) Cestu zpátky jsem zvolila jinou, takže jsem vlastně celou tvrz obešla a ocitla jsem se na stejném rozcestí jako na začátku (jen jsem přišla z té druhé možné strany). Asi v půl 4 jsem byla zpět na pokoji. Příjemně projitá s hromadou fotek. Věděla jsem, že má dneska jeden spolužák narozeniny a věděla jsem, že bude někde večeře.. Jen jsem nevěděla kdy a kde. A Madlenka nebyla online.. Ale třeba Španěláci budou vědět.. Tak jsem čekala, protože když jsem se vrátila, tak jsem na ně klapala a nikdo tam (nebo to bylo předtím, než jsem odešla?? To už si nepamatuju. Jen vím, že nebyli doma..). Pozdě večer, když se Madlenka připojila a ptala se mě, kde jsem byla a proč jsem nepřišla se ukázalo, že Španěláci opravdu věděli... Jen si možná mysleli, že vím co a jak.. (ale včera jsem říkala, že nevím... Asi neumím tak dobře anglicky).. Nebo prostě zapomněli.. To se stává.. Každopádně mě to mrzí, protože jsem to věděla, že ta akce bude a chtěla jsem tam jít a proto jsem byla doma a nešla večer fotit ven.. Ale co. To se stává, ne? Madlenka řekla, že od teď mě o všem bude informovat ona. :) Je zlatá. Tak asi tak. Je skoro jedna. Půjdu spát. Dobrou noc.

PaZL

Takhle to vypadalo nahoře na tvrzi. V každých těch dvířkách byla část té výstavy.

Asi patnáctý pokus z dvaceti. :) Aby bylo vidět, že jsem v tom Gdańsku vážně byla. :) P.S. Mám stejný fotky, na kterých se tvářím o mnoho líp, akorát tam není ten kříž. :)

Staré město jako na dlani...

Budovy "pod kopcem".

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Myslím, že tohle bude nejkratší zápis vůbec.

Den 20. Nicnedělání

Dneska jsem nebyla vůbec nikde. Vstala jsem asi v půl 10 ráno. Mluvila jsem s mamkou, koukala na net, pak bylo odpoledne. Všimla jsem si, že byl prázdný sušák.. Tak jsem se rozhodla, že půjdu prát. Tím to bylo dané. Zůstala jsem na koleji. Přemýšlela jsem, jestli půjdu ven. Madeleine říkala, že je párty, ale mě se nechtělo jít někam pít. Tak jsem si udělala dobrou večeři. Po tom, co jsem si chlístla maso do obličeje, jsem vymyslela efektivnější způsob, jak zmrazené mleté dostat od sebe. :) Pak jsem přidala cibuli a brambory, osolila, opepřila, přidala sladkou papriku a nakrájené rajče a mňamka byla na světě. :) Večer jsem mluvila s Olaiou, že prý jdou někam na párty, jestli nechci jít taky.. Nechtěla jsem. Když jsem chtěla všechny navštívit odpoledne, nebyli tu... Bulhárci byli v Gdyni a to jsme se minulý týden dohadovali, že tam pojedeme spolu.. No, třeba zapomněli... To je jeden z důvodů, proč raději budu dělat doma státnici, než zůstávat tady.. Ať je snaha kohokoli jakákoli, tak vždycky budu ta sedmá. A nemůžu lidi tady nutit, aby mi pořád říkali, kam jdou a jestli nechci jít s nima. Mě nevadí být sama.. Jen mě nebaví chodit sama na procházky, když si nemám s kým sednout na lavičku v parku, nebo si s někým popovídat o tomhle pěkným domě a o týhle hezký restauraci.. A nemám jedinou fotku, na který bych byla ve městě vyfocená. protože jsem fotila sama.. Ale to se změní, když budu mít návštěvu. Snad. :) A párty mě nebaví.. Nevím. Nejsem na to moc stavěná. Nikdy jsem nebyla. A v zimě, kdy si musíte hlídat kabát, aby vám ho někdo neodnes nebo nepolil pivem... To si ani ten večírek neužijete.. Asi se neumím bavit. No. Dneska na to ale vážně nemám náladu. Půjdu si asi lehnout. Tak vida.. nakonec to nebylo tak krátký, jak jsem myslela. :)

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Klíží se mi oči. Na chodbě řve parta Poláků.. Asi párty či co..

Den 19. Šoping

Poslední den anesteziologie.. Nuda.. Napřed jsme čekali asi hodinu a půl na dokrtora. Na sály jsme se dostali, až když byla počáteční práce anesteziologa hotová a z operací jsem neviděla nic, protože kolem pacientky byla hromada lidí. Čekání jsme využili na focení se v rouškách a čepičkách a zelených hadrech. Některý fotky jsou fakt povedený. :) Po škole jsem musela jít na děkanát. Tak jsme to spojili s oběděm v místní "kantýně", kde je jídlo, pravda, dražší, než v kantýně na koleji, ale nevýslovně chutnější. A gigantická porce. Na děkanátě nikdo nebyl - co se divím, je pátek.. A to se přece nepracuje..

Po škole jsem dopisovala včerejší blog. Pak jsme se s Onou a Emi vydaly na trh. Šly jsme pěšky přes park. Za dnešek znám 2 nové cesty. :) Na trh jsme dorazily v době, kdy pomalu zavírali. Nadšená jsem začala kupovat u prvního stánku, a pak jsem zjistila, že žampiony mají jinde levnější.. Ale asi ne tak veliký. :) A cibuli taky, ale všude jinde jí mají velikou a já potřebuji cibulku spíše menší. Takže spokojenost. U dalšího krámku jsem koupila rajský a papriky. Začínalo šněžopršet, tak jsem byla trochu rozladěná, protože jsem si na dnešek naplánovala nákupy.. A chodit povenku v dešti - nic moc. Nakonec to ale nebylo tak zlé, protože to hned přešlo a já jela do Lidla pro párky. Mají 83% masa a stojí asi 21Kč (za 5 nožiček). A koupila jsem si tam taky medvídky. :) Pak jsem šla do Carefouru a udělala gigantickej nákup. Koupila jsem si pánev a hodně těstovin a brambor a tak, takže si můžu dělat jednoduchá teplá jídla a nebudu tolik utrácet za menzu, kde to jídlo moc dobré není.

Cesta zpátky tentokrát tak špatná nebyla.. Už se pomalu učím nastupovat a vystupovat za jízdy. Například dneska ta tramvaj vůbec nezastavila.. Jako, že nedobrzdila.. A pomaloučku jela dál zastávkou. Někomu museli dokonce pomáhat do tramvaje.. Jak jsem psala.. Přívětivá MHD, obzvlášť pro důchodce. Jinak jsem dneska na Poláky vážně naštvaná.. Oni prostě nekoukají kolem sebe a je jim jedno, jestli před nimi stojíte, nebo proti nim jdete... Musíte se vyhnout. Jinak vás smetou... Dneska jsem dostala loktem.. A v jednu chvíli jsem se musela zastavit, abych předešla kolizní situaci. :) A když jsem vycházela obtěžkána nákupem - 1 taška, v druhý ruce 2,5 kila brambor a na zádech batoh - ne, že by mi ten chlápek za mnou pomohl s dveřmi... Ještě mě ze zadu pošťuchoval, ať už jako konečně jdu. Byla jsem vážně, vážně naštvaná. Hulváti. Jo, teď jsem si vzpomněla, jak jsem psala o těch zpátečních cestách tramvají... Jak jsme byly s Litevkama minulou sobotu na tom výletě, tak cestou zpátky se tramvaji nepřehodila výhybka a ona najela na špatnou kolej.. Tak jsme couvali. :) Hustý.. Na nákup jsem vyrazila asi před 4, před 7 jsem byla na pokoji. Uklidila jsem si nákup, umyla nádobí, udělala večeři. :) Pěkně žampionky na cibulce a s vajíčkem. A běhěm chvilky asi půjdu spát.. A zatáhnu si závěsy, abych se konečně vyspala... Už se v tý posteli během noci i převaluju.. Zvykám si na tuhle velikost, ale pořád mi padá peřina. :)

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Tak ok. Sice jsem měla snahu psát i přes únavu, ale stroj mi neumožnil publikovat…

Den 18. Oliwa

Škola v pohodě. Měli jsme doktorku, která za nás zodpovídá, takže jsme tam byly skoro celou dobu stáže. Po 4 hodinách opět na obličejovce jsme šli domů. Ještě v nemocnici jsem si koupila "emenemsky", protože tam je v automatu mají (narozdíl od zdejšího, ve kterém pořád nejsou – dneska jsem se koukala). Po škole jsem chvíli zevlila (a sežrala všechny "emenemsky":) ). Pak přišla Emi, že půjdeme zaplatit tu kolej.. Tak ok. V půl 3 jsme se sebrali.. Ještě jsme se chtěli zaptat na to, za jaký měsíc vlastně platíme.. Hádejte, kdo se ptal.. Oni ti Bulhárci jsou na medinu třeba chytrý, ale zdají se mi takoví… Nevím.. Oni když jsou sami, tak si zařídí spoustu věcí, ale když jsem s nima, zařizuji všechno já.. Jako třeba v tý bance.. Slavy se ptal, kdo bude mluvit.. A já na to: "Chceš ty?" A on, že ne. Tak proč se ptal, ne? V bance všechno ok, k příkazu jsem si vzala slovník, abych věděla, co kde vyplnit.. Odhadla jsem to přesně, ale pán na přepážce to ještě upřesnil. Tady na koleji jsem telefonicky ( s Polkou :) ) zjišťovala, za co vlastně platíme. 416 PLN za březen a 10 PLN za každou noc v únoru… Shodli jsme se na tom, že cheme platit za noc, ne za měsíc. :) Kdyby to tak šlo. Vyjde to o stovku PLN méně. Po bance jsem konečně vyrazila do Oliwy. Vylezla jsem z tramvaje, mrkla do mapy a vydala se směrem park a kostel. Oliwský park je překrásný. Vážně moc. Náherně upravený a tak. U parku je velikej kostel. Vydřiduši.. 70 Kč za studenta.. A v průběhu mší se taky platí.. Síla, ne? Já se šla podívat dovnitř, jen to okouknout, protože bylo otevřeno. Nikdo po mě nic nechtěl. Tak jsem se chvíli ostýchala, pak jsem jen nakoukla dovniř, kome mě prošla nějaká jeptiška. Tak sjem se stáhla do ústraní. Pak jsem to zkusila znovu a vlezlo dovnitř. Uvnitř to bylo moc pěkný, takový hodně zdobený. Moc jsem si ho ale nestihla prohlédnout, protože jsem slyšela kroky, a tak jsem se dala na útěk. :)

Cesta domů tramvají opět nezklamala, protože jsem čekala asi 10 minut navíc a pak ještě přijela "patnáctka", kterou jsem ale fakt nepotřebovala. :) Hned v závěsu za ní ale jela "dvanáctka", takže jsem hned nastoupila a jela na kolej. Cestou na kolej jsem se stavila v krámku a koupila si nějaký pečivíčko na večeři. Chtěla jsem se v Oliwě stavit v mekáči, abych bráchovi mohla říct, že jsem vyzkoušela polskýho meka, ale nakonec byl na opačnou stranu, než jsem šla. :)

Vzpomínám si, jak jsem psala, že jsem neslyšela žádnou sanitu a tak.. Tak jak jsem to napsala, tak snad hned den na to jsem ji viděla.. A v sobotu hned 2. :) A včera dokonce i hasičák. A taky tu řidiči troubili, protože jeden nedal přednost tomu druhému. :) Normální město... :)

Večer jsem nedělala nic zajímavého. Koukám na přátelé a komunikuju s Prahou. :) Pápá

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Haha, dneska jsem začala psát pěkně brzo.. :)

Den 17. Oliwa?? Ne, lenora.

Školu jsme si zase zkrátili na 3 hodiny... Nemá cenu zůstávat na sále 5 hodin... Fakt ne. Dneska maxilofaciální chirurgie (obličejová). Docela zajímavý.. Nikdy jsem to neviděla.. Globálně jsem asi viděla víc typů operací než v ČR. Ono to možná je i tím, že když jsme měli chíru a možnost chodit na sály, tak jsem nechodila, protože jsem sály ještě neměla ráda.. :)

Na koleji v obchůdku jsem si koupila pirohy plněné višněmi. Mražené. Lupla jsem je do horký vody a ejhle. Z 10-12 minut předepsaného vaření se stalo asi 5. :) Byly dobrý. A ještě mám na jedno jídlo. :) Jo, chtěla jsem si dole v přízemí koupit v automatu "emenems". :) Takový ty lentilky s buráčkem uvnitř. Vhodila jsem mince.. Automat zachrchlal a pak napsal, ať si vyberu něco jiného.. :( Grrr.

Těším se na pátek - to jsem si řekla, že zase udělám velký nákup. Půjdu na trh na zeleninu a ovoce a pro rybu a půjdu do Carrefouru pro vajíčka, máslo, pánev a nějaký mražený věci, jako zeleninu a tak. Rychlá levná večeře, která je lehce stravitelná. :) Teď přemýšlím, jestli bude pršet, nebo ne... Vyzila bych se podívat do Oliwy - to je městská část s gigantickým parkem, zoo a prý pěkným kostelem.. A prej každou neděli je tam koncert.. Tak jsme si říkali, že bychom tam zašli - jako s lidma tady.. Jo, a taky musím zajet už do toho Sopotu.. Myslela jsem, že tenhle víkend, ale ještě uvidím... Nečekají mě moc skvostné dny.. Modří vědí. :) Ale Madeleine říkala, že další víken jí přijedou kamarádi, a že pojedou určo do Sopotu a tak že bych mohla jet s nima. Možná to tak udělám.

Ještě ráno jsem si myslela, že někam vyrazím... Však víte. Ale počas není zas tak přívětivý (i když v noci už nemrzne :) ) a lenora je spíš větší než menší. Musím si dávat jasné cíle. Jako třeba zítra jdeme zaplatit kolej do banky. Při té příležitosti třeba sjedu do té Oliwy. :) A v pátek nakupovat - o tom už jsem psala. Jinak se nestalo nic zajímavého. Emi tu byla jen se dohodnout kvůli té bance, jinak jsem tu sama a zavřená. :) Dobrovolně. Jo, a půjdu vážně brzy spát. Tak dobrou noc.

PaZL

Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Opět dopisuji další den.. :) To jsem celá já.

Den 16. Uklízení

Škola zase nic moc. Moc jsme toho neviděli a tak. Aspoň seminář měl jen 20 minut (a někteří na něj prej čekali hodinu.. :( ) My čekali 45 minut na pacienta. Pak jsme viděli spinální anestézii a šli na seminář... Pěkný. Organizace na ...

Přišla jsem na kolej a bylo mi sděleno, že mám spravenou zásuvku u postele. Bezva... Ale teď už na posteli tolik času netrávím. Jak jsem tu sama, udělala jsem si základnu na stole. :) No ale pak to začalo. Šla jsem vyhodit odpadky (vůbec to není po cestě a tak to dělám jako všichni tady - čekám, až budu mít druhej pytel :) ). Pak jsem si půjčila mop a vytřela jsem si. Pak jsem si půjčila vysavač, ale když jsem přišla na pokoj, byla v něm potopa.. Nám tu blbne kouhoutek od studený vody... Když ho pustíte, neteče voda, musíte ho několikrát otočit. A pak ale nejde úplně dovřít.. A po chvilce se spustí voda takovým proudem, že odpad nestíhá... Normálně to hlídám, ale teď jsem šla jen o 2 patra níž a hned zpět... A za tu dobu... Voda po celém "mycím koutku". Naštěstí je na rozhraní mezi prostory "mycího koutku" a pokoje zvýšený rantl, takže katastrofa nebyla tak rozsáhlá. :) Tak jsem vyluxovala, šla dolu s luxem, zase si půjčila klíče, abych se dostala k mopu a vytřela jsem tu potopu. Nakonec jsem si převlíkla postel. Celý by mi to trvalo asi hodinu a kousek, ale takhle to bylo asi o hodinu delší. Pak jsem jen tak zevlila.. Zkoušku mám až 24., ven se mi nechtělo, tak jsem byla na pokoji. Asi kolem 4 jsem se sebrala a šla do lékárny - mám puchejř, kterej se nechce hojit. A pak jsem koupila ještě nějaký čistící prostředky. Vrátila jsem se za chviličku, umyla umyvadlo a zrcadlo. Jen jsem to dodělala, volala TeHe. Tak jsme spolu přes hodinu klábosili. Večer jsem mluvila i s mamkou.

Ve třičtvrtě na 9 jsem vyrazila se Španěláčkama na véču. Chtěla jsem si dát jen salát, ale za stejnou cenu tam měli kousky masa na kari. :) Neodolala jsem. Byla to zmenšená porce, ale úplně bohatě mi stačila. Ta restaurace se jmenuje Primitiv a je stylizována do pravěkého obydlí. Je to tam moc hezký. Zarazilo mě ale, že jsme tam byli jediní hosté... Tady to k večeru v restauracích asi moc nežije. Pak se šlo na párty. Prý je každé úterý v jedné irské hospě Erasmus párty v kostýmech. Včera měla být zvířecí. Dlužno dodat, že žádná zvířata jsem tam nepotkala... Přišli jsme tam asi v 11 večer... Tak jsem si tak říkala, že za pár hodin tu ze zvířat budou tak akorát prasata. A Olaia dodala, že možná i opice. :) To jsem ale už neviděla, protože jsem dopila pivko a šla chytnout poslední tramvaj. Jednak jsem nebyla naladěná na párty, druhak jsem musela ráno vstávat... 23:40 jedou 2 poslední tramvaje. Samozřejmě, že mi obě před nosem ujely.... Super.... Byla jsem naštvaná, smutná a vůbec. Tak jsem to vzala pěšky... Nešla jsem to poprvý a trvá to fakt jen 25 minut.. Na silnici pár aut, jinak ani živáčka.. Divný město. :) Dorazila jsem na kolej a usnula jsem.

PaZL