Cítím jídlo. Emi je u přítele. Zase sedím na posteli. A bolí mě hlava.
Vzbudila jsem se nečekaně brzo. Ne, že bych byla vyspaná, ale měli jsme v plánu vyřídit si školní záležitosti, takže se to hodilo. Musím říct, že včerejší příjezd jsem fakt vychytla. Přes noc stejně jako v Praze napadlo asi 10 čísel sněhu. Představovala jsem si, jak v břečce a sněhu vláčím ty kufry. Vážně jsem si oddechla, že včera bylo aspoň sucho. :) Asi kolem 9 jsme vyrazili směr děkanát. Nikdo po mě nic nechtěl, já jsem se vyptla, co jsem potřebovala a toho pána uvidím snad až na konci pobytu. Další zastávka - rektorát. Stejně mi to přijde dost zvláštní. Kdybych nevyzpovídala mého kamaráda, který tu byl loni, nikdo by mi nic neřekl. Pořád ještě neznám svůj rozvrh, jak to tu vlastně chodí, jak a kde probíhá výuka.. Mapka areálu neexistuje.. Prostě metoda pokus-omyl a hlavně se hodně ptát.
Zatím lidi spíš anglicky neuměj, takže používám směs češtiny, slovenštiny a polštiny s ruským přízvukem. :)) A nebo mluvím česky a to je pak s těma lidma hned jiná řeč, protože si většinou porozumíme. A co nezvládne jazyk, zvládnou ruce. :) Však víme. Ale na druhou stranu, kohokoli jsem potkala, nikdo se neotočil zády a (ťuk ťuk) všichni se snaží nám pomoct a většina studentů nabízí pomoc i do budoucna. Ale zpět ke dnešku. Na rektorátě nám řekli, že paní bude až v pátek.. Super. Nemáme žádný doklad o tom, že tu studujeme. Další věc, co potřebujeme zařídit je internet. Respektive umožnit našim počítačům napojit se na místní síť. Všechno proběhlo ok, tak jsme se vydali domů, protože byl čas oběda a naše žaludky se hlásily. Já jsem se dneska rozhodla mít lenivou. Jednak mě bolí ruce a záda, druhak mě začala bolet hlava a třeťak jsem se nemohla dočkat internetu.. A taky jsem se nedočkala.. Je po desátý večer a pořád nic. Štourala jsem se v tom poči, jak mi moje omezené znalosti dovolili, ale nic. Psala jsem Drahému, který mi pomáhal a říkal, co mám kde napsat a co mám zkoušet. (Patří mu dík, on to ví a určo bude remcat, že je jen v závorce. Ale volat sem nemusel - jednak se cítím jak blb a druhak to bylo stejně na nic.) Marná snaha. Zítra musím znovu navštívit toho "super" chlápka od počítačů. Naštěstí je to asi jen do 10 minut pěšky. Jinak jsem se opravdu válela v posteli, pila čaj a koukala na filmy. Odpoledne jsem si zašla něco koupit k jídlu, abych nezhynula. Zatím jsem objevila takový maličkatý obchůdek, kde ale najdete všechno, co potřebujete. Zítra mě čeká průzkum okolí a části města. A jestli nebude moc sněžit, budou i nějaké fotky. :)
PaZL
Žádné komentáře:
Okomentovat