Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Právě jsem udělala brutální prací prasárnu.. Mají tu pračku s velkým bubnem a na ní nápis, že když tam dáme málo prádla, tak pračka skáče. Tak jsem tam namixovala černý i bílý.. A teď napjatě čekám na výsledek.

Den 5. 4 hodiny na děkanátě.

Ráno jsem se vzbudila asi po 9 (nebo 10? - nepamatuju se). Svítilo sluníčko a nevypadalo to, že by mělo jen tak přestat. Tak jsem si dala čočky, protože jsem se těšila na sluneční brýle. :) Napráskala jsem se cornflakesama, mrkla na net a šla na děkanát. Potřebovala jsem ID kartu. Tu sice namám, ale mám papír o tom, že tady studuju. Sice asi po 3,5 hodinách, ale papír mám, což je vítězství a dle ostatních erasmáků rekord, protože se tu normálně čeká i 2 týdny. Ale já mám pravděpodobně všechny papíry a formuláře v pořádku (asi díky mojí fakultě a universitě - v závěrečném hodnocení to musím zmínit), tak to jde jako po másle. Ťuk Ťuk. ID karta bude v pondělí. V pondělí taky začínám školu, takže pohoda. Jen pořád nevím, kde. Zjistím večer. :) Jo, taky už jsem si změnila studijní plán, protože mi zamítli 1 předmět. Takže za měsíc napíšu na mojí fakultu a optám se, jestli ta změna dorazila i k nim. :) V průběhu čekání jsme se rozhodli jít na jídlo. Regina dostala dobrej nápad dát si polívku. Měli tradiční polský ŽUREK. Bylo to vtipný, protože ona je to Litevka, ale umí dobře polsky, takže spustila, ale nevěděla, co je to žurek.. A ani nemohla. :) Dost tím zmátla prodavače. Tak jsem si žurek dala taky. Ola mi říkala, že je to strašně dobrá polívka. Tak jsem jí chtěla zkusit.

Zde recept z internetu: žurek kujawsko-pomorski

Ingredience:250 g bílé klobásy domowe250 g klobásy ( ne paprikové)1 kl vegety2-3 nové koření (angielskie ziela)sůl1 PL sádla200 g uzeného bůčku1 cibule400 g bramborl kl majoránky4 vejce vařejné na tvrdo1 masox1 dcl smetany

Příprava:klobásy, pokrájíme, vkladame do hrnce, zaléváme vodou, přidáme koření, majoránku, vaříme. V mezičase osmahneme 1/2 bůčku krájený na kostky a cibulku. Vlijeme do vývaru ke klobásám. Uvaříme 4 vejce na tvrdo. Uvaříme brambory, Osmahneme druhou polovinu bůčku. Vařené brambory slijeme, vsadíme orestovaný bůček s cibulkou a ušťoucháme. Šťouchané brambory nakládáme na menší talíř, který položíme před misku, nebo hluboký talíř. Do kterého vléváme žurek. Konzumujeme tak, že na lžíci nabíráme trochu brambor a přibíráme polívku a postupně konzumujeme.

Sbíhají se vám sliny? Mě taky, když to čtu. Jinak jsem byla dost zklamaná. A to prej byl lepší než u nás v kantýně, kde tak moc chutnal Ole (ale Španělé asi moc polívek nevaří.. nebo se mýlím..). Nedovedu si to představit. Ten můj vypadal jako kyselá bílá polévka plná vařené cibule, trochu klobásy, která chutnala jako bratwurst, a vajíčko, kterého jsem pozřela všeho všudy jediný kousek, protože víc ho tam nebylo. No fakt MŇAM.. :( Nejlepší na tom byl asi ten chleba. Ani jsem to pořádně nedojedla..

Když jsem se dočkala těch papírů, šla jsem se podívat do starého města, protože jsem to měla dneska v plánu, tak jsem chtěla stihnout aspoň kousíček vidět. Mám i trochu fotek. Je to tam moc pěkné. Nestihla jsem určitě projít všechno, ale co jsem viděla, to bylo vážně malebné. Večer se musím podívat do mapy, kudy jsem vlastně šla, protože sice nosím mapou s sebou, ale nekoukám do ní. Není to moc třeba. Narvala jsem si do hlavy, kudy jezdí tramvaje a to mi stačí. A když se chci vydat dál, kouknu doma do mapy a pak už jí nepotřebuju. :) Do města jsem šla pěšky - od děkanátu je to asi 20 minut a zpátky jsem jela tramvají, kterou řídila žena. Byla jsem překvapená, že i tady řídí MHD ženy, ale na druhou stranu proč ne. Jinak silniční provoz je tu asi trochu řidší, než v Praze, ale asi to nemůžu objektivně posoudit. Mají tu speciální odbočovací pruhy, které jsou oddělené od ostatních, takže se nemůžete na poslední chvíli rozhodnout. :) Jinak je tu asi všechno jako u nás. Ještě jsem ale neslyšela sanitu - a to bydlím kousek od nemocnice, ani žádné troubení. Ale to možná přijde časem. Zdá se mi, že řidiči tu jezdí ukázněně.

Ještě než jsem sedla do trmavaje, šla jsem kolem tržnice, tak jsem vlezla dovnitř. Byl to soubor malých obchůdků, v patře botky a hadříky, dole potraviny - pult s pečivem, se sýry, s uzeninami, s rybami, s masem... Všude voněly ryby! Mám na ně takovou chuť!!!! Slyšela jsem včera na chodbě Olu, jak povídá o nějaké výborné rybí restauraci.. Musím zjistit, kde to je. Ryby bych jedla pořád. :) Tak jsem si tu tržnici prošla a řekla jsem si, že si koupím šálu a nějakou ulítlou čapku. :) Tak uvidím, jak to dopadne.

Na recepci na koleji jsem se pokoušela říct číslo svého klíče (246) polsky. Byla to tragédie děsivá.. :) No schválně - foneticky je to asi takhle: dvješcje čterdzješci šešč. Přidejte si k tomu změkčení a kam se hrabe naše strč prst skrz krk..

Včera jsem si koupila věci na praní, že si jako dneska vyperu.. Tak hned, jak jsem dorazila a uviděla, že prádelnu nikdo nepoužívá, šla jsem si pro klíč. Jsem zvyklá na naši krásnou pračku, která na sobě má jen symboly. Zdejší pračka má na sobě polská slova. Už jste někdy prali se slovníkem? Ne? Všechno je jednou poprvé. :) Každou chvíli by mělo být dopráno, tak jsem fakt zvědavá, jak to teda dopadlo. :) Zítra se půjdu cournout do města déle. Ale ona hodinka v tom mrazu bohatě stačí.. Ale už to fakt taje. :) Jo, a jelikož je pátek, tak se tu koná večer nějaká party, ale kdo ví. Pápá.

PaZL

P.S. Prádlo dopadlo výborně. Holt, když si vezmete věci, které nepouští, lze prát cokoli s čímkoli. :)