Deník medika aneb cesta do hlubin polské výuky medicíny

Je 23:40 a já si uvědomila, že jsem dneska nepsala..

Den 10. Akce boty

Škola byla fajn. Resuscitovali jsme po skupinách.. Byli jsme po třech.. Bylo to fakt dobrý, jako v reálu.. Když jsme udělali chybu, na kterou bychom si měli dát pozor, dostali jsme varování. Když jsme měli víc varování nebo jsme udělali hrubou chybu, byli jsme stopnuti. Dlužno dodat, že z 9 pokusů se zresuscitovat povedlo jen jednou, a to ještě nebyla naše skupina.

Je další den po škole a já dopisuju.. :)

Pak jsme měli seminář, kterej nebyl špatnej, ale že by to bylo nějaký převratný, to se taky nedá říct. Po škole jsem se vydala do města. Rozhodla jsem se mrknout se kousek dál do města, do jiných uliček a hlavně přes most. :) Nebylo tam nic moc k vidění.. Hlavně paneláčky a tak. Ale nábřeží starého města je z mostu opravdu krásné. (Neměla jsem s sebou foťák, ale nafotím to jindy.) Objevovala jsem nové uličky a zákoustí starého města. Mimo toho jsem byla rozhodnutá koupit si boty. Šla jsem na tržiště (to kryté, jak jsem psala dříve). Botek tam měli spoustu, ale nic, co by mi bylo (lýtka, lýtka, lýtka).. :( Tak jsem se rozhodla jet do Lidlu, protože Ola říkala, že tam mají taky boty. Před Lidlem jsem se otočila.. Ani jsem nešla dovnitř.. Nevím proč, nechtělo se mi a tušila jsem, že tam nic nebude. Za mými zády byla Galerie Baltycka. "Kdyby tam byl třeba Deichmann", pomyslela jsem si. Když tu náhle se přede mnou skvěl onen zelený nápis. Tak jsem šla dovnitř a hledala jsem ten obchod. Když jsem ho našla, našla jsem v něm i oddělení slev (protože je prej jako už po zimě...) a koukala se tam. Nakonec jsem ty botky našla. Jsou úplně obyčejné, ničím zajímavé a podobné jedněm, které mám doma, akorát jsou bez podpatku.. což má své jisté výhody. :) Byla jsem nadšená, že se mi to nakonec povedlo. Bylo asi půl 4 a já jsem začínala mít hlad.. Tak jsem šla do nejvyššího patra a dala jsem si salátek. Sice prý malá porce, ale mě bohatě stačila. A byl dobroučký.. S kebabem. :)

Mé nadšení z toho, jak všechno krásně vyšlo zkazila zase zpáteční cesta tramvají.. Nevím proč, ale je to tak snad pokaždý. Lidi se zase cpali. A když jsem vystupovala, málem mi strhli kabelku. To by mě teda extrémně naštvalo, protože tam jednak mám všechno a druhak jsem tam navíc měla i dost peněz, protože jsem vybírala na kolej. No prostě horor, tyhle jejich tramvaje. (To mi připomíná, že jednou jsem takhle jela tramvají, držela jsem se madla, ale neměla jsem rukavice.. Když jsem se pak koukla na tu ruku, byla trochu černá.. To jsem trochu nepochopila.. :) )

Cestou z tramvaje chodím kolem stánku se sladkými koláčky a tak podobně. Měli tam čokoládovou bábovku politou čokoládou. Prostě maximální kalorickej extrém. :) Tak jsem si ji chtěla koupit, ale ona je na váhu a já nevím, jak se to řekne. :) Ale čím víc na ní myslím, tím víc si říkám, že v pátek, až půjdu zase na děkanát a zase kolem toho stánku, si jí koupim a budu mít v sobotu skvělou snídani. :)

Večer jsem zase měla čajík a pokec s Olajou. Jo, a Emi bude spát v pokoji s přítelem, ale věci si nechá tady u mě.. Tak nevím, jak dlouho jí bude bavit žít na dvou místech. :)

PaZL