Ležím, na skypu mám Drahého. Na chodbě je docela klid. Dneska jsem zažila jeden z nejzvláštnějších zážitků v životě.
Den 3. Moře
Ráno jsem znovu zkusila internet. Nic. Bezva. Tak jsem se začala balit, že naběhnu na toho chlápka, protože jsem asi vykoumala, kde vězí problém. (I přes mé velmi omezené znalosti a jsem na to patřičně hrdá. :) I když uznávám, že některé věci umím díky Drahému, ale některé jsou čistě dílem náhody a mého zběsilého klikání bez rozmyslu na všechno možné - haha, brácho.) Mezitím mi Drahý psal, že už je to vyřešené a že by internet měl do poledne fungovat. Neváhala jsem, zkusila ho zapojit a ejhle!!!! Už v půl 12 běžel jako po másle. Problém vyřešen. Měla jsem ohromnou radost. Tak jsem se mrkla, kam jsem potřebovala, poslala pár sms a pak se začala připravovat na mou první samostatnou cestu městem. Můj dnešní cíl byl vidět moře. Tak jsem si našla tramvaj a hurá na to. Když jsem čekala na zastávce asi 20 minut a už měly dávno jet 2 "moje" tramvaje, cítila jsem se jako doma. :) Tak jsem sedla na jinou a přestoupila o pár zastávek dál. Napočítala jsem si, na kolikátý zastávce mám vystoupit, ale nějak to nevyšlo. Vystoupila jsem o jednu dřív, ale to nebyl žádný problém. Ty tramvaje tady to není žádný luxus jako v Praze. Tady nikdo nehlásí stanice, hodiny byste hledali marně. Když jedete, tak to hrká, vrže a skřípe. A dveře se otevírají dříve, než tramvaj úplně zastaví. Je to sranda hlavně pro důchodce. Jinak nejsou tak strašně špinavý. Co mě překvapilo, je to, že lidi tady vůbec neznají něco jako osobní zónu. I když mají dost místa všude kolem, klidně se postaví těsně před vás nebo za vás nebo vedle vás a je jim to jedno. A když vystupují, neřeknou "pardon", ale rovnou se prorvou kolem vás. Pro mě docela nechutný, ale co. Zatla jsem zuby a vydržela to. Vůbec tady překousávám nějak víc věcí, než doma.
Vystoupila jsem na stanici Brzezno. Nejprve jsem se musela trochu zorientovat, pak jsem ušla několik málo metrů a silný ledový vítr mi oznámil přítomnost moře. Vytáhla jsem foťák. Kolikrát za život jdete na pláž v péřovce, šále a zimních botách? Je to vážně divný pocit. A taky bylo dost zvláštní, že jsem se po kotníky brodila ve sněhu, když jsem se chtěla dostat k moři blíž. A už jste někdy viděli na moři plavat labuť? Je to fantastický! Prostě něco naprosto jiného a strašně moc intenzivního. Byla jsem vykulená jako malá holka. Fakt SUPER. Pak jsem se procházela uličkami. Od moře jsem byla oddělena jedinou řadou rodinných domků. Moře nebylo vidět, ale slyšela jsem ho. Zase zvláštní pocit. Bylo to všechno vážně tak strašně jiný.
Začalo mi kručet v břiše. Tak jsem hledala, kde se najím, protože jsem si dneska řekla, že se najím někde ve městě. Objevila jsem malé Kebab bistro. Kamarád mi říkal, že místní kebaby jsou skvělé. A nemýlil se. K čertu s pražskejma Arabama. Tohle byla gigantická porce plná masa, zeleniny a omáčky dle výběru. K tomu jsem si dala nezdravé hranolky, zaplatila v přepočtu asi 70 korun a spokojená jsem šla nakupovat do supermarketu. Pořád ještě vychytávám ceny a hlavně kolik toho koupit a na jak dlouho mi to jídlo vydrží. Koupila jsem si rajče, protože na něj mám chuť a to jedno rajče bylo dražší, než 4 jablka. Asi není sezóna. :)) Pak jsem se vydala směrem ke koleji. Strávila jsem příjemné 4 hodinky na čerstvém vzduch. V tom měla Emi pravdu, když říkala, že vzduch je tu čistý. Nevím, jestli je to tím mořem, ale je to fakt.
Na koleji jsem dopisovala blog, mluvila s Drahým a tak, když v tom Ola zaklepala na dveře, že u Litevek je čajová párty. Tak se šlo. Byli jsme tam asi 2 hodiny, kecali o všem a bylo to super. Dozvěděla jsem se, že tu nejsem sama, kdo je tu v šesťáku, protože je tu normální anglická paralelka. Tak jsem zvědavá. Na zítra jsme si domluvili oběd v kantýně. Prý je guláš a nevaří špatně. A prej mají super polívky. A stojí to v přepočtu asi 40 korun, což není na celý jídlo tak strašně moc. Jedno teplý jídlo denně mi bohatě stačí. To jsem si řekla, takže se toho budu snažit držet. Mějte se.
PaZL
Labuť ve vlnách. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat